dobbin

Nesnáším německé seriály

Nehleďte na trhliny ve scénáři, tady jde o styl. Takový styl, že se v noci propocení převalujete po posteli a snažíte se z hlavy vyhnat tu neodbytnou melodii...Brrr, ještě teď mě mrazí

fuckin' awesome:)

Poprvé zklamání v důsledku očekávání úplně jiného typu hororu. Podruhé čistá radost, která už nevyprchala. Není to jen film samotný, je to celá mašinerie kolem jeho vzniku a následné reakce tisku. K tomu patří i doba, ve které film vznikl, fronty před kinem před a po projekci, nevolnosti v kině, rituální sebevraždy spáchané údajně pod jeho vlivem. Tohle všechno dává dohromady jakousi auru, téměř až posvátnou nebo záhadnou. To je filmový kult, který se zároveň stal i kasovním trhákem. Ovšem nutno říct, že film samotný je úžasný i bez toho, aby o něm člověk něco bližšího znal. Žádný problém. Samozřejmě takových případů je víc, ale tenhle mám opravdu rád.

Nádherně pomalé.

Jednoduše film, který u mě stále roste a roste. Zatímco některý film vás prvoplánově nadchne a pak rychle vyčpí, jisté kousky se vám pomalu vrývají pod kůži, můžete se na ně dívat znovu a znovu, aniž by se omrzely. Takové je Vertigo. Je zbytečné opěvovat každou drobnost toho filmu. To už tady udělali druzí. Zkrátka, tohle je šperk.