Fenri

Jdu si oblíct "barvy terezína" a se strašákem podpálit Spartu. Doufám, že mě tam neumlátí ty gorily svejma řízkama a třeba je i naučím, jakej je rozdíl mezi šálkem na kafe a na čaj. Ale teď vážně, dokumentaristům přál osud a napsal za ně břitký scénář doplněný strhující zápletkou (dva góly během dvou minut se ukázaly jako velmi vítaná událost pro střih). Autorům přálo štěstí, oni z toho vytěžili maximum po formální stránce, a máme tu zajímavý dokument o jednom zaprděném fenoménu. Pro diváka, kterého fobal nezajímá, to bavit může, ale ani nemusí, zapáleného fotbalového fandu to ale určitě zasáhne. Taky jsem se po shlédnutí filmu v kině párkrát začervenal, když jsem o hodinu později křičel v hospodě u teliny "No tak Oxi, co víc chceš, ty kundo jedna vopálená! A takový miliony bereš..."

Děkuji bohu, že jsem asi pseudointelektuál, nebo co, a mohl jsem si tenhle filmový skvost užít. Vskutku - ten, komu Caraxův snímek nesedl, přišel o hodně.

Hvězda za originální nápad, druhá za vizuál, ale víc ani ťuk. Příběh ničím nepřekvapil a logické nedotaženosti pravidel dvougravitace bijí do očí.

Poměrně mrazivě zpracované téma, rychle to odsýpá a navíc - přiznám se, že po skončení mi to nedalo a musel jsem si trochu zagooglovat, jak to vlastně dopadlo. To se u dokumentu určitě cení.

Knihu jsem četl dávno a už si ji moc nepamatuji. Byl jsem zvědavý na filmové zpracování, no nevím, jak se k němu postavit. Je to dle mého slušná adaptace, herecké výkony dobré, ale přece jenom se po slabé hodince začíná film opakovat, pořád dokola to samé, bez špetky invence, změny tempa... Suché převyprávění knihy, které mě po půlce tak nějak přestalo zajímat a dokoukal jsem to z nutnosti.

Nevim, co na to říct. Totální úlet, díky bohu za takové zvrácené nápady.

Takový milý klasický populární dokument, kterých už bylo mraky. Ale znáte to, člověk musí jít s dobou a poznatky před deseti lety už nemusí být tak aktuální :)) Bohužel úroveň dílů poněkud kolísá, to ovšem není dáno formou, která je prakticky stejná a osvědčená (přítomnost oblíbeného Freemana jako vypravěče, který pro nechápavé diváky vysvětluje vědecké problémy na paralelních příbězích ze svého dětství, je dokonale americké, muhehe), ale některá témata jsou... No, dejme tomu méně nosná. Pro mne má ale tento dokument zvláštní kouzlo, neboť nyní už chápu o co běží, když je nějaký jev vysvětlován dilatací času, kontraktací délky, nebo nedejbože Godelovou větou o neúplnosti.

Ježišikriste, tak tenhle herecký koncert McConaugheyho si asi nechám zarámovat, dlouho jsem neviděl takhle divnou roli. Film sám o sobě nemá nijak moc velký akční náboj, je vidět, že je to původně divadelní hra. Čekal jsem od toho něco jiného, první půli to spělo spíše k průměrným třem hvězdám, no ale poslední dějství mně naprosto ustřelilo hlavu. Navíc přičtu velké plus pro Friedkina, který dokázal do filmu propašovat explicitně natočený blowjob aniž by se z toho stalo porno, a máme z toho příjemné 4 hvězdy.

Anderson má zváštní filmový jazyk. Tentokrát ovšem středem jeho pozornosti nejsou dětinsky naivní dospěláci, ale až za hrob zamilovaní školáci na prázdninách. Zní to zvláštně, je to zvláštní. Někomu to určitě nesedne, ale v kombinaci s typicky Andersonovskou poetikou to pro mne vyznívá velmi mile. Nečekejte, že se budete chlámat od začátku do konce, takový styl humoru Wes nepěstuje, za to na konci filmu zjistíte, že jste se celou dobu usmívali.

Na tento film mě nalákala Jednotka přiliš rychlého nasazení. Stejný režisér a stejné hlavní obsazení mi dávalo naději v pořádnou porci anglického humoru, v kombinaci s Dylanem Moranem o to víc. Co jsem očekával, to jsem dostal - i když Jednotka byla lepší (už jenom kvůli překvapivému zvratu, který v tomto filmu chybí) - a tak nemůžu říct nic víc, než spokojenost. Pokud ale nejste fanoušek anglicky suchých vyvražďováren, nemá vám tento film co nabídnout.