utopia

Nadpozemská hudba Desplata, tajemný Malkovich a překrásná Evangeline Lilly. Všechno do sebe tak pasuje a přitom Vás to tak zmate. Celou dobu si myslíte, že víte o co jde, ale na konci všeho si uvědomíte, že to bylo celé jinak. Přiznám se, že v okamžiku ,,odhalení´´ jsem seděla s otevřenou pusou a uvědomila jsem si to až po několika desítkách sekund. Příběh mě okouzlil, stejně jako již zmíněná hudba. Vše plyne tak pomalu a lehce, ale nic z toho nepostrádá náboj a je doprovázeno značnou naléhavostí díky hereckému výkonu hlavního představitele Nathana. Člověk si během filmu uvědomí spoustu věcí. Pro mě velice emocionální záležitost.

Jeden z nejdojemnějších příběhů a podle mě i jedna z nejlepších rolí Johnnyho Deppa. Film obsahuje vše, co má žánr drama/fantasy/romantický obsahovat. Všechny emoce Edwarda jsou vyjádřeny jediným jeho pohledem a je jedno, zda se zrovna stydí, raduje, je překvapen nebo prožívá smutek. Všechno mu do posledního puntíku věříte a prožíváte to s ním. Hudba Dannyho Elfmana umocňuje atmosféru a scéna, při které Edward tesá anděla do ledu a Kim tančí ve sněhu má v sobě tolik emocí zrovna tak, jako ta, kdy již stará Kim končí vyprávění o Edwardovi své vnučce slovy: „Víš, než k nám přišel, nikdy nesněžilo. A potom ano. Myslím, že kdyby tam teď nebyl, nepadal by sníh. Někdy v něm pořád ještě tančím.ˮ A finální záběr na Edwarda tesajícího sochy z ledu, mezi nimiž je vytesaná i tančící Kim, je pravým pohádkovým závěrem.