Zephyras

Před Francisem Lawrencem smekám. S ohledem na to, že v první polovině knihy není příliš akce, ale většinou se autorka Suzanne Collinsová zabývá emocionálním rozpoložením hlavní hrdinky Katniss Everdeenové, se tomuto režisérovi podařilo vytvořit silný, emocemi, ale i napětím nabitý snímek. Filmaře bych tedy pochválila za výborné zpracování knižní předlohy, jejíž pokulhávající místa skvěle doplnili tak, aby byl příběh nejen ucelenější, ale také záživnější. Kritikům se může zdát tato adaptace oproti předchozím dvěma dílům málo napínavá, ale je nutné připomenout, že tady se situace značně změnila – už tu nemáme žádné splátce bojující v aréně o život, ale vzpouru, která probíhá nejen na bojišti, ale také za stolem. První část Síly vzdoru je určitou formou přípravy na to, co nás čeká v jejím druhém pokračování. S ohledem na to, že se tvůrci filmu museli držet předlohy, mi toto zpracování přijde jako velmi povedené a z mé stany dokonce předčilo mé očekávání.

Jackson se drží předem vymyšlené linie, i když jednání některých postav působí nesmyslně a zbytečně, což je důsledkem asi příliš nataženého děje, jenž by s klidem vystačil na jeden, nebo maximálně dva filmy. S ohledem na získání dostatečně velkého prostoru bych očekávala, že se tvůrci více zaměří na samotný závěr Bilbova příběhu, a to nejen na jeho cestu domů, ale i na důsledky, které pro něj toto dobrodružství do budoucna mělo. Poslední díl Hobita je také značně provázán s trilogii Pána prstenů, avšak tvůrci k tomu nezvolili vždy zrovna šikovnou cestu. I přesto je Hobit: Bitva pěti armád skvělou, efekty nabitou podívanou. Pokud některé scény, jež působí trochu utaženě za vlasy, přejdete s úsměvem a nadhledem, určitě na vás celkově tento snímek udělá dobrý dojem. Po vizuální stránce je Hobit skvěle zpracován, takže věřím, že mnohé scény zalahodí oku i člověka, jenž fantasy příběhy příliš nevyhledává.

Nezlomný je dechberoucí příběh o obrovské touze přežít. Jediná škoda je, že se režie nezhostil zkušenější režisér, který by dokázal lépe využít obrovský potenciál tohoto tématu (ano, Angelino, takhle výtka je určená tobě!). Ani volba představitele Louise Zamperiniho nebyla dvakrát šťastná. Byť se Jack O'Connell snažil, občas působil plochým, neuvěřitelným dojmem. Ještě, že se Angelina obklopila tak výbornými scénáristy a kameramanem, díky kterým to byla alespoň pěkná podívaná s rychle ubíhajícím dějem.

Myslela jsem si, že to bude hodně „odpočinkový" film, ale něco takového jsem si nedokázala představit ani v nejodvážnějších představách. Film bez děje, bez pořádných dialogů (hlavní hrdinka ze sebe vydala víc vzdechů než slov, hrdina raději nemluvit téměř vůbec, jen házel jeden a tentýž výraz, maximálně lehounce nakrčil čelo), bez jakýkoliv hereckých výkonů (tohle se za herectví nedá ani považovat, kdejaký ochotník by místo nich působil jako Oscary ověnčený klenot kinematografie) a upřímně, ani toho sexu tam moc nebylo (až na přírodní ohanbí hrdinky jsme toho moc neviděli). Jediné, co by se dalo pochválit, je doprovázející hudba, ale na tu se do kina moc nechodí. Větší ztrátu času si dokážu jen těžko představit. I kopání tunelu do Číny jehlou se jeví jako větší zábava...