papuchalk

Na tenhle film jsem chtěl jít už v Karlových Varech 2019, ale nedostal jsem se tam a od té doby čekám, kdy se to konečně dostane mezi lidi. Severský filmy mám rád, a troufnu si tvrdit, že dokážu cíleně vychutnat jejich pomalejší, ale o to účinnější tempo. Na islandu jsem byl nedávno a od té doby je to srdcová záležitost, ke které se budu vždy rád vracet, a kdokoliv dá island do svého námětu, má u mě téměř vyhráno. Bohužel v tomto filmu se všechno povedlo tak napůl, přes všechny předpoklady. První polovina nabízí sice relativně hodně islandu, ale strašně málo filmu. Spousta lidí to po hodině vypne. V druhé polovině se konečně začne něco dít, a dá se říct, že odmění trpělivé diváky. Téma nevěry je zde celkem netradičně, ale velice uvěřitelně rozebrané. Celkové hodnocení něco mezi 3 a 4 hvězdami. Celý film trpí asi nejvíc tím, že celá řada záběrů není pro děj, ani pro postavy, ani pro budování atmosféry filmu nijak důležitá. Nikam se to neposouvá, což začne za chvíli celkem nudit.

Tak dobře, nevěděl jsem, že Rudolf byl kousek od vlastní smrti, čili by se bitva asi ubírala opačným směrem, ale jinak na to že to byla jedna z nejvýznamnějších bitev té doby, se o ní ví asi pramálo, anebo to  jen špatně zpracovali do dokumentu. Vždyt kdejaká Alexandrova bitva, nebo Hannibalova (battle of Cannae) z doby před kristem jsou zaznamenané a zpracované lépe než bitva z třináctýho století??? Znáte to, elektronická tužka, kdo byl na pravým křídle, kdo na levým křídle, kdo komu nahrál a kdo přijel z druhý vlny a zavěsil. Skoro nic jsem se o té bitvě nedozvěděl. Spousta fabulací. Škoda.

Viděl jsem jen chvilku, ale jakmile tam začaly jezdit jakože německ tigry II, což však byly zcela zjevně americké tanky poválečné éry, tak jsem to znechuceně přepnul. Tanky takových tvarů do filmu o druhé světové válce prostě nepatří, to měli radši najít nějaké starší vykopávky. A ještě si ve filmu navzájem do rádia říkají: Pantere, Tigře, Lve... fakt výsměch. Co ta "pouštní, letní" krajina? To má být ten zasněžený hustý les v zamrznutým prosinci 1944? Bohajeho, a to je ještě jen maličkost. Nedivím se že ten film kritizoval Eisenhower pro jeho nepřesnost.

Čekal jsem sugestivní audiovizuální porno z budoucnosti a to jsem taky dostal. Po stránce logiky příběhu bych tolik nepátral, protože mám pocit, že čím víc se v tom budu hrabat, tím víc to bude drhnout. Ale u filmu tohoto typu je nějaký logický příběh asi to poslední co bych řešil. "Podstatný jsou pocity a na to ostatní ty se vyser, Ivánku." Navázání na původní BR se povedlo na 200% ! A tenhle kult tady v moderním podání opravdu chyběl.

Nechápu to nízké hodnocení, je to jeden z nejlepších filmů o drogách co jsem viděl za poslední hodně dlouhou dobu a k tomu ještě krásně romantický. Téma drog trochu vyvanulo, doba trainspottingů a Requiemů je hodně zavátá.. a možná proto mě to tak nečekaně rozsekalo. Ale pozor tohle není film ani zdaleka jen o drogách. Pochopí asi jen lidi nad 40 let, co chodí pořád do stejný práce a řeší pořád dokola takový ty každodenní provozní záležitosti a mládí, to je takovýto cosi už hodně dávno, případně někdy zkusili něco ostřejšího než jen brčko z trávy. Proměna Salmy z tlusté homeless feťačky na doktoru Klemensovou je totálně vymazlená. Čuměl jsem jak péro z gauče, a nejen na ni. Cahil potvrdil proč je mým oblíbeným režisérem. Umí napsat postavy a dialogy tak, aby mezi nimi vzniklo silné pouto, nechává je hrát, aby to mezi nima jiskřilo, neuspěchává záběry ani střih, ten jeho flow mezi postavami mi prostě velmi sedí. Ve filmu je plno detailů, artefaktů, nenápadných událostí, které záhadně spojují oba světy. Je to určitě na několik shlédnutí, ale už při prvním jsem obdivoval kolik toho dokázal vymyslet a vypracovat, aby to na sebe pasovalo, a abyste si toho všimli, ale přitom ne násilně! Cahil má mezi jeho filmy velké časové rozestupy, a je vidět, k čemu potřebuje tolik času, na vypracování všech těch drobností, který z toho dělají vyjímečný film. Když navíc vysněnou realitu umístí na chorvatský ostrov, má u mě opět vyhráno. Chorvatský ostrovy jsou pro mě nejlepší místa na zemi, kde je člověk jak v ráji. I na ten , kde se natáčelo, se musím jet jednou podívat. Krásnej film. Kdo má rád třeba Aronofskyho (černá labuŤ, Matka) tak tomuhle porozumí a užije si to. Pobavilo i cameo Slavoje Žižeka. Chase something real, haters. Thoreau: "Procházet zdejší komentáře je jako kráčet intelektuální pustinou plnou nevědomých zombie." :D Tolik mimozních komentářů jsem opravdu dlouho neviděl.

