Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Krátkometrážny
  • Dokumentárny
  • Akčný

Recenzie (135)

plagát

Správce Sanšo (1954) 

Na jedné straně nelidská krutost, surovost a brutalita, na druhé lidskost, soucit, snad až blíženská láska. Kinematografií jsem nijak nadšen nebyl, i ty city drásající scény mi přišly fádní. Ale to zakomponované poselství je TAK silné, názorné a dojímavé, že mi nezbývá než říct: ano, veledílo! ~~~ 83%

plagát

Vášeň (1954) 

KULISY tvoří rok 1866, "rakouská okupační armáda" v Benátkách, resp. v tamní (slovutné) opeře, "Rakušané milují hudbu". Dále prosvítá na povrch (totálně nesympatický) italský nacionalismus (Benátky měly být brzy připojeny k Itálii) a nadcházející (prusko-rakouská) válka. OBSAHem pak je "tragická" lovestory (vdané) šlechtičny a rakouského vojáka ("na něhož ženský letí"). Mno, přesvědčivý to nebylo vůbec, spíš jakoby "umělé", "vykonstruované". Zato však technicolor se doopravdy povedl, mnoho scén vizuálně velmi krásných (nádherně barevných) a Alida Valli jako fakt kočka :) ~~~ 65%

plagát

Její komorník (1936) 

Screwball comedy ("a sex comedy without the sex") z New Yorku postiženého velkou hospodářskou krizí. Rozmazlené bohaté dcerušky rochnící se ve zbytečném luxusu vs. žebrák ze skládky. Jeho rychlá evoluce v prvotřídního komorníka (lokaje?). A mravoučná tečka na závěr. V hlavní roli výrazně září William Powell, kterého jsem minule moc nepochválil. Trochu si u mě spravil reputaci :) Snad jen kdyby ta, co ho celou dobu "uhání", byla trochu hezčí :D Celkově: zvenku šťavnaté, zevnitř syté. Chuť dobrá, ale nevýrazná. Zdravý ocas. Spousta vitamínů :D

plagát

Make Way for Tomorrow (1937) 

Staří manželé přicházejí (kvůli dluhům) o střechu nad hlavou. Žádné z jejich pěti dětí nemá dostatek prostředků (či ochoty) se o ně oba postarat. Následuje něco přes hodinu ne úplně příjemných a záživných scén, kdy babička žije u jednoho ze synů a věčně jim někde překáží či něco kazí, zatímco děda zažívá něco obdobného u jedné z dcer. Velmi silných je závěrečných asi dvacet minut, kdy se oba po pár měsících znovu (na pár hodin) setkávají.

plagát

The Bank Dick (1940) 

Věčně opilý W. C. Fields byl asi zajímavá persona. Většinou prý hrál víceméně sám sebe. (Což je na tom ta největší prdel.) Co se týče humoru, tak půlka gagů mě minula, tu druhou však celkem oceňuji. Když už jsem se zasmál, tak pořádně. Zakončeno velkolepou automobilovou honičkou, proti které jsou bondovky hadr:D /// Was I in here last night, and did I spend a $20 bill? -Yeah! Oh boy! What a load that is off my mind. I thought I'd lost it! ~~~ 57%

plagát

Lovec jeleňov (1978) 

Příběh je to silný. Zfilmování (až na pár detailů) výborné. Charakteristika hlavních postav a jejich vývoj už trochu pokulhává, ale dejme tomu že se ještě dá. Hlavní pointa filmu (již prozrazovat nebudu) je prý zdařilá alegorizace, s tím dejme tomu souhlasím. Dílo to není protiválečné, ale ani proválečné. Zaměřuje se hlavně na přátelství, resp. jeho chápání ze strany mužů (drsnejch chlapů ze šichty - jeden furt opakoval 'fucking A'). Ty tři hodiny šly asi trochu zkrátit, ale celkově mám velmi dobrý dojem.

plagát

Ponorka (1981) 

Film je velmi realistický a právem považován za jeden z nejlepších válečných filmů všech dob. (A jeden z nejlepších německých filmů všech dob, nejdražší od stařičkého Metropolis z roku 1927.) Je to oskarový velkofilm, osobně jsem shlédl director's cut (3h 38 min), jež moc délkou tedy nepotěšila, aspoň to však nebylo nijak "ořezané". Scénář (až na pár detailů) výborný. Méně se mi líbila v některých částech produkce, hlavně stylizace herců, a zbytečné přehrávání: obecný to nešvar "velkofilmů".

plagát

E.T. - Mimozemšťan (1982) 

Námět: skvělý. Spielbergovo provedení: klišovité, infantilní, blbé až na půdu. Přidaná hodnota: záporná. Čas: zbytečně vynaložený.

plagát

Scarface (1983) 

Tony Montana (Al Pacino) je nejpatetičtější filmová postava, kterou jsem kdy viděl (a asi i uvidím). Arciarogantní, ničeho se neštítící, chorobně sebestředný, zlovolný, slizký had, který tak moc touží po úspěchu, že se dopouští jedné nevěrohodnosti po druhé a, upřímně řečeno, nerozumím tomu, jak je možné, že to tím svým přístupem "dotáhl tak daleko".