darwin

Čekal jsem nějakou drsnou gangsta záležitost, ale dočkal jsem se akorát pohádky o vyhublém bělochovi z white trash čtvrti Detroitu. Eminema mám celkem rád, takže mi jeho Bunny Rabbit, vskutku pozemský andílek ani nevadil. Eminem si totiž zahrál skutečnou popelku v drsném světé rapu, film tak působí nakonec prakticky neškodně s hezkou working class pointou.

The Football Factory předpokládá, že se ve světě anglických hools vyznáte a víte proč to dělají. Tenhle americký počin je určen spíš opravdu pro Američany, kteří se tak dozví, že fotbal je football a co to je "football firm". Krom toho se však také dozví, že být v téhle partě, náležet do nějakého systému, držet spolu a rvát se s nepřítelem, stojí za to a je to na celý život. Filmu neslouží několik věcí: americká produkce a ty dvě hollywoodské hvězdičky, řada sentimentálních keců a zbytečně přehnané vyobrazení bitek. Jediným plusem je tak fakt, že se divák dozví, že Millwall F.C. je banda zmrdů, což je ale známá věc. :) Green Street je tak pouze šikovně uchopeným průměrným filmem, který sám zmateně lavíruje mezi fotbalovým rváčstvím a sentimentalitou a americkým patosem.

Šťavnatá ostrovní záležitost. Žádné sentimentální kecy a hollywoodské hvězdičky, za to rázný slovník a Danny Dyer a jeho "fokin' Cockney accent". Rozhodně lepší než Amerikou nasáklý snímek Green Street Hooligans. Tento film vcelku podařeně ukazuje anglické hools, kteří to všechno kdysi začali. Dannyho Dyera tenhle filmek katapultoval mezi anglické filmové celebrity a zasloužil se o dvě dokumentární série o opravdových hooligans. Zvláště The Real Football Factories International stojí za to. "Je to lepší než orgasmus." "... jako sex s dvěma holkama." - říkají tam borci z celého světa. Nevím, nebudu zkoušet.

Invenční záležitost, ale oproti pozdějším filmům bratří Cukrů stále slabší kus.

Výborný dokument o zločinu, který navždy změnil dějiny jednoho velkého národa. Pro mě vždy silně emocionální zážitek.

Výborný seriál, netušil jsem, že bratři Cukrové natočili před trilogií Bláznivých střel tenhle šestidílný klenot. Police Squad! by mohl být příručkou pro mladé filmaře, protože je udivující co všechno filmaři dokázali provést s nízkým rozpočtem a komorním štábem. Je to bláznivá parodie jak má být. Mou oblíbenou postavou byl Johnny, leštič bot, kterého bych někdy potřeboval taky. :)

Po depresivním Golemovi jsem Szulkina ani nechtěl vidět, ale teď mě mile překvapil. Namixoval groteskní směs mrazivého humoru s futuristickou vizí nechutně zkaženého amorálního světa. V mnohem mi jejich svět připomínal ten náš.

Film o evangelikálních fanaticích natočený umírněnými křesťany. Radikálním ateistům, kterých je v ČR plno se to bude krutě líbit, protože je to hrubozrná anti-náboženská propaganda nejtěžšího kalibru. V tomto ohledu nejsou režisérky lepší než Becky Fisher a její indoktrinační tábor. To, že jsou pentecostalisté bandou zanícených fanatiků, není nic nového, divák však z tohoto filmu může nabýt dojem, že evangelikálové jsou tlupou extrémistů, snažících se v USA uchvátit moc silou a pověsit všechny liberály. Daleko lepším dokumentem na toto téma byl "obyčejný" filmek, který před časem promítala ČT2, S božím požehnáním, se to jmenovalo. Zbývá již dodat snad jen "chvalte Pána našeho a podejte náboje". ;)

Psycho-science fiction filmy tohoto typu mi nikdy neseděly.

Hodně černobílá záležitost, a to doslova. Singleton celou dobu osciluje mezi filmovou rekonstrukcí událostí z roku 1923 a akční naháněčkou. V čem má však jasno, jsou postavy. Bílí občané jsou vyobrazeni jako banda imbecilních pitomců, kteří nemají nic jiného na práci kromě lovení "negrů", a tím si vlastně léčí své osobní frustrace, protože černoši z Rosewoodu jsou na tom finančně lépe. Na druhou stranu zde máme idylickou černou komunitu Rosewood, která vypadá jak nigger heaven, když použiji název slavného románu Carla Van Vechtena. Kontrast mezi nenávistnou bílou komunitou a mírumilovnou černou tedy ani nemůže být větší. Výběr herců byl výborný, to platí však zejména u lynčujícího bílého davu. Zvláště šerif Michael Rooker a Bruce McGill hrají výborně. Ving Rhames je sice moc cool, ale skutečně vypadá, jako by vypadl z úplně jiného filmu. Jon Voight zas naprosto nepasuje do role empatického bělocha, zvláště když si zahrál už pár rasistických rolí. Vyobrazení lynčujícího davu je tak věrné, že se divím, že herci nezlynčovali režiséra, nicméně je vidět, že si ty role vychutnali. Kdy jindy měli možnost beztrestně jako-zlynčovat pár černochů a plivnout VIngu Rhamesovi do tváře? Předlouhá stopáž mi vůbec nevadila a vysoké hodnocení zakládám mimo jiné na tom, že Singleton neklesl tak nízko, aby zcela přepisoval historii. Čekal jsem totiž, že Ving všechny postřílí a zachrání tak celou komunitu. To se nestane, ale uvidíme ho střílet obouruč a pláchnout ze zavěšené oprátky. Těžko říct kolik lidí tehdy v roce 1923 skutečně zemřelo. Oficiální verze dva bílí - šest černých je nevěrohodná, to lze však také říci o černošské verzi 40-150 mrtvých. Tento šílený počet by udělal z Rosewoodu naprosto bezprecedentní rasový masakr v amerických dějinách, také z tohoto důvodu je tak nevěrohodný.