Emjecko

Před zhlédnutím filmu jsem byl světem Ghost in the Shell nepolíben, což zpětně považuji za výhodu. Vůbec jsem netušil, do čeho jdu, a neměl jsem tedy žádná očekávání. Jako výhodu jsem to označil, protože být fanouškem série (po zhlédnutí jsem si něco nastudoval), byl bych teď zklamaný. 106 minut je na pokrytí celého univerza sakra málo a z děje to vycítí i člověk, který se v kině ocitl omylem. Postavy zde mají minimální prostor na rozvinutí se, navázání vztahu s divákem a důležité scény, které jsou v Ghost in the Shell obecně považovány za ikonické, tady člověk nerozezná od těch fillerových. Ve výsledku jsem měl spíš pocit, že se dívám na obyčejnou detektivku zasazenou do kyberpunkového prostředí. Za nějvětší přínos tohoto snímku tak považuji možnou funkci v podobě vstupní brány k anime a manga verzím Ghost in the Shell.

Nechci vědět, jak špatný musí být Obi-Wan Kenobi, když papírově lepší Ahsoka nemá daleko k brakové tvorbě. Co je na ní dle mnohých tak skvělého? 1) Vizuál - Opravdu budeme chválit seriál z Disney dílny v roce 2023 za "vzhled"? 2) Girl power - Jak souvisí poměr obsazení mužů/žen s výslednou kvalitou? 3) Souboje světelných mečů -  Myslíte ty zbytečné tanečky s příšernou choreografií? 4) Hayden Christensen - prostě fanservis bez přidané hodnoty, stejně jako cameo C3PO. Proč se mi Ahsoka nelíbila především? Jedno slovo, scénář. S každým dílem přibývá nelogičností, přehnaných deus-ex machin, oslích supermostů a dalších scénáristických chůd. Nejvíc mě mrzí, že ty nesmysly nikdo ani nezkouší skrývat a nezdravě moc diváků i tak chrochtá blahem.

Barevné, hravé, uzpívané, vylítané, nařehtané, přetřepané... Ano, poslední zmíněné adjektivum mohlo působit trochu negativněji, ale ani význam těch předchozích není v tomto případě kdovíjak positivní. Možná za to může natěšenost po teď už silně přestřelených reakcích krátce po uvedení filmu do kin (jednu dobu byla dvojka v top10 nejlepších animácích ever), možná zklamání při pohledu na dokonalou jedničku, její následné srovnání s velmi tuctovým dvojkovým bratrem, který kdyby byl nevlastní, vše by se vysvětlilo a bylo odpouštěno, ale na dvojce se podílel v podstatě stejný tým, čili tady zakopaný pes nebude. Asi bych to tak nazval tvůrčí únavou, stejně je to poslední dobou obecně aktuální téma, je to in, omluví to strmý pád kvality, nikomu to neublíží a koho bude zajímat, že jsem se podíval na pokračování jednoho z mých nejoblíbenějších animáků a byl jsem zklamaný, čili dávám tři hvězdičky, protože se ve filmu v podstatě nic nestalo a když se zrovna něco dělo, bylo potřeba hodně scénaristických berliček a deus-ex machin, které já opravdu ze srdce nerad. (ono už když jsem se díval na trailery, mi přišlo podezřelé, že se tam jenom lítá a ve filmu to pak nebylo o moc lepší...)

Roztomilá podívaná pro děti i dospělé, u které si však nejsem jistý, zda ji lze plně ocenit bez znalosti původního snímku z roku 2010. V každém případě si myslím, že byste měli být uchvácení minimálně visuální stránkou. Tvůrci si opět vyhráli s nejrůznějšími bláznovinami, které zcela splnily mou představu o tom, jak by to mohlo/mělo vypadat ve Wonderlandu. Člověk se pak mnohem lépe dostane do příběhu, který sice nelze označit za kdovíjak inovativní, ale jednak mám ve filmech slabost na hrátky s časem, tady se kolem nich točí hlavní děj (v průběhu jsem si vzpomněl na Butterfly Effect), a potom se mi velmi líbila absence černobílého dělení postav na hodné a zlé. V rámci pohádek celkem netradiční motiv, ale o to víc jsem ho tady ocenil.

Nádherná pocta Chrisu Kylovi, ale i všem dalším, kteří někdy bojovali ve válce za lepší zítřky pro svou vlast. Jakkoli vám tato věta může přijít trapně klišovitá či dokonce nesmyslná, je třeba si uvědomit, že spousta lidí u ozbrojených sil skutečně věří tomu, že konají dobro, ve své podstatě mají pravdu a my jim máme být za co vděční (zhýčkanost západní civilizace toho budiž důkazem). A je to právě Kylovo nadšení pro věc, jeho smysl pro spravedlnost a ochranářský komplex, který tady Bradley Cooper zvládá zahrát natolik upřímně, že mu skutečně věříte, a nevnímáte to pouze jako pokryteckou pózu amerického patriotismu. Ve světle tohoto zápalu tím spíš vynikne kontrast s civilním světem, kde zná většina lidí "válku" jenom z televize, přesto však sami den co den svádějí své vlastní bitvy. Kdo jsou nakonec opravdoví hrdinové a kdo jenom zlí lidé? Záleží pouze na úhlu pohledu a na tom, čím se díváte...

