Caesius S.

Vhled do světa robotiky a umělé inteligence v roce 2008. Osobně nejsem moc nadšený ze zvyšující se inteligence počítačů, měli bychom si uvědomit, že vyspělá technologie je dobrý sluha, ale špatný pán, tak jak si to uvědomili už lidé v pravěku při objevu tehdejšího technického pokroku - ohně. Vizionáři, vystupující v tomto dokumentu, neustále opakují, že z lidí se v blízké budoucnosti stanou kyborgové. Moc s tím nesouhlasím, umělé klouby, končetiny a srdce jsou určitě ospravedlnitelné, ale nemyslím si, že si budeme nahrávat data do mozků jako na pevný disk. Zeptejte se psychologů, jak funguje lidská paměť - je to úplně něco jiného, každý ví, že vzpomínání je tvůrčí proces, ve kterém skládáme různé střípky dohromady, rozhodně si nepřehráváme videa jako v počítači. O lidském mozku stále skoro nic nevíme, takže není rozumné do něj vrtat, navíc jak by méně vyspělý počítat mohl vylepšit ten nejdokonalejší?

Dokument sice popisuje skoro všechny důležité aplikace, kde se satelity používají, lehce ukazuje i historii této technologie, ale dokonce i laický divák se nedozví nic moc nového. Zcela chybí důležitá fakta jak satelity vlastně fungují, popisy jejich technických řešení a kromě Hubbleova teleskopu jsou opomenuty vědecké satelity, které jsou nejzajímavější. Kdyby autoři nevěnovali tolik pozornosti opěvování amerického vesmírného programu a uvedli více faktů, udělali by lépe.

Zajímavý rozbor chování medvědů zejména jejich stravovacích zvyků a také reakcí při setkání s člověkem. Demonstrace jsou provedeny přímo na divokých aljašských medvědech, přičemž hostitel Chris Douglas je chráněn pouze v plastikové kostce. Většina lidí včetně mě by si pěkně nadělala do kalhot :-)

Snímek o idylickém a hodnotném životě v divočině Skalnatých hor. I když se jedná o dokument, má formu hraného filmu, který má jasné poselství: úloha člověka není v drancování přírody, ale v udržování její rovnováhy, přičemž lidé sami nestojí nad tímto procesem.

Kronika úchylných vrahů. U tohoto dokumentu se mi moc nelíbil komentář, který byl moc psychiatrický, nic moc říkající, popisující a nevysvětlující a zejména odsuzující. Je dobré vědět, co se všechno stalo a může stát, ale není dobré se tímto tématem moc zabývat, aby to někoho neinspirovalo.

Jack Rozparovač údajně prohlásil: "Stanu se otcem 20. století". Tento výrok se určitě částečně vyplnil, stačí si pustit televizi a sledovat současné nejpopulárnější seriály - jsou plné vražd a sériových vrahů. Také Jackovi následovníci, jako Zodiac nebo Charles Manson, se stali mediálními superhvězdami minulého století. Tento dokument pojednává o policejní psycholožce, která se snaží pomocí moderních vyšetřovacích metod odhalit totožnost vraha. Na základě dobových informací vytváří psychologický profil a také možnou podobu Rozparovače. Tyto závěry mohou být částečně pravdivé nebo mohou být zcela mimo mísu, to se dnes již nedozvíme. Ale také mi připadá nepravděpodobné, že se jednalo o hlupáka, který jednal afektovaně, a z 80% měl jenom štěstí.

