Lamz0r

Snow White and the Huntsman mi připadal asi jako kdyby syn Sněhurky a Neda Starka zbouchnul Johanku z Arku a jejich dítěti šli za kmotry Gandalf a zmrzačenej Mickey Mouse. Zní to šíleně, ale až na pár zádrhelů (post-reinkarnační proslov) a trochu slabší konec to funguje obstojně. I blonďák z Asgardu (pro mě vcelku překvapivě) zvládl hrát až jsem mu toho lovce i věřil, asi díky tomu, že přestal konečně točit tím kladivem. Kristen Stewart mi připadá (stejně jako v Twilight sérii), že čeká, až se na ní dostane řada s tím, že by mohla konečně začít hrát a když už se na ní dostane, tak jí zazdí scénárista nějakou matlaninou (post-reinkarnační proslov). Z posledních adaptací Sněhurky u mě ale určitě vítězí Singh a jeho Mirror, Mirror. ___ Bonusová hvězda za Florence.

Prvních 90 minut slušná a svižná akční sci-fi, i přes to počáteční vykrádání atmosféry Blade Runnera. Za konec by si scénárista zasloužil vykastrovat a kule dostat k večeři. (Director's Cut)

Zaměření na mladší generaci z filmu přímo tryská, od znovuzasazení mezi středoškoláky az po trochu přidrzlý humor. První půlka mi přišla lepší, než všechny tři předchozí pavouci dohromady. Humoru a nadsázky dostatek (zloděj aut), svižně to ubíhalo občas to i překvapilo (vraždu jsem čekal hned po tom basketbalu). Pak přišla na řadu ještěrka a jakákoliv návaznost v ději, která už od začátku nebyla nijak závratná, měla najednou víc děr jak ementál. Ve výsledku je z toho zbytečně drahá, zato slušná romantická komedie, která musí být v 3D neskutečná vizuální jízda.

Geniální momenty se střídaly s pasážemi, kdy jsem měl chuť ten film stopnout a odejít. Vizuální stránka výborná.

Zrcadlo zrcadlo, řekni mi která Sněhurka je ze všech nejlepší? No přece tahle! Režisér vzal Sněhurku, ohlodal jí až zbyla jen kostra, pak si s ní začal hrát jak malá holka s Barbínou a pustil to do světa. Trpaslíci kradou z pružin protože je to lepší než se mordovat v dole (jejich slova), prince vlastně ani není s výjimkou odvádění pozornosti královny potřeba, Sněhurky se má zbavit lokaj (napůl stále v kostýmu švába) nebo Vymítači Štěňat. Příběh známe všichni, ale podává se divákovi tak, že je to vlastně úplně jedno. Vizuální bomba už od prologu a to i přes to, že se ve filmu vystřídá asi 6 lokací se vším všudy; vtipem korektním v rámci PG ratingu je to prolezlé skrz naskrz. Julia Roberts a její jízlivá zlá královna/nadržená čtyřicítka dominuje snad každou scénu, kde se objeví. Mirror Morror je trochu jako horská dráha - někdo to miluje, někdo to nenávidí, ale stoprocentně je to nevšední zážitek. Taneční kousek ve finále je bomba.

Z výplně na všední odpoeldne se vyklubala príjemná záležitost, která sice potěší někoho jen zlehka a někoho možná víc, rozhodně ale nemůže urazit. Nejlíp se to dá vystihnout as tak, že je to prostě "tak trochu jako ze života". Hlavní postavy si nevedou hodiny monology nebo dialogy o svojí situaci, protě nějak jednají - i přes hraní hluboko ve vodách průměru, byli uvěřitelnější a civilnější, než kdyby v tom byla nějaká holywůdská stár. Ty dva policajti ale stáli oba za dvě z prdu kuličky. Scéna s žádostí o ruku, ta je u mě skoro na pátou hvězdu. Chlap konečně neklečí s nějakou příšernou romantickou hláškou na koberci, nehrajou mu k tomu famfáry nebo podobná zrůdnost, holka nad ním nestojí vyjevená jak sedmikráska v slzách, aby po chvíli óchání a áchání od komparzu/publika a dráámatické pauze šponující všechny jak strunu na kytaře konečně řekla to vytoužené ÁNO.__ P.S. Jaimie Alexander nám od dob Kyle XY vyrostla do krásy, snad se bude objevovat častěji.

