Gattolino

Prvních šest dílů je naprosto dokonalých, výborné, stále více ze zaplétající scénáře ale velmi přehledný a jasně vystavěný, gradující děj díl od dílu, překvapivé, ale vcelku uvěřitelné zvraty, výborná a s akčím dějem vyvážená psychologická i technická složka (kriminalistické zázemí), velmi věrohodný náhled do různých kriminálních prostředí, prostě "klobouk dolů" před scénáristy, režiséry a dalšími tvůrci, a samozřejmě i herci. Psychologie jasných záporáků i jasných klaďasů (špičkový a seriózní Angel Batista, legrační pošuk Masuka) krásně doplňována i charaktery na různé úrovni scestí a pokušení (samozřejmě Dexter, Debra, Quinn, La Guerta), a okořeněno několika vyslovenými "debily" (z řady nekriminálníků), jako Liddy nebo Elway nebo Clayton, zločince nejmenuji, a pár protivně agilními pitomci, jako ta recepční ve špitále, která udá Hannah. Zkrátka hodně pestrá a mnohdy nečekaně proměňující se přehlídka charakterů. Poslední dva díly mi ovšem připadaly, jako by chtěli autoři více vlézt divákovi do řitě, což vůbec nebylo po precizně rozjetém ději nutné, a začali vkládat zbytečně vyhrocené situace nad rámec věrohodnosti, málo pravděpodobné a přitom bohužel docela už předvídatelné sledy náhod, čímž celý děj poněkud poškodili. Samozřejmě, v celkové vysoké kvalitě seriálu se to vsákne, a i ty dvě poslední série stojí rozhodně za vidění a mají výborné momenty. Jen ten ústupek vkusu byl podle mne zbytečný. A bohužel i v tom, jak v dost již oprýskaném trendu "no more Hollywood happyend" nechali zcela zbytečně zahynout Debru a odtrhli Dextera od Hannah a Harrisona. Jako by se báli, že by sňatek již vyrovnanější Debry se zmoudřelým Quinnem a třeba i dramatický, ale úspěšný společný útěk Dextera s rodinou do Argentiny byl moc "sladkou limonádou". Nebyl by, a oni by si to zasloužili, a nedotáhnout to v tomto logickém duchu bylo podle mne chybou. Asi jako kdyby v závěru Pána prstenů padl Aragorn a zemřeli Frodo se Samem, Eówyn a Faramir. Zbytečné, a podbízivé beztak již dávno odumírajícímu vkusu nešťastných konců. Ledaže by se chystal další díl s tím, že si to dřevorubající Dexter rozmyslí a pojede za rodinou (ale jak ji najde) a zda by to vůbec šlo (opuštění a jeho zdánlivou smrtí zdrcení Hannah a Harrison by to brali jako zradu). A pak, v závěru autoři slíbili, že je to už konec. Některé scény v sedmém a osmém díle mi přišly logikou nepřijatelné a uměle a průhledně příliš účelově do filmu voperované. Pád a zranění Harrisona na běhacím pásu bylo zbytečné a okatě načasované na cestu k prozrazení, stejně jako agilní kráva u recepčního pultu nemocnice, co neměla nic jiného na práci než očumovat lidi. Mimo to, existovalo určitě více lidí na telefonu, kdo by se toho ujal - jestli ne Debra, tak Jamie, nebo by dorazila na telefon pohotovost do domu, což funguje i u nás, natož na Floridě. Pak nepochopitelný způsob, jak se kokot Elway došpicloval až do autobusu k Hannah, která to určitě řešila na poslední chvíli, a tak to je vyslovený nesmysl. Dost nelogické je, při Dexterově inteligenci a rafinovanosti, že je nenechal jet pryč třeba svým autem (nebo autem z půjčovny), s tím, že by si cíl cesty a bod setkání domluvili až během jízdy do jiného státu. To by bylo naprosto bezpečné, ale scénárista se domníval, že asi málo na nervy. Trochu škoda. Rovněž je těžko pochopitelné, že by federální maršál Clayton - což už je nějaká funkce -byl tak blbý, aby jen tak odpoutával neznámého - a nezraněného muže (na jehož ksicht musel ostatně všude vidět, a jako polda i sám mít, zatykač), ještě k tomu bez asistence a se sadou vražedných kudel na dosah ruky. Takový pitomec snad nemohl být ani takový trouba jako on. Potom, jak rychle se Saxon dostal k maršálově pistoli, když dovnitř vtrhla Debra - také trochu divné - že vůči tak vyhlášené pistolnici střelil dřív a sám nebyl pořádně zasažen, takže mohl klidně řídit a dál jednat - dost nepravděpodobné. Scénáristicky účelový také byl Debřin kolaps ve špitálu. Každý ví,že i v českých nemocnicích podávají i při banálních zraněních nebo po operacích preventivně přípravky proti krevním sraženinám (např. injekce Clexane), a divil bych se moc, že by to v Miami při tak závažném případu neudělali. Debřina smrt byla myslím zbytečná a umělá, ale scénáristé se domnívali, že vyvolá více slz diváka, což není moc fér přístup, protože je to laciné. Tragického už v seriálu bylo dost a dost. Poslední dvě série se také vyznačují neustálými nadměrnými přerušování závažných rozhovorů zvoněním mobilů ("promiň, já už musím"), neustálým vcházením někam do dveří v nepravou chvíli a nedořečenými dialogy, kdy by stačilo pár vět na vyjasnění. Což je někdy kořením, ale překořenit nemusí být ku prospěchu chuti jídla. Čili, seriálu jako celku nescházelo mnoho k dokonalosti, ale drobná pižka na kráse se najde asi všude. Tady jí byl, jak se ovšem často stává, závěr. Ale jako celek to rozhodně stálo za vidění, a pět hvězdiček je podle mne nezbytných.