Vynikající artový film, zároveň soft horor, zároveň light porno. Film, který nemusíte nikdy vidět, protože o nic nepřijdete. K Blondýnce jsem od začátku přistupoval s velikým despektem, ovšem některé recenze zde mně přesvědčily, že to chci vidět (Matty). A opravdu je to velice zajímavý film, u kterýho nevíte co mu můžete věřit, a co už ne. Možná že většina tohoto filmu je nepravda, která se nestala tak, jak je ukázáno. Ale to není podstatné, film si zapůjčuje reálie a přetváří je tak, jak je potřebuje k vlastnímu vyprávění. Například znaménko krásy má Marilyn celou dobu řádně na svém místě, ale najednou uprostředka filmu se jí ocitne na bradě, a následujících pět minut nemá dokonce znaménko žádné. Ha chyba ve filmu! Tak na to zapomeňte kamarádi. Všechno co vidíte je umělecký záměr. Krásný umělecký způsob dekompozice kultu Marilyn. Rozklad psychiky, rozklad toho, jak vidí ona sama sebe. Dále, všechno co Marilyn ve filmu říká, i když se jedná o soukromý rozhovor s nastávajícím mužem, říká jako by hrála na castingu. Divadelní přednes i soukromých tajných rozhovorů... V celém filmu je jediný upřímný rozhovor, který se jí dá věřit (protože je civilní). Opět velice zajímavý způsob jak zobrazit její svět, svět přetvářky, pitvoření a hraní hloupé blondýnky. (často mi její přednes připomínal rozhovory s Gabrielou Soukalovou, nebo Koukalovou? jak se vlastně jmenuje.. ). Některé scény jsou schválně nasvícené tak, aby to vypadalo jako při natáčení, přitom se nejedná o úsek z natáčení, ale postavy jen sedí na posteli a povídají ci. Prolíná se reálný svět, s kulisami a natáčením. Film je od určitého okamžiku zjevně fikční, a nehraje si na realističnost. Pořezaná tvář Marilyn z jedné její role, se najednou objeví na tváři její matky, jak stigma špatné matky, prolne se tedy fikční svět filmu ve filmu s reálným světem filmu :D:D:D: Mění se formát filmu, někdy je to barevné, někdy černobílé, někdy rozmazané. Někdy se koukáte na dobové záběry opravdické Marilyn, a nepoznáte to. Je to maglajz, který vyžaduje soustředění, a souznění s filmem. Tohle je snad jediný film, u kterého doporučuji občas zmačknout pauzu a vstřebávat co jste viděli poslední půlhodinku. Koukání na film se mi tak natáhlo na dobré 4 hodiny, nutno podotknout, že velmi intezivní 4 hodiny. Ana de Armas zahrála roli svého života, a myslím, že se po jejím odehrání bude dávat hodně dlouho do kupy, protože tolikrát se herečku rozbrečet ve filmu pro odehrání scény, jsem v životě neviděl. Tohle je prostě na psychiatra a nějaký ten měsíc, možná rok odstup od role bude potřeba.  Totální psychická ždímačka s krásnou artovou kamerou a kreativními vizuálními nápady. Není to však pro každýho. Co na film skutečná Marilyn?? TO mi bude vrtat asi hodně dlouho.

Oproti jiným akčním filmům, ve kterých jde jen o to co nejefektněji zabíjet padouchy a rozdat co nejvíc drsných hlášek (a které nemůžu ani cítit -např. Conair), je v tomto filmu jistý, těžko popsatelný přesah. Zezačátku nudí pár tuctových dialogů a klišé, posléze dostanou prostor charaktery, a to je to co zachrání tento film, abyste se na něj mohli dívat dál. Střední část je skvělá, nejlepší na tomto filmu. Konkrétně prohlubující se vztah Bodiho a agenta Utaha. Kamarádský vztah postupně (záměrně) zastiňuje ten milostný, což je jedna z hlavních point filmu. Nakonci totiž dojde k uzavření kruhu kamarádského vztahu, zatímco o tom milostném už nevíme nic, je pro diváka najednou nepodstatný. Z akčních scén je potom vynikající honička mezi domy. Těžko lze předvídat co se stane v následujících okamžicích příběhu, to dodává napětí. Jakmile však začnou umírat první postavy, kvalita scénáře jde dolů- postavy nám začínají kupit jednu demenci za druhou, ale to už jste tak vtaženi do děje, že rádi prominete. Lze to vnímat jako záměrnou gradaci příběhu- přehánění k akčnímu žánru prostě patří. Při posledních záběrech film s konečnou platností vtiskne nesmazatelnou stopu do paměti a je tam navždy. Podle mě však Reeves nakonci absolutně nezvádl zahrát dokončení proměny, a hlavně šok ze zjištění, že člověk, kterého celou dobu honil a snažil se ho dostat do vězení, mu nakonec ukázal, jak "svobodně žít". Nečekaně smutný konec. Rád se podívám znovu. Právníci nesurfujou!