Záporák, blondýna, Cage, pár ucházejících vtípků a efekty lehce naprůměr. To jsou ty lepší pasáže. Díky zbytku si za pár dní asi ani nevzpomenu, že jsem to viděl, protože jinak to je v podstatě o ničem.

Budižkničemu potká tu pravou nalitej v baru a kuřecím burritem si získá její srdce. Bráškovi s pravítkem místo páteře se to nelíbí a tak ho pro jistotu nabere k JŮ ES NEJVY. A pak si to přimašíroujou emzáci, aby spolkli v CGI víc dolarů než čeští důchodci za rok, JŮ ES EJ hrdinně zvítězily a Parkanová mohla s klidným srdcem jít spát, že i na ten prapor z hvězd a pruhů ve větru plápolajícím se dostalo (a to hned několikrát). ______________ Ne, teď vážně. Začátek dobrá podívaná, všechno mezi burritem a mrtvým blonďákem tak trochu vycpávka, která může možná lehce potěšit vizuálem a doopravdy nadchnout jenom někoho, kdo dostal plnou dávku amerikana patriotizmu nitrožilně. Ale ten nášup potom, to je přímo legendární... komedie. Vážně. Já u toho párkrát málem spadl ze židle, protože to jinak prostě nešlo. Dědci v akci nebo Robokop o berlích s jeho věrným přítelem Šprtem s kufrem, to mluví za všechno. Jen doufám, že to byl režisérův úmysl, takhle skvělá parodie a ne jenom pokus o vážné zpracování gone very very wrong. P.S. Rihanna a Brooklyn Decker se měly ukázat v bikinách. Ta první ani nevím, proč tam jinak byla (a já skoro 2 hodiny doufal, že jí někdo svlíkne) a BD by byla jak vánoce v červenci.

Kdybych to hodnotil jako samostatný film, je to tak na 3*, s tím, že romantiku to mělo nechat někde za dveřma. Se znalostí knižní předlohy můžu říct, že se to povedlo - důležité pasáže tam jsou, hlavní hrdinka to turbo zamilování hraje jako při školním představení 2.A (tak to doopravdy má být, většina dalšího dílu je na tom postavená). A to, co považuju za hlavní "odkaz" prvního dílu Hunger Games - tedy že dneska sheeple (Capitol) sežerou úplně všechno, co jim "zábavní" průmysl podstrčí, od všelijakých superstárů, faktorů, talentů nebo hotelů (Hunger Games), zatímco si zbytek populace (Distrikty) rve vlasy hrůzou, jak na to vlastně někdo může čumět a účastníci (Tributes) do toho jdou dobrovolně pro tu slávu nebo protože je k tomu někdo dokopal. A že vlastně hvězdu uděláme úplně z kohokoli, hlavně když ho pěkně nalíčíme a vytvoříme okolo něj hype měsíce. V tom bych viděl zásadní rodíl oproti Battle Royale - tam je uspali, dali jim do ruky klacky a jeďte. Tady jde podle mě víc o to, že z těch dětí prvně udělají hvězdy. A proboha vždyť už ta předloha je zacílená na teenagery - proto ta jednoduchost. Žádná náctiletá trumpeta nebo trumpeťák vám u knihy, filmu nebo čehokoli dalšího nebude hloubat o metafyzice bytí, nebo co by asi kritici nebo místní osazenstvo očekávalo snad od každého filmu.

1. sezóna: Tvůrci dokazují, že Legenda o Aangovi nebyla jen náhoda, a opravdu umí udělat animák srovnatelný s (tou kvalitní) japonskou tvorbou. Trochu mě mrzí "recyklace" Sokky (ta se nepovedla na 100%) a romantická linka Korry mě trochu zaskočila - tvůrci mohli možná víc naznačovat a počkat na druhou sezónu. Rád postavy poznám, než se mi začnou před očima párovat a vyznávat. Jinak ale nejde novému Avatarovi nic vytknout, takže osobně hodnotím na 95% a nemůžu se dočkat pokračování.