symbiotic

Tak tenhle film mě hodně překvapil. Je důkazem toho, že provedení, obsazení a skvělá režie dokáže i z klišé tématu udělat víc než příjemnou podívanou. Mimochodem, už rozumím knížeti Rainierovi, Grace byla nádherná...ale ke Carymu bych ji nepustil ani na 100 metrů. Byl to neuveřitelně charismatický chlap, všichni představitelé Bonda při něm vypadají jak Homo habilis.

Opět řemeselně perfektní Hitchcock tentokrát vsadil na psychologii postav a to na úkor napínavých scén a oddalované pointy. Navzdory absenci techto dvou základních ingrediencí všechno funguje jak má a já opět smekám.

Tak tohle je moje první zklamání v podání Mr. Hitche. Velice nelogický scénář (v té době originálního námětu), snažící se schovat se ve stínu "intelektu" hlavních protagonistů. Škoda, že tak přišli v niveč skvělé herecké výkony a velmi slušné dialogy.

Už dlouho jsem nezažil podobný pocit po projekci nějakého snímku, jak to jenom popsat....nejlepší slovo bude VZTEK! Otřesný scénář, slepený ze sortimenu z "Katalogu klišé amerického nezávislého filmu". Pánové (oslovení pro tvůrce), podobný počin bych čekal od středoškoláka, za kterého to napsaly hormony. Chtěl jsem se rozepsat, ale tenhle film si nezaslouží ani negativní kvantitu.

Bratři Coenové použili už i v minulosti ve svých filmech prvky judaismu, ale tentokrát se rozhodli pro explictní formu jeho "prezentace". A tak formou kartikatury představují židovský svět "gojům". Perfektní herecké obsazení, ztvárnění postav a dobové provedení dává tématu razítko autenticity. Jsem rád, že tvůrci nepodlehli sociálnímu tlaku příběh "učesat holywoodským hřebenem" a to i za cenu ztráty hlasů=peněz od mainstreamového publika.

Jedna z průměrných krimi s Delonem. Nevýrazné herecké výkony převyšuje jenom Richard Crenna. Velice mě potešila real-time, takřka dokumentární scéna ve vlaku. V dnešní době se produkce takhle neodváží mrhat stopáží a někdy je to škoda. Mnohdy bych rád viděl jak "hrdina" provedl ten, či onen loupežnícký majsterštyk, ale střih mi tehto požitek nedopřeje. V dnešním pragmatickém stylu režie postrádám dokumentární prvky.

No já musím smeknout! I když jsem si po přečtení recenzí sedal k filmu s mírnou nechutí, Zack Snyder mi předvedl, že není jedním s nejslednovanejších režisérů pro nic za nic. Invence, žánrová rozmanitost (nikoli roztřištěnost)...No a o jeho práci s kamerou, herci, tempem, hudbou, efekty... ani snad nemá cenu psát. Já jsem byl mile překvapen, až nadšen...a ještě jedno díky pane režisére, za hezkou ránu na solar mojí předpojatosti.

Negativní postoj k dílu dua Hřebejk/Jarchovský je u filmových (pseudo)intelektuálů už od Pelíšků stavebním kamenem jejich vyhraněného vkusu. Já jsem si ale u každého jejich počinu nemohl pomoct a musel jsem pokaždé pronést slova chvály (i když jenom slabým hláskem, aby mě moc lidí neslyšelo). Jejich díla ve mě vyvolávala pochybnosti o mé znalosti/neznalosti filmového umění.... to platilo až do dneška. I když už Kawasakiho růže mě nalomila, tento jejich "majsterštyk" mé přesvědčení definitivně upevnil. Děkuji Vám pánové, že jste mi pomohli vyřešit další z mých životních dilemat a ušetřili pár stovek měsíčně za cvokaře. Vstávám a tleskám: Bravo!

Charlie Kaufman je velice originální autor. Pardon, byl velice originální autor, u svého scénáristického debutu. Od té doby se točí v kruhu vlastní originality. Jeho režijní debut dopadl dobře, řemeslně se mu nedá nic vytknout. Herci hrají podle Charlieho not, atmosféra filmu odpovídá dekadenci obsažené v příběhu... Bohužel se scénář dopouští neodpustitelného - poměr reality a abstrakce je silně nevyvážený. První půle je téměř ryze realistická, ale ve druhé polovině je najednou film přesycen abstrakcí, přes kterou místy prosakuje absurdita. Pokud tento talentovaný autor natočí něco mimo šablonu opakujících se sekvencí, které tvoří jakousi schizo-mozaiku, rád sáhnu po vyšším hodnocení, pro tentokrát dávám 3 hvězdy jenom za tu realistickou část.

Usedal jsem k televizi s notebookem, že si pustím nějaký film jako pozadí k práci...ale už po prvních minutách jsem zvedl hlavu díky výborným dialogům. Po krátké chvíli jsem nechal notebook notebookem a začal jsem film sledovat na plný úvazek. Moje fascinace fenomenálním citem režiséra pro kompozici gradovala. Po prvním zhlédnutém filmu od Thomase McCarthyho The Visitor jsem bohužel navzdory podobné katarzi režisérovo jméno neudržel. Po tomto jeho počinu si ho však značím do "chci od něj vidět všechno" skupiny režisérů...a už se rozhlížím po jeho debutu.