Fenri

Uf. Tak, že je Lynch totální magor jsem věděl snad vždycky. Že mě ale dokáže tou snůšku naprostých vyjetostí dotáhnout do stavu naprosté extáze, o tom jsem snad ani nesnil. Lynch si s námi hraje, podává nám filmy jakoby beze smyslu, směje se nám, že tam ten smysl hledáme. Ale podává je tak dobře, že nám nezbývá nic jiného, než zírat s otevřenou pusou. Že je děj filmu úplně z jiné dimenze ani trošku nevadí, ba právě naopak – vždyť není důležité, jak se věci doopravdy staly, ale jak si je pamatujeme. Lynch mě posadil na kolotoč, udělalo se mi nevolno, přestal jsem vnímat čas, netížila mne gravitace – a náramě jsem si to užil. V některých scénách naprostá paranoia, někdy zase geniální schizofrenie, jindy naprosto, naprosto mimo chápání. Doplněné geniální kamerou, hudbou, interiéry, hereckými výkony, …