HrabeKrvesaj

Tak tohle je můj šálek krve! Typicky odlehčená osmdesátka, plná upírů s ujetýma brýlema a kloboukama, co si žijí v poklidném humblestownu dokud jejich svět nezačne být narušován. Samozřejmě některým se klid nelíbí a tak se to strhne v ujetou řež ve westernovém stylu. Film má prakticky všechno, co má zvrácená duše potřebuje, sexy vampírku s kulometem, ujeté vtípky a stylové hlášky a mistra Campbella co by Van Hel....Van what? Van Hell, that's it! Vyhlásil bych to jako regulerní gothabilly biják.

Bestiální to útok na diváka plného očekávání. Před návštěvou kina jsem se záměrně vyhýbal všem spoilerům a ty omylem viděné vytěsnil. A udělal jsem dobře...není moc filmů, u kterých se maniakálně nesměji (ano, jsem magor co patří za polstrovaná vrata), tady se mi to však povedlo jen jednou, když se mi evokovala oblíbená novozélandská oldschoolovina. Jinak jsem si jen a jen blaženě užíval, jak mi ojíždí jednotlivé části těla husí kůže. Svedl bych to nejspíše na dokonalé spojení soundtracku a jednotlivých záběrů, které zaručeně fungují. Soundtrack samotný je záležitost hodná audioúchyla, tím však míním skutečný filmový doprovod. To, co nosí název oficiální soundtrack filmu u mne zůstalo v nepochopení. Přestože děj je vskutku zvláštní a rýpalové to hned zavrhnou, pokud na to jdete s otevřeným srdcem, připravte si několik hnědých bezpečnostních spoďárů. (dodatek: místy bych přísahal, že cítím prochlastaný dech nervově ubíjeného hlavního protagonisty...než jsem si všiml pár lidí přede mnou s flaškou :D)

Znásilnění tokyské věže, nechtěné mlácení a znásilňování policie, fuckinghamský palác...to je jen malý zlomek toho, co se dá od této japonské úchylnosti očekávat. Hlavní protagonista Negeši se při svém putování Tokyem s penisoidním účesem na hlavě a španělkou v ruce stává (čert ví jak) deathmetalovým frontmanem. Serenáda schyzofrenie, přehánění, zmatkařství a zvrhlosti může začít. Kill, kill kill!

Opravdu velmi vysoký level čiré demence sahající hluboko pod úroveň únosnosti...jediné štěstí, že mě se takovéto pitomosti, čert ví proč, líbí.

Pro fandy rockabilly fajne film na nedělní odpoledne, pro ostatní ztráta času. Zvuk to má vskutku otřesný a titulky jsou takřka nesehnatelné. Má to jakýsi pokus o rock'n'rollový nádech, intro song v podání Frantic Flattops, rozporuplného 50's upíra jehož jméno bylo pravděpodobně vytvořeno kombinací Gene Vincenta a Eddieho Cochrana, crazy přepadení krevní banky a určitě je to better lovestory than twillight.

Tenhle kousek se mi dostal do rukou na VHSce ještě jako děcku a musím říct že se mi to docela líbilo, ve srovnání s formelínama kterým byla nejspíše do trenek vsypána armáda rezavých mravenců to bylo o třídu lepší. Nicméně raději to nechám v propadlišti dějin protože v dnešní době bych na to potřeboval nemalé množství zlepšováků nálady.

Ehm...what? Ano, věděl jsem, že to bude supersračkoidní zhovadilost. Ano, nasmál jsem se na zpomalený záběr přestárlého Lincolna ženoucího se za zombíkem ale to potom...to potom byla neskutečná nuda. Doporučil bych to na operační sály pro případy, kdy nemohou být použity anestetika.

Viděno v původním znění. Efektivnost - nebyl potřeba ani schwartz abych se udusil smíchy. Z prvotní skepse, zdali to překoná kulervoucnost Robot Chicken speciálů jsem se vyhrabal docela rychle. Jam the radar!

Absolutní kult, který infiltroval onehdá do mé stále nevinné dětské duše. Retardované vtípky o prdech, různých zaschlých tělesných sekrecích a vánoční speciál v hlavní roli se Smrádkem, to bylo něco. S odstupem cca 15ti let, kdy jsem se studiu této zvrácenosti rozhodl věnovat více času mé nadšení nikterak neopadlo, ba naopak. První dvě série z ruky Johna K. jsou óda na chorý mozek, poté, co jej z nickelodeonu vyšoupli, show ztratila ducha, sic to šílené dílo zůstalo i nadále. Adult party jsem shlédl jen pár dílů, dle mého názoru je to krok vedle. Co se mi na show právě vždy líbilo byla ta esence demence, hnusu a negativismu zabalená do infantilního hávu (proto to taky v TV ze začátku chodilo odoledne). Nicméně, i tak dávám plný počet. Yes sir, I like it!