Barrymore

Zajímavá myšlenka, ale poslední třetina filmu je poněkud zdlouhavá a nudná. Za odvážnost tedy 50 %.

Dvacetiminutový dynamický příběh v reálném čase s obměnami se odehrávající třikrát po sobě. Příběh o tom, že pro lásku není nic nemožné. Za skvělou hudbu v rytmu běhu, která i obyčejné běžecké pasáže nabíjí dějem a za úžasné Loliny vlasy tedy 95 %.

Béčkový ne moc strašidelný horor. Příběh o chtivosti. Posádka lovců vraků lodí dostane informaci o poloze starého zaoceánského parníku výměnou za podíl z nálezu. Vydají se na cestu, loď naleznou a následně i bedny zlata, které převážela a které se staly osudným alespoň pro dvě plně obsazené lodě. Popravdě, nebýt závěru filmu, brzo bych na něj zapomněla (za něj čtvrtá hvězdička). Nejvíce, kromě závěru, mě zaujaly „duchařské“ pasáže s prolínáním minulosti. Za nestrašidelný horor tedy 75 %.

Zajímavá koláž více méně romantických příběhů, v nichž jsou hlavními aktéry/vypravěči muži. Očekávala jsem, méně epizod po částech rozesetých v průběhu filmu. Na konci filmu jsem si ale uvědomila, že jsou dostatečně vypovídající. Některé měly zajímavý nápad, některé se poněkud táhly. Za nepopsatelný dojem tedy 70 %.

Asi nejvýstižnější posouzením tohoto filmu je fakt, že navzdory očekávání „hrůzostrašné“ podívané jsem u tohoto filmu usnula ;) Za zklamání tedy pouze 35 %.

Navzdory tomu, že nemám ráda tento styl parodií, jsem se na něj podívala a musím přiznat, že jsem se u něj docela dobře bavila. Byl zde řečen jeden moc zajímavý fakt: je éra upírů. Filmy o Drákulovi (zejména) jsou zde již téměř století, ale v poslední době se jich tu poněkud přemnožilo. Přiznávám, že dobré upírské filmy mám ráda, ale dnešní zobrazení upírů je poněkud komické (upíři, kteří se litují a odmítají lidskou krev, místo aby byli v pravém slova smyslu upíry: chtivými monstry). Za tuto myšlenku děkuji. Moje nejoblíbenější scény jsou bitva fanynek v úvodu a závěrečná scéna: „Team Jakob, bitch!“ Za upřímnost tedy 65 %.

Film o tom, že sny jsou návykové a upnutí se na ně může být někdy nebezpečné. Jiný pohled: film o tom, jak drogy rozdělují lidi. Shrnuto a podtrženo: drogy a sny přináší jak blažené chvíle, tak dlouhé pády. Úžasné herecké výkony, z nichž byla nejlepší postava Ellen Burstyn. Za ty a výbornou práci se zrychlenými záběry a střihem tedy 95 %.

Od hry se hodně liší, nicméně podstata příběhu zůstala zachována. Dříve mě hodně rozčilovalo, když se film nedržel předlohy. Postupem času jsem si uvědomila, že v některých případech to prostě nejde a nyní posuzuji každé zpracování zvlášť. Jsem fanda hry Max Payne, tento film mě však ve svém zpracování neurazil. Líbila se mi kamera, a především hodně dobře zpracované scény s „vizí“ Valkýr. Za to a skvělou hudbu tedy 80 %.

Tak tento film je poněkud svérázný. Avšak s místy se vyskytující absurditou, která ovšem není kýčem (snad až na jeden nebo dva momenty), a Francovým neumělým herectvím, vytváří vyváženou podívanou, která pobaví. Za zmínku stojí úvod filmu, který je kontrastem k celkovému dojmu. Mojí nejoblíbenější postavou je Standa, který se po celý děj ani nepohnul ;) Za příjemnou zábavu tedy 70 %.

Netradiční pohled na peklo, propracovaná psychologie, opuštěná krajina, hříchy minulosti a láska. Toto všechno vytváří napínavou podívanou. Někdo by mohl gangsterskou dvojici přirovnávat k Bonnie a Clydovi, ale ve skutečnosti jde o naprosto odlišné postavy. Na tomto filmu mne nejvíc zaujal jeho závěr. Na několika málo místech byl děj poněkud zmatený, ale přesto za stylizaci a herecké výkony těch pár herců tedy 95 %.