Dawydov

Úžasný film o pohledu na život, resp. o přístupu k životu. Velmi efektivní a přitom vizuálně úžasné zpracování. Vše se točí hlavně kolem premisy, u které film začíná: "There are two ways through life … the way of Nature… and the way of Grace. You have to choose which one you'll follow." To se ve filmu manifestuje v postavách otce a matky. Děti, zejména pak nejstarší syn, to vnímá a bude muset volit, co do sebe nechá více vstoupit, k čemu se přikloní. V jednotlivých interakcích nejen s mladšími bratry je úžasně působivě zobrazen tento jeho vnitřní boj, resp. vnitřní hledání, s čím se ztotožnit - kontemplativní nálada filmu s podmanivými obrazy a hudbou ale funguje tak (alespoň tedy na mě), že si toto vnitřní hledání prožívá naplno i divák. Což je prostě super a přesně to očekávám od tohoto typu filmu. A to, že vnitřní pnutí a přemítání nejstaršího syna film zobrazuje zároveň v jeho dětských letech, jakož i v pokročilém věku stárnoucího muže, je úžasné. Dodává to tomu celému ještě větší hloubku a ještě více to zasahuje, ukazuje to ten celoživotní rozměr. Do toho se přidávají i další témata o životě, asi trochu náboženská, ale film si umí až překvapivě skvěle užít i ateista. Další silné téma - pokora - si věřící rozhodně usurpovat nemohou. Obrazy z nezměrného vesmíru jsou působivé i na diváky, kterým připadá fascinující samotná příroda a vesmír, aniž k tomu potřebují nějaký theistický systém. Po technické stránce je třeba vyzdvihnout zejména kameru (Lubecki) a hudbu (pozor, hlavní skladby jsou ale převzaté, jen malá část je A. Desplat). Herecké výkony všech, včetně dětských herců jsou prvotřídní. Tohle se prostě povedlo na 99% (Kdybych musel něco vytknout, pak malinkou ztrátu tempa někde kolem dvou třetin filmu, kde tomu trochu dochází dech a je to repetitivní. Tam by asi bylo možno vystříhat pár minut a pak by to bylo dokonalé.) Viděno 3x

Film jsem viděl již popáté. Vždy na mě velmi silně zapůsobí. Je to ryze magický filmový zážitek, jdoucí spolu s divákem skutečně do hloubky. Jung by z toho měl určitě radost. Je to velmi zvláštní film, určitě ne pro každého. Překvapivě na mě ale fungoval i tehdy, když jsem neměl vytvořenou žádnou přesnější představu o smyslu jeho děje. Funguje ale ještě lépe, když si tu představu člověk vytvoří (zejména třeba s pomocí tohoto: http://www.mulholland-drive.net/studies/classical.htm a tohoto: http://www.mulholland-drive.net/studies/timeline.htm) Samo o sobě je zábavné to řešit jako skládačku, a že to je velmi(!) sofistikovaná a složitá skládačka. Navíc ale předmětem té skládačky je prvotřídní obsah, a to je ještě podstatnější. Toho si každý divák může najít dost a každý v tom filmu možná vidí něco trochu jiného (zejména v těch "snových" prvních dvou třetinách; poslední třetina je po rozklíčování flešbeků už docela přímočará a významově jednoznačná). Spousta scén ale záhadně účinným způsobem vtahuje i sama o sobě, i kdyby neměla mít jakoby žádný význam. Lynchovi se tu podařilo dosáhnout zvláštní mysteriózní nálady, která baví sama o sobě. A navrch se tu mísí silné emoce, velmi efektivně sdělované. Pokud jde o tématické motivy, vyberu jeden (*spoiler*): baví mě především ta představa hollywoodského zákulisí, vytvořená snící myslí zklamané, zneuznané neúspěšné mladé herečky. Film oceňuji především jako krásnou studii o tom, jak si neúspěšný člověk racionalizuje svůj neúspěch, a zároveň jak se nevypořádané problémy v sebehodnocení přesouvají do jeho podvědomí, ze kterého se pak zhmotňují ve snech - mladá herečka sama sebe vidí jako supertalentovanou, ale kariériu jí maří zlí zkorumpovaní producenti v pozadí a jejich tajemní bossové, kteří tahají za nitky a vše ovládají... ona jako běžný člověk nemá bez konexí či bez podvádění šanci. Ve spojení s tím magicky snovým světem to funguje prvotřídně a je radost to sledovat. V další vrstvě v tom přitom lze vidět i pochybnost (pokud ji sami máme), jestli to tak ve skutečnosti náhodou ve světě opravdu nechodí. Tento film je v několika úrovních "meta" a je to tak super. 100%

Nejmíň popáté, po mnoha letech: Pořád to funguje. Filmu strašně moc pomáhá kamera a hudba, ty z něj dělají skvost. Ale skvostně je to i zahrané snad všemi herci. Co se týče samotného obsahu, byl jsem zvědav, jestli to bude ještě působit jako dřív. A působí. Napsané i zrežírované je to prostě mistrovsky a bavilo to, i když to znám skoro nazpaměť a pointami už to nemůže ohromit. Není to sice už tak silné, nepatří to mezi filmy, které jsou donekonečna intenzivnější s každým dalším shlédnutím (na to je vlastně moc jednoduché), ale pořád na pět hvězd a zatím to pořád obhájilo pozici v top10.

Viděno cca po páté: Zařazuji do top10, ten film je prostě úžasný. Velmi chytrý, vědecky skutečně reálný, postavy se chovají rozumně, vše je uvěřitelné, navíc plné emocí. Napínavé a strhující od začátku do konce, přitom osobní a niterné. Vynikající hudba, vynikající herecké výkony, výjimečně propracovaný scénář i adekvátní režie. Ale co víc - zejména v závěru ten film velmi výstižně sdílí, že spiritualitu člověk může čerpat stejně tak dobře z vědeckého úžasu vesmírem a místem člověka v něm, jako z náboženství. V tom je tento film unikátní a dotýká se něčeho obrovského. I když už jsem to viděl předtím mnohokrát, opět to byl hluboký zážitek. To je film, který musí do top10.

Hodnocení prodlouženého finálního střihu (214 min), po druhém zhlédnutí: Tuto verzi lze doporučit téměř bez výhrad (je opravdu o dost jiná, než kino verze). Slabinou zůstává jen hudba, která není nic moc, ale jinak jde o unikátní film po všech stránkách - film skutečně vtahuje do života Alexandra a umožní prožít s ním jeho život, jeho motivace, touhy, rozhodnutí, výhry i prohry. Struktura složitá, ale velmi funkční (vždy se odehrává něco v současnosti a je to vysvětleno flešbeky z minulosti) a přehledná. Herecky dobré, vizuálně a výpravou skvělé. Velmi uvěřitelné. Takto má vypadat přemýšlivý historický velkofilm. Pravý opak povrchních blbostí typu Trója.