Johgas

Zajímavý seriál, fabulace o ne/sebevraždě Sergeje Jesenina. Scény ze současnosti se prolínají se scénami těsně po Velké říjnové revoluci - kdy vše nerevoluční musí být likvidováno, tudíž i volnomyšlenkářští básníci. Přesně je zde zachycen vznik a činnost Čeky, tajné policie, plné psychopatů. Ze scén, kdy se Jesenin ukrývá v blázinci a jde po něm Čeka vyloženě mrazí. Jaké ten člověk měl šance přežít...? A k tomu jeho sňatek se starší Američankou, Isadorou Duncan, no tohle, to také není příliš sovětské...Ta atmosféra strachu těsně po VŘSR je zachycena velmi věrohodně a rozhodně to není doba, ve které bych chtěla žít.

Jeden z mých nejoblíbenějších filmů. Za sny se musí jít, a když v tom pomůže i rodina,která je ze začátku proti, tak to už je něco. Film je - aspoň pro mě - silně emocionální, ale i suchý britský humor zde má svoje místo: rozhovor Billyho s paní učitelkou: "Billy, přemýšlela jsem o studiu na Královské baletní akademii... A soudružko, nejste na to moc stará? Ne já, ale ty bys šel studovat:-) Skvěle vybraný hudební doprovod - T-Rex, temný hornický venkov 80. let, stávky, stávkokazové, děti jdoucí si za svými sny, to vše dělá z filmu koktejl, který mne velmi zasáhl. Asi nejcitlivější pro mne byla scéna, kdy otec v zimě štípe klavír, aby měli čím zatopit...

Pro mě dokonalý horror. Začíná to velmi nenápadně. Do posledního detailu dovedený film. Dobře si pamatuji, když jsem ho viděla poprvé - v době nemoci, když jsem byla sama doma, přetahovala jsem si peřinu přes hlavu a drkotala zubama hrůzou:-) Už jen ten plakát hovoří za vše. Skvěle je vybraný hudební doprovod - scénka chlapečka, jak projíždí na šlapacím autíčku hotelovou chodbou, je dosud udáváná jako zářný příklad toho, jak hudba navodí atmosféru: scénka sama o sobě je nevinná až láskyplná, kdyby jako hudební doprovod byla nějaká sladkobolná píseň, tak víme, že máme před sebou rodinnou idylku. Jenže tady je dramatická hudba, která trhá vnitřnosti, a my víme, že chlapeček za chvíli bude v pořádném průseru. Stejně jako celá rodina. Nemám výhrad. Doporučení - nedívejte se na to sami :-)

Tak tohle bylo utrpení. Logiku jsem ve filmu nenašla, komedie to nebyla, černá komedie to nebyla, bylo to myšleno vážně, jako protiimperialistický sovětský film. Nepovedená agitka (i když-může agitka vůbec být povedená?). Jako ukázka velmi nepovedeného dialogu : "Co to studujete, slečno? Studuji práva, teď zrovna se zabývám presumpcí neviny. Presumce neviny? Takovou blbost nebudete v životě potřebovat." Podotýkám, že to bylo myšleno vážně, nebyla to ojedinělá propašovaná cimrmanovština. Tohle fakt nemohu nikomu doporučit.

Co k tomuto kultu dodat? Vše již bylo napsáno. Absurdní, černočerné, přesto zábavné. Po letech mne mile překvapil John Travolta, tato role byla pro něj návratem na herecké výsluní. Skvěle vybraný hudební doprovod, ostatně i jako v dalších Tarantinových filmech. Nemám výhrad.

Já nevím, film nebyl pro mě. Nepřipadal mi vtipný, připadalo mi, jako by filmařům zbyly peníze a "tak něco natočíme", cokoliv, to je jedno.Claude Brasseur hrál dobře, ale k čemu je nemastná neslaná nezábavná role?

Děj je sice trošku ulítlý a překombinovaný, ale skvělí herci to vynahrazují. Jana Brejchová, JIří Sovák a Vlastimil Brodský, Stelinka Zázvorková, Radek Brzobohatý jako padouch - dost už jmenování, tenhle film udělali a vyzdobili všichni. Pro mně to byla zábavná oddechová podívaná, s dobrým dějem a spádem, bez hluchých míst. Ráda se kdykoliv podívám znovu. Raketa při Prodané nevěstě a striptýz kvarteta Brejchová-Janžurová-Růžičková-Sovák - to byl opravdu herecký koncert:-)

hudba Dezider Ursíny.

Atmosféra filmu 100%, mlhavé, temné a deštivé Jeseníky s mlhavým Mlhou Nebelem....děj mi vyhovoval, dobře charakterizoval postavy, které budou dobré v každém režimu a hajzlíci, reprezentovaní Wachkovými, budou hajzlíky i kdyby trakaře padaly....když Nebel čte z jízdního řádu, tak jsem měla sto chutí vstát a nasednout do vlaku a jen tak jet. Ale přátelé, za závěrečný úsměv Marie Ludvíkové to stálo!

Strhující taneční film. Začíná nenápadně a pozvolna - příchodem tanečníků a muzikantů do herecké šatny, rozvičkou s perfektními kroky i chybami, a pak...pak se na pokyn choreografa Antonia Gadese na jeden zátah sjede adaptace Lorcovy Krvavé svatby....člověka z toho až mrazí, z té dokonalosti tance, hudby, i z toho, jak příběh končí. Vždy když vidím cokoliv od dua Saura/Gades, tak mne napadá, v jakých že to botech tanečnice tančí, mne bolí nohy už jen z pohledu na ty vysoké podpatky:-) A ony se pohybují tak suverénně, graciézně, dynamicky... Inu dost, kdo máte rád taneční filmy, tak si to pusťte, ať vidíte sami:-)