Prvních pár minut jsem se díky slušným dávkám sarkasmu a labilnímu Redovi opravdu bavil, ale příliš brzo a na příliš dlouho (vlastně až úplně do konce) film sklouzl k šílené slátanině. Koukatelnost pak stála v podstatě jenom na ztřeštěnosti celého příběhu, který diváka hypnotizoval a nedovolil mu odejít dřív, než se objeví "THE END". Největší nedostatek, hraničící až s pohromou, spatřuji v přílišné snaze tvůrců využít co nejvíc prvků ze hry (skoro jak kdyby se jí chtěli zavděčit), ale už moc nepřemýšleli nad tím, jaký to bude mít dopad na výsledek. Přitom se stačilo jenom zdravě inspirovat. Angry Birds ten potenciál mají, a zrovna hlavní zápletku vymysleli dobře. I u dalších věcí si šlo všimnout hned několika skvělých nápadů, ale těch "orlích" můstků a omáčky na zaplácnutí nedomyšleného zbytku bylo bohužel tolik, že to celek jako takový zabilo a pohřbilo. Jsem zvědavý, jestli se někdo odváží natočit i druhý díl...

Nemůžete hned na začátku filmu divákovi sdělit, jak celý skončí, nebo když už, tak během dalšího děje zařaďte kompenzaci, tím však rozhodně nemyslím příšerně pomalé tempo a erotické fillery (místy nelogické chování postav přehlížím). Nápad s "Shimmer", vizuální zpracování, téma sebedestrukce, to všechno je úplně geniální, ale těch pár nedostatků je bohužel natolik zásadních, že Annihilaci táhnou ke dnu. Přitom k pětihvězdičkovému sci-fi s filosofickým přesahem stačilo maličko... (dobře, nějaký přesah máme, ale stejně).

Vážně začínám uvažovat nad tím, že si na některé filmy vytvořím šablonu komentáře, její hrubý nástin může vypadat takto: "Hlavní postava se nachází ve slepé uličce, v osobním životě má problémy a do toho musí zachránit svět. Naštěstí zná aspoň pár lidí, kteří jsou ochotni jí v rámci svých možností pomoct. Úhlavní nepřítel sice zvítězí v pár bitvách, ale válku nakonec prohraje, a tak můžou jít hrdinové spokojeně domů. Svět byl i tentokrát zachráněn a rovněž v osobním životě je zase vše v naprostém pořádku.“ Nijak se tím nesnažím napadat základní myšlenku souboje dobra mezi zlem, ani morálně správného konce, kdy je zlo vždy poraženo právě dobrem, ale hloubku příběhu, nebo spíš v případě Ant Mana (a jemu podobných) jeho plytkost. Je to film bez duše, nevtáhne vás do děje, nepřenese na vás žádnou emoci, prostě se odehraje a zmizí dřív, než si stihnete uvědomit, že jste ho viděli. Pamatujete si ho pouze tak dlouho, dokud se na něj díváte.

Aquaman jako dítě země a král moří, zároveň i druhá vlaštovka, že teď už se DC filmům bude dařit. První byla Wonder Woman. U ní inspirace Marvelem zafungovala, tak proč ne i tentokrát? Ta tam je snaha o hloubku příběhu či temnější pojetí vyprávění. To jsou sice přesně věci, které jsem oceňoval na Úsvitu spravedlnosti, ale patřím k menšině. Trh si žádá jednoduchý, přímočarý děj, odlehčené dialogy a bombastické efekty. Právě efekty a celkově výtvarné ztvárnění Aquamana musím zdůraznit, protože vidět ho v kině, dám asi čtyři hvězdičky. Tvůrčí tým měl evidentně svolení k velkému fantazírování ohledně představ podmořského světa a výsledek jejich práce je famózní. Některé scény můžou klidně sloužit jako samostatné obrazy nebo inspirace pro budoucí sci-fi/fantasy snímky. Jestli to tak půjde dál, máme se na co těšit. V mezidobí bychom měli pořešit ekoposelství z Atlantidy, protože co když nám moře všechny odpadky skutečně jednoho dne vrátí?

Visuálně, pohybově i hudebně podmanivé! Co na tom, že děj příběhu stojí na hloupoučké snaze vymýtit ze světa násilí nějakým jablkem. Pro rozběhnutí motoru to zcela postačuje a jakmile už jedeme, je na co se dívat. Trochu se nabízí srovnání s o třídu lepším Mad Maxem, kterému k rozjetí stačila jenom cesta tam a zpět. Assassin's Creed v tomhle ohledu ztrácí body především kvůli kategorii počítačová adaptace. Na trh tak jde s prokletím většího než velkého očekávání (zlomit se to zatím podařilo snad jenom Warcraftu) a sám sobě ubližuje i roztříštěním děje mezi dvě časová období, z nichž přítomnost je sice ta méně atraktivní, ale zato je jí tam víc. Do budoucna víc minulosti prosím a bude to pecka.