Koly

Určitě jsem všema deseti pro podobné počiny, i když tohle je spíš určeno pro příznivce rocku & metalu. Ostatní to asi nerozdýchají. Důraz je spíš kladen na hudenbí složku, je možné, že film sloužil k ještě většímu zpropagování tvrdé muziky. O žádný drsný horror se nejedná, klidně si to dokážu představit v odpoledním vysíláni TV Nova. Na druhou stranu děj není žádná nuda, ale prospěla by kratší stopáž, dejme tomu o 15 minut, protože šedé místa by se určitě našly. Z herců mě totálně dostal Ozzy Osbourne v roli reverenda Aarona Gilstroma.

No nápad to nebyl špatný, ale McNaughton se měl jasně rozhodnout, jestli chce jít vyloženě cestou humoru, nebo naopak trhat hlavy jako o život. Dále si myslím, že "hlavní hrdinka" neměla dostat tolik prostoru, hlavně její epizodka se sexuálním maniakem mě vůbec nezajímala, režisér se měl víc zaměřit na monstrum samotné. Hlavně je škoda, že McNaughton odflákl scénu, kdy si monstrum nasadí hlavu psa. Moje hodnocení mohlo jít výrazně nahoru. Takhle to s bídou stačilo na tři.

Už úvodní scéna, kdy přerostlý plyšový medvěd rozsápe otce a macechu malé holčičky na sračky dává tušit, že se ani tentokrát divák s dvojicí Gordon a Yuzna (produkce) nudit nebude. Zajímalo by mě, kam na ty šílenosti chodí. Děj : rodince, která jede na výlet, zapadne v bahně auto a díky tomu je spolu s dvěma punkerkama a jedním mladým ňoumou uvězněna v domě plných panenek. Bohužel panenkám jde daleko líp zabíjet lidi, než bavit malé děti.

Zpočátku jsem si myslel, že budu zklamaný stejně jako v případě Bavova THE HOUSE OF EXORCISM a i úvod filmu tomu hodně nasvědčoval, ale s přibývající minutáží (112 minut je teda pořádná porce) atmosféra houstne takovým způsobem, že by se dala krájet leda tak flexou. Nemá smysl srovnávat s kultovním snímkem THE EXORCISM. Je jasné, kde bral De Martino inspiraci a i mnohem ambicioznější snímky by dostaly ve srovnání s výše uvedeným skvostem pěkně na prdel. Co se největších kladů týče, tak samotné vymítání je zmáknuté na výbornou, dále potěší dobrý herecký výkon Carly Gravina a překvapivě působivá hudba.

Přestože mi bylo asi hodinu před koncem jasné kdo vraždí, se zatajeným dechem jsem hltal každý záběr. LA SINDROME DI STENDHAL je skvělé temné psychlogické drama srovnatelné třeba s Polanskeho THE TENANT. Argento se tu vytasil s výborným nápadem. Stendhalův syndrom. Asi jediná nemoc, kterou bych se přál alespoň na čas nakazit. Výlety hlavní hrdinky do samotné podstaty obrazů jsou zpracovány úchvatně, hlavně musím vyzdvihnout oživlé grafiti. Nesmím zapomenout na fantastickou Asii Argento v hlavní roli a tím nejlepším způsobem depresivní hlavní hudební motiv. Dario Argento je prostě mistr!