Ještě před třemi týdny jsem si byl docel jistej, že oscara za zvuk musí dostat First man, ale po tomhle bijáku bych si vsadil spíš na Mercuryho. Tenhle film je z 80% o vynikajícím zvuku, a proto si myslím, že až na to začnou lidi koukat na televizích a zejména na kompech, tak půjde hodnocení strmě dolů (aktuálně 3. nejlepší film všech dob, WTF???). Pokud někdo s hodnocením váhal v průběhu filmu, určitě ho přesvědčilo vystoupení ve Wembley, které je prostě magické a já si uvědomil, že natočit koncert do filmu není jen tak. To nemůže být jako nějaký reálný živák z vystoupení, musí to být něco víc. Děj filmu je často zkratkovitý a skokový. Vzpomínám třeba na titulek uvádějící rok 1970, a další časový údaj je 1980 :D Ve filmu nehledejte info o vzniku jednotlivých desek ani singlů, ani kde brala skupina inspiraci, či jakými tvůrčími fázemi vývoje si skupina procházela. V tomto směru je film velice slabý, a často jsem vzpomínal na snímek Doors, který je výýýýrazně lepší. Podle mě se ale povedlo ve filmu vysvětlit jednu věc, a to čím byla skupina Queen ve své době unikátní a aspoň trochu to dokázali zasadit do historického kontextu. Velkou obavu jsem měl z toho, jak bude zobrazena sexuální orientace Mercuryho, protože vnímání gayů je dnes úplně jinde, než v 70tých letech. Tahle věc se za tu dobu neskutečně posunula, a pokud dnes chcete dát do filmu gaye a ještě jeho orientaci zdůraznit, musí ten herec dost přehrávat zženštilost, kroutit prdelí a špulit rty. Ze začátku jsem si na tuto rovinu Malekova výkonu těžko zvykal, ale nakonec musím uznat, že se mu fakt povedlo udržet to v rozumné míře, a po shlédnutí několika interview s reálným Freddiem musím uznat, že ho zkopíroval fakt přesně. Nadprůměrné 4 hvězdy dávám kvůli tomu koncertu ve Wembley, nikoliv proto, že by členové Queen byli všichni čtyři tak hvězdní muzikanti. Naopak myslím, že ve skupině byla hvězda jen jedna. I ten May je podle mých přísných měřítek velice průměrný, konvenční rockový kytarista. O zbytku crew se nemá ani cenu bavit. Možná i proto mě Queeni v dětství moc nebrali. Moje láska k instrumentální poslechové hudbě se sice projevila až v pozdějším věku, ale už jako dítěti se mi líbil více M.Jackson, který měl na sólových deskách napsané party pro jednotlivé nástroje na uplně jiné úrovni, a bral si tam muzikanty nejlepší na světě. Zmínka o něm je i v tomto filmu (právě v době kdy se Freddie vydává na sólovou dráhu) a já jsem za ni moc rád, protože díky tomu jsem si uvědomil rozdíl mezi těmito dvěma umělci. Freddie úspěšný nebyl, proto ten comeback do Queen. No zato MJ nebyl tak dobrý zpěvák jako Freddie, to je jasná věc.

