KafuR

Po delší době konečně film, který mě potěšil a to dokonce na několika frontách. To, že se Amíci nebáli střílet do vlastních řad a bez příkras ukázali, jak to u nich vypadalo v dobách, které ještě mnozí z nás pamatují, není rozhodně věc, která by se dala v televizi sledovat každý den a v tomto syrovém podání navíc budí pocity viny, že se s tím tak dlouho nic nedělalo.

Tak nevím, někde je asi chyba. Dlouho jsem se tomuto veleslavném veledílu účelně vyhýbal ve snaze nepokoušet posledními léty už tak o mnohé obohacený seznam naprdfilmů, ale nakonec mně to teda nedalo. No nic, žádná katastrofa se sice nekonala, ale že bych byl vedle z velice drsné šestnácky, která se uvědomí svou lásku až poté, co jeden z nich musí zhynout a nakonec se rozhodne zahrát si na Shakespearovu Julii, to se říct nedá. Kdyby tu četbu ve škole aspoň neflákala a dočetla to až do konce!

Další ze zářných příkladů snahy vytřískat co nejvíce prachů ze zbytečného dvojdílu, a to také na úkor kvality. První Reprodrozd je pomalu se rozvíjející dvouhodinová úvaha hlavní hrdinky o nadcházející revoluci, jejím smyslu a smyslu vlastní role v celém tom soukolí, orámovaná mediální kampaní, která proti sobě postavila dva kdysi nerozlučitelné přátele. Dějově dostačující na půlhodinu čistého času, nezáživné a s hromadou prázdných scén snažících se násilně najít si místo v celém tom příběhu. A jedna pěkná píseň to nezachrání.

Válka nám sice probíhá na všech frontách, první linie dobývají pusté ulice Kapitolu a rejža nám k tomu naservíruje jedinou povedenou pasáž v kanále, to je smutné. Celá bitva o budoucnost Panemu pak probíhá někde za kamerami, o jejím vývoji se člověk dovídá jen velice zkratkovitě, protože celá stopáž se věnuje skupince vyvolených, kteří se tiše plíží vstříc svému poslednímu úkolu. Žádné epické bitvy, pouze patetickými proslovy ověnčená předvídatelná taškařice, která všechno hází na bedra hlavní hrdinky. Příjemně však překvapil Hutcherson, ten zde podivuhodně vyzrál a svou roli zvládl nad očekávání.

To, že se celý film (mimo ty šašky v Kapitolu) oblékl to tmavšího hávu, není rozhodně na škodu, ale jinak že by to štáb s novotama přeháněl, se také říct nedá. Z kůl sedmnáctky se stala faktkůl osmnáctka, která svoji filozofii ohledně střídání chlapů podle jejich relativní blízkosti tady převádí dokonale do reality, a to až tak, že se jeden nestačí divit, co všechno dokáže zamaskovat za akutní hormonální nestabilitu. Aréna tentokráte celkem nudná, trpí nedostatkem prostoru (ve filmu) a nadbytkem spojenců, a celé to nezachraňuje ani přemíra snahy shlukovat se na místech, kde vás může zabít ta nejnepravděpodobnější věc, ať už to je ta fujfuj mlha anebo nadržené opice.

3,5*. Chybí tu Darth Vader. Nebo aspoň kdokoli, kdo by ten film byl schopen utáhnout. Infantilnosti je tu občas až moc a tendence být vtipný za každou cenu se také ne ve všech případech vyplácí. Film obsahuje strhující scény typů závodů a finální bitvy, celé to je však spojenou vatou, která ne vždy dokáže pobavit.

3,5*. Ve své době převratný vizuál, skvělé triky a odvaha jít do žánru, kterému v té době rozhodně pšenka nekvetla, přesto je to však z dějového hlediska dost přímočarý a vlastně klasicky jednoduchý popkorňák, u kterého je na míle dopředu jasné, jak to všechno dopadne.

Poslední epizoda z původní série, která měla nakonec opět navrátit rovnováhu galaxii. Akce a triková stránka je na tehdejší dobu výborná, z dějového hlediska by se ale tomu dal vyčíst jak příliš čitelný konec, tak příliš rychlá a ne příliš uvěřitelná proměna ohledně Vadera. Herci to ale naštěstí táhnou.

Možná, že si měl Meťjů Vaughn také nejdřív počkat na nějakou tu padající hvězdu a přát si lepší rozpočet, protože z celé té velkolepé filmové výpravy je nejzajímavější ta díra ve zdi, která nutí člověka k zamyšlení, jestli by její zacelení náhodou nevyšlo levněji než doživotní renta pro neúplatného celníka. Jinak pokud pominu další závažné nedostatky útočící na mojí vratkou psychickou rovnováhu, jako je stokrát omletá a přežvýkaná óda na pravou lásku a nepatrně nedomyšlená země nezemě, stále mi naštěstí zůstane metrosexuální de Niro, sedm variací na správný bratrský vztah a hlavně Tristan Gump metající takovou rychlostí, až se mi dělaly čtverečky na monitoru, a proto určitě nemůžu říct, že jsem se celý film bavil jenom na scénáristův účet.

Čokoládky mám rád a proti Karlíkům také nic nemám, přesto jsem se však dlouho nemohl ke shlédnutí dokopat žádnými myšlenými prostředky, jelikož jsem prostě čekal nafintěnou kravinu, u které by mě nejvíce potěšily závěrečné titulky a vidina další splněné filmové mise. A také že jo! Alee.. otravní smradi potrestaní hovnocucem, dietní žvýkačkou, přemnoženýma veverkama a televizím signálem vzbudí takový pocit zadostiučinění, že při pohledu na Helenku jako spořádanou ženu v domácnosti a burtonovskými etudami na poklidné stáří určitě nemůžu říct, že by na těch (L)umpa-Lumpech něco nebylo.