Většina lidí pohlíží na bakterie jenom jako na původce nebezpečných nemocí a nejraději by je všechny vyhubila, jak nám předkládají televizní reklamy na dezinfekční prostředky. Ve skutečnosti jsou bakterie skutečnými vládci naší planety a všech ekosystémů, vytvořily kyslík, který dýcháme, nemohli bychom bez nich trávit potrvu, budují náš imunitní systém a všechny vyšší formy života jsou vlastně symbiotickými koloniemi bakterií. Čím více studujeme houževnatost bakterií, tím více připouštíme možnost přežívání bakterií ve vesmírném prostoru nebo v prostředích zcela jiných než jsou na naší planetě. Osobně mi myšlenka, že se bakterie mohou vyskytovat skoro kdekoli ve vesmíru, nepřijde vůbec fantasmagorická, posuďte sami - přežívají teploty v rozmezí -273 až 350 stupňů celsia, odolávají gravitaci několikasettisíckrát(!) větší než na Zemi, neublíží jim extrémní dávky radiace, dokáží získávat energii jinými způsoby než oxidací uhlíkatých molekul nebo zachytáváním světla (třeba rozkladem sirných nebo železitých sloučenin) a ve formě spor přežívají až několik miliónů let a poté zas můžou být přivedeny k životu. Tento francouzský dokument je kvalitní, vědecký, informačně přínosný a pojednává zejména o možnostech využití mikroorganismů ve prospěch člověka.

Je to divné, ale atomární hmota, o které něco víme, tvoří pouze 4% vesmíru. 21% tvoří temná hmota, která drží galaxie pohromadě, a celých 75% je temná energie, která způsobuje akcelerovanou expanzi vesmíru. O těchto dvou entitách nevíme nic, kromě jejich gravitačních a odpudivých účinků. Tento Britský dokument problematiku chybějících 96% popisuje, nikoli vysvětluje, to si v současnosti nemůže dovolit. Přesného vysvětlení se nejspíše dočkáme až po příchodu odvážného vědce, který radikálně změní náš pohled na vesmír, jak už se v historii několikrát stalo. Dojde k objevení nových druhů částic a energií? Toto vysvětlení se podbízí, vyhovovalo by standardnímu kosmologickému modelu, ale zakopaný pes může být v našem chápání gravitace jako takové. Od Newtonových dob gravitace prodělala výraznou revizi v obecné teorii relativity, ale pořád je to hlavolam pro teoretické fyziky. Svou podstatou se gravitace odlišuje od ostatních 3 sil ve vesmíru a stále s nimi není slučitelná. Můžeme se tedy jen těšit na průlomové objevy v oblasti kosmologie a kvantové gravitace.

I když má tento dokument FAKTA v názvu, moc jsem se jich nedozvěděl. Čekal jsem detailní rozbor Nostradamova života, jeho díla a motivace, místo toho byly zase obvyklé spekulace o jeho "proroctvích". Ze sporých předložených informací lze vydedukovat, že Nostradamus byl jedním z prvních renesančních bestsellerů, že měl rád různé bylinky (nepochybně i psychotropní) a více než o budoucnosti psal o své vlastní minulosti. Jako jeden z mála dokumentů na toto téma nepředkládá pouze ohromující plky o přesnostech "předpovědí", ale dává i prostor skeptikům, kteří historickým, jazykovědným a psychologickým rozborem degradují paranormální vize na pouhou depresivní poezii. Rád bych dodal, že věřící Nostradamova kultu by měli nejspíše pozavírat, protože pokud dokáží ve čtyřverších vidět detailní předpovědi, za celou tu dobu nikdo z nich nic neudělal pro záchranu lidských životů.

Spekulovat o pravosti plátna je stejné jako spekulovat o náboženství samotném. Zastánci pravosti i skeptikové jsou dva tábory věřících, oba hledají, zkreslují a vymýšlejí důkazy ve svůj prospěch. Jediným způsobem jak se někam pohnout je použít skutečnou vědu, která nemá s vírou a názory "výzkumníků" nic společného. O takto zprofanované relikvii je ovšem velmi složité uvažovat objektivně a vždy se najde někdo, kdo najde způsob, jak i exaktní výsledky zpochybnit. Proto je to zhruba jako víra v boha, někdo věří, někdo nevěří a někdo to neřeší.