S tímto filmem mám problém. Vlastně jich mám tolik, že napíšu jen ty nejhlavnější. Nemůžu skousnout klasický drama o nefunkční rodině (typu americká krása) našroubovaný na klasický akčňák "turnaj v aréně" (typu Americký samuraj). Jak je to uhozené vám dojde až když si představíte Bohdana Slámu jak natočí svoje klasické drama o bratrech a otcovi kteří se nesnášejí, a Pavla Lišku v roli venkovského učitele pošle do ringu, aby vydělal prachy na něco tak povrchního jako je majetek v podobě rodinného domu (protože jít do levnějšího podnájmu je prostě pod jeho úroveň). Ve finále se potom utká s nenáviděným bratrem Jiřím Macháčkem a při posledním úderu mu do ucha zašeptá: "Miluju tě". Tak tohle opravdu ne! Dále mi vadí jak násilně tam chtěli nacpat všechny ty americké pseudoproblémy ve stylu americké krásy, jenže v tomto filmu to působí strašně klišoidně, lacině, ale hlavně zbytečně, protože to všechno vyšumí doztracena a vy si jen řeknete: "PROČ???". Do toho Beethoven, hypotéka, Irák, vážně nemocný dítě, smrt kamaráda a telefonát jeho manželce, nechápající vlastní manželka (jinak samozřejmě děsná kočka), kamarád trenér nejdřív nechce potom chce, chlast, ožralej otec poslouchající Mobydicka z walkmana (wft!!!). Ale nejvíc mne pobavilo trenérovo RELAX !! (řečeno totálnímu outsiderovi který právě bojuje proti mistrovi světa). Prostě pejsek s kočičkou zase jednou vařili dort a dopadlo to jako vždycky. Nadále musím zkritizovat lacinou akční stránku. Takový Tom Hardy se kromě finále v celém filmu bije jen asi 30 vteřin. Všimněte si, že všechny jeho boje končí po první ráně, nebo po pěti vteřinách boje. Edgerton zase s tím prvním černochem odboxuje dvě uplně stejná kola (prostě natočili jedno a to samé kolo víckrát a dali to za sebe jako dvě rúzná kola, s tím že jedno končí vítězně pro černocha a to druhé pro Edgertona). Jak laciné. Roztřesená ruční kamera, aby nebylo pořádně nic vidět, mně vadila asi po půlce filmu. Zkrátka radši se zase podívám na akčního Rockyho IV, kterému se můžu alespo'n zasmát.

SPOILERY Poslední scéna (Chance chodící po vodě) napadla Ashbyho až při natáčení. Ona původně v předloze vůbec není, přesto je to právě tahle scéna, která dává filmu "kick" neboli "punch" :) Otevírá více variant toho, co jsme právě 2 hodiny sledovali a možná někoho donutí se na film podívat vícekrát. Mě velmi baví řešit tyto filmové rébusy, a proto místo hodnocení filmu napíšu některá vysvětlení závěru filmu. 1) Jedná se o náboženskou satiru. Byl Ježíš podobně jednoduchý, retardovaný, nevzdělaný člověk, který získal mnoho následovníků díky své nevypočítavosti, přirozené slušnosti, a díky opakováním základních přírodních zákonů, stejně jako Chance? 2) Chance nikdy neviděl jezero. Neví, že po něm nelze chodit, a proto po něm kráčí jakoby to byla zem. Vědomosti nám kladou hranice - omezují nás! Chance prakticky nevěděl nic o reálném světě, a proto mohl dokázat cokoliv. 3) Po celou dobu filmu diváci vědí, že Chance je mentálně retardovaný, ale vedlejším postavám, které přijdou s Chancem do styku, se jeví uplně opačně. Nastala častá filmová situace "divák ví - postavy nevědí". Zbývá tedy film zakončit tím, že režisér nechá vedlejší postavy "také vědět" to, co ví divák. On se však rozhodl udělat přesný opak - umožní divákovi vidět Chance tak, jako ho celou dobu viděly vedlejší postavy a nechá tak diváka NEVĚDĚT, zda nás Chance svou retardací pouze klamal, nebo zda byl skutečně geniální, nebo dokonce "nadpřirozenou bytostí, zachráncem světa, druhým Ježíšem". 4) Může to být záměrná režisérova eskalace absurdnosti do nejvyšší míry. Chance po celý film vůbec nepřemýšlí nad svými skutky, přesto se vždy díky svému štěstí a nevědomosti dostane na pomyslnou "druhou stranu jezera", které představuje nebezpečí odhalení. 5) "Life is a state of mind" je poslední věta filmu. Chance si představoval, jaký život chce žít. Ve velkém domě, s bohatými, slušnými lidmi, s velkou zahradou. Tento život se mu splnil, protože to byl stav jeho mysli, on si ani nepřipouštěl, že existuje nějaký jiný život. Chance si uvědomoval, že kráčí po hladině, protože parapletem zkouší hloubku vody. Stav jeho mysli bylo chodit po vodě, a proto to dokázal. _________________________ Jediný mínusový bod filmu musím zmínit, protože i podle Sellerse to byla velká chyba. Při závěrečných titulcích jde v pozadí "take out" scéna z natáčení, kterou se nedařilo natočit. Sellers si nepamatuje celý text a navíc se neovladatelně rozesmívá. Tento záběr z natáčení však absolutně ničí celé kouzlo filmu. Sellers nesouhlasil s použitím "take out" scény a později uvedl, že díky ní ani nezískal oscara za tento film. S tím bohužel musím souhlasit : / Doporučuji závěrečné titulky nesledovat