Nemůžu si pomoct, ale z IT WAITS šlo vytřískat mnohem víc. Je očividné, že se Monroe nechal mnohokrát inspirovat sci-fi akčním megaskvostem PREDATOR a mohlo by se mluvit i o vykrádání, ale ruku na srdce, kdo dneska něco nevykrádá? Husté lesy, nulová šance na útěk, monstrum, které se těší z utrpení oběti. To mohla být výborná atmosféra, ale Monroe se o ni, dle mého, jenom několikrát slabě otřel. Další zápor je zhruba prvních třicet minut. Klidně bych je oželel. A konečně některé záběry na stvůru, zejména když létá, působí hodně slabě, ale to se dá spíš přičíst na vrub nízkému rozpočtu. Potěší dobře vyvinutá hlavní hrdinka s jejím nejlepším přítelem papouškem, poměrně velké množství gore detailů a svižně ubíhající děj ( až na zmíněnou první půlhodinu). Monroe se u mě předvedl v dobrém světle a určitě prověřím jeho další snímek DEVIL ON THE MOUNTAIN, jehož cover vypadá hodně slibně.

Hodně velká slabota. Nezachránila to ani ta useknutá hlava těsně před koncem. Hlavní problém je, že se film rozjíždí tak dlouho, až se vůbec nerozjede. Další velký zápor je odporná disco hudba. Je to škoda. Obal na DVD vypadal hodně slibně.

Další důkaz toho, že pokud si Fulci odskočí od horroru k jinému žánru, tak se zpravidla jedná o vysokou kvalitu. Výborná kriminálka. Hlavně chválím skvělý závěr.

Sakra, nevím co si mám o tom myslet. Warren měl k dispozici poměrně dobré prostředí, které mu dávalo dobré předpoklady pro creepy atmosféru (i když se nejedná o nic převratného), ale nějak z toho nedokázal vytěžit téměř nic. Scénář byl taky šitý horkou jehlou a tím se dostávam k úplně největšímu nedostatku. Obsadit do role stovoření, které obstarává hlavní zábavu pro diváka vraždící ženu, napůl zmutovanou a oplodněnou mimozemskými vajíčky, byla hlavní chyba. Daleko víc by tady sedělo nějaké uslintané a slizké monstrum. Na chvíli jsem se ho sice dočkal, ale byl jsem strašně zklamaný. Do prdele, vypadalo to jako nějaký přerostlý E.T! I když si Warren nechal zadní vrátka pro pokračování, pochybuju, že je vůbec někdy otevřel, nebo ještě otevře. Jenom proto, že jsem se nenudil a že je to celé bezpochyby poznamenané nízkým rozpočtem, nejdu na dvě hvězdy (Imdb rating 3/10 hovoří za vše).

Nečekal jsem teda vůbec nic, ale to jsem Gordona šeredně podcenil! S nízkým rozpočtem se vypořádal s přehledem a za pomocí skvělé hudby a prostředí dokázal vytvořit atmosféru beznaděje, která mě přesvědčila, že i po roce 1990 má Gordon horrovému žánru ještě stále co říct (kdo nevěří, ať se podívá na jeho epizodu DREAMS IN THE WITCH-HOUSE ze seriálu MASTERS OF HORROR, nebo na skvělou adaptaci H.P. Lovecrafta DAGON). A teď pozor! Všechny klady jdou stranou před hereckým výkonem Lance Henriksena. Jde patrně o jednu z jeho nejlepších rolí vůbec. Takhle si představuju inkvizitora. Samozřejmě, že každý kdo trochu zná Gordona si nemohl nepovšimnout, že se zde opět vyskytuje jeho dvorní herec Jeffrey Combs. Jenže tentokrát nedostal tolik prostoru, jako obvykle. Vpodstatě celý snímek stojí a padá s Henriksenem a já se Gordonovi vůbec nedivím, že sázel hlavně na něho. Takového skvělého herce je třeba využít. Nabízí se srovnání s Cormanovou verzí, ale to je, myslím si, zbytečné. Film se, dle mého, netváří jako nějaký remake a jde si svou vlastní cestou. V čem má Cormanova verze jednoznačně navrch, je závěr. To je ostatně jediná výraznější kaňka na Gordonově verzi (takovou sračkovitou pohádkovou limonádu, jak vystriženou někde z argentinské telenovely, jsem fakt nerozdýchal). Nebýt toho, klidně bych šel na plný počet.