Veskoslav

Nebylo možné. Nechápu, jak, ale ten pitomý droid P-68 mě zase napráskal. A mistryně Liara mi to zase dala sežrat. Nevím, co ji pořád vadí. Já jsem ten pitomý puding nechtěl nechat spadnou na hlavu mistra Dyfa. Neumím tak dobře ovládat sílu. A do toho ještě ten můj vibrující krystal v meči. Proč zrovna já musím najít oranžový krystal. Jako jo, vypadá to fakt skvěle, protože jsem první, co ho za posledních 300 let našel, ale mistryně Liara říká, že si musím upravit podle toho meč. Fakt mě to nebaví. Ještě že tu byl generál Skywalker, pomohl mi. Mám ho rád. Až vyrostu, tak budu jako on. 

Probudil jsem se. Ruce mi smrděly po benzínu, kalhoty jsem měl celé špinavé a odrbané. Celé tělo mě pálilo. V puse jsem cítil pachuť. Otřel jsem se a zjistil, že mám stříbrné zuby a část tváře. Dokázal jsem to? Dostal jsem se tam? Skutečně jsem poctil bohy svou návštěvou? Při pohledu na amputovanou nohu, co si hověla vedle mě na křesle, jsem o tom vážně zapochyboval. Byl jsem tam blízko. Immortan Joe mě osobně vysadil na projíždějící autobus plného nových plemenic pro jeho rod. Pak už si jenom pamatuji bolest a tmu. V marné snaze jsem očekával nádhernou Valhallu, plno jídla a žen. Místo toho ležím na krví a olejem promáčené posteli, v pravé noze mám zaražený hřeb velikosti hokejky a levá noha se na mě směje ze židle. Pochybuji, že mě Joe nechá žít. Nejspíš půjdu do plání Zatracení nebo hůř do Arén Smrti. Ani jako konzerva se nehodím.