Amazonas

Ne nadarmo se Shawshank drží už leta na prvním místě ve zdejším žebříčku. Je to film na který se člověk může podívat desetkrát v deseti dnech a jedenáctý den si ho pustí znovu a znovu bude prožívat Andyho stoický klid a následný útěk, jako by to byl on sám. A samozřejmě se nesmí zapomenout na úsměv Morgana Freemana, který člověk prostě nemůže nemít rád.

O tomhle filmu jsem měla spoustu pochybností. Zprvu protože s českými filmy to není nijak slavné a potom protože Lexa dosud neměl žádné filmové zkušenosti. Nicméně trailer mě přesvědčil, že bych mu měla dát šanci. Přece jen herecky je to obsazené docela slušně. Těch sto minut uteklo jako mávnutí kouzelným proutkem, bavila jsem se, nejednou se i chechtala na celé kino, zejména u scén z Márova privátu, protože to není nepodobné privátům kamarádů, či jiným, co jsem zažila. Neříkám, že nejsou zajímavější, zábavnější či inteligentnější filmy, ale když nemáte chuť zrovna u snímku přemýšlet a jen se tak vznášet na oblaku marihuanového kouře, tak je to docela bžunda.

Na Krásku jsem se vážně těšila asi jako na každý správný pohádkofil. Zklamání ovšem bylo hluboké. Film se strašně snaží vypadat jako epicky opulentní dílo, nicméně jak obrazově, tak příběhově kulhá na obě nohy s berličkama nonšalantně přehozenýma přes rameno... Byla to první pohádka, ze které jsem měla po první půl hodině chuť odejít z kina a to mě ještě hodina a půl čekaly. Při prvním pořádném záběru na Zlatou laň mi bylo ouvej a nerozčilovala jsem se nahlas jen proto, že vedle mě seděly děti, kterým se to zatím ještě líbilo. Nicméně i ony ke konci už plakaly a nudily se. Navíc si myslím, že některé scény si autoři "pohádky" měli vůbec rozmyslet. Podoba zvířete? Bylo víc sexy, než herec, kterej ho ztvárnil! Rozvláčnost na startu příběh okradla o rozvíjející se náklonost Belly ke Zvířeti. Holka je to sice pěkná, ale inteligenčně degradovaná na úroveň kokosového ořechu. O důveryhodnosti postav radši nemluvit... Časová logika a logika počasí mi také unikly. Po MĚSÍCI! na samotě sklízí vzrostlé dýně, ale tatíček se o pár dní později vrací domů v třeskutém mrazu, přičemž Zvíře má okolo hradu rozkvetlé růže... Zavěrečnej battle by možná mohl mou dětskou duši trochu oblažit, ale nestalo se. Jediné, proč jsem vlastně zůstavala, byli roztomilí bíglí mutantíci, u kterých jsem doufala, že dostanou trochu více prostoru, když už je tam teda režisér nebo kdo, musel nutně mít. Hádejte co? Taky nic. No a konečné poučení z celé pohádky? Dělej blobosti jaký chceš, ty možná budeš zakletej, ale odnesou to tví kamarádi, zatímco ty si budeš vegetit na venkově...