sheldonka.

„Je to rebel! Při zatýkání tři vojáky těžce zranil, dva zhmoždil a jednoho zesměšnil!“ Tuhle pohádku řadím mezi nekrásnější a nejlepší co jsem kdy viděla. A navíc se u ní i dobře pobavím.

Myslím si že snad neexistuje nikdo, kdo by neznal Mr. Beana. Můžu se na to dívat pořád dokola a vždy se budu smát jako bych to viděla poprvé. Jeho příhody jsou prostě legendární.

Příběh o přátelství, lidskosti, přemýšlení, ale hlavně o svobodě, který je právem postavený na první příčce žebříčku Nejlepší filmy. Musím říct, že tak silný zážitek z filmu jsem asi ještě neměla. Je to dokonalé a bezchybné! Tenhle poklad se prostě MUSÍ vidět. Každému tento velkolepý film doporučuju a z čistým svědomím jim slibuju tak úžasnou podívanou, kterou u žádných jiných filmů určitě neviděli. Vykoupení jsem už viděla mnohokrát a vždy mě to dojme a ohromí stejně tak, jako tomu bylo i u prvního shlédnutí. Jednoduše řečeno - moje srdcová záležitost.

Film, který vás chytí za srdce. Přijde mi to točené s takovou lehkostí, kterou si zamilujete. Musím se přiznat že ještě dlouho po skončení filmu jsem přemýšlela o Walterovi, o jeho životě. A život je sakra krásný!

Dexter vás prostě nemůže nechytit.

Simon Baker to hraje výborně. To jak je vždycky nad věcí a na všechno má odpověď se mi fakt líbí. Akorát případy by mohly být víc neobvyklejší. Ale i tuto chybu vždy spraví neotřelý humor hlavní postavy.

Jeden z nejlepších filmů poslední doby. Aronofsky - poklona! Naprosto excelentní.

Film se mi hodně líbil. To jak hlavní postava všude vidí číslo 23 mi někdy nahánělo i hrůzu. Docela nechápu nízké hodnocení, protože film má opravdu něco do sebe. A trochu i měním názor na mnou dosud nenáviděného Jima Carreyho. Kdekoliv po shlédnutí tohoto snímku vidím někde napsané číslo 23, tak se pozastavím a zamyslím se, jestli je to jen pouhá náhoda...Překvapivě to na mě udělalo velký dojem.

Na nudné dopoledne docela dobré.

Chlapec v pruhovaném pyžamu mě dostal. Je to naprosto skvostný snímek, který umí dokonale dojmout (tedy aspoň v mém případě). Byla jsem nadšená z nápadu brát tak silné téma z pohledu osmiletého chlapce. Celé se to odehrává ve lži a v takové naivitě, která je teď pro nás asi nepředstavitelná. Když Brunově matce došlo co se stalo a ona jen tak bezmocně křičela do nebe, vhrkly mi slzy do očí a to jsem si myslela že nebudu brečet. A hudba? Ta byla naprosto úžasná.