odee

Vezmu to rychle: Leo, dobrý! Od Titaniku očividně zamakal na fyzičce a stal se nesmrtelným otužilcem, spotřeboval ale tolik životů, že v příštím filmu ho zabije lehký poryv větru. Navíc v tomhle stylingu jako by z oka vypadl mýmu strejdovi:-D - to je pochvala, konečně totiž vypadá jako chlap! Toma netřeba vůbec komentovat, tam pouze smeknout a automaticky udělit Oscara za záporáka roku. Realita příběhu utekla tak daleko, že už ji žádný indián nikdy nevystopuje, na druhou stranu mi to ale ani v nejmenším nevadilo. Spojení nádherně artové, depresivní kamery a úžasné hudby, bylo natolik přitažlivé a děj strhující, že sem si vůbec neuvědomil délku stopáže. Liborek mi tvrdil, že to bude film roku... Nejsem si jistý, nicméně jsem u něj seděl jak přikovaný téměř do dvou hodin rána bez jediného zívnutí a jelikož vstávám před šestou, tak to už něco znamená! Bez mrknutí oka jasná 5ka!

Neuvěřitelné se stalo skutečností, doteď dle mě dokonalá jednička byla naprosto smetena ještě dokonalejší dvojkou, kde sem se u jedničky náramně bavil, tam sem u dvojky brečel smíchy. Nástup Chucka Norrise sem fakt smíchem obrečel a s kobrou mě dostal do kolen. Tohle je ku...rva akčnák jak má bejt!!! Naprosto dokonale mě bavilo to, jak film jede na vlně klasických béčkových akčnáků dob dávno minulých a jednotlivý herci, stejně jako celej film si utahují sami ze sebe... Arnie a utžený dvěře auta, Lundgren a každej jeho pohled alias idiot-génius, každá scéna s Chuckem (kobra hlavně), je toho prostě moc. Musím to vstřebat a zkouknout to znova! Je to prostě pecka!!!!!!

Jednoduchý, místy až stupidní, herecky nadupaný až se mi kolikrát dělalo mdlo z těch hor svalů. Příběh nula, ale všechno ostatní od akce, přes hudbu až po poslední trapnou hlášku dokonalé. Chtěl sem se bavit, nepřemýšlet a to mi tenhle film splnil vrchovatě a jako bonus poskládal naprosto neuvěřitelný množství akčních hrdinů od mýho dětství až po současnost!

Začátek druhé části nečekaně sliboval onu extrémní podobu, kterou jsem od Larse čekal a v první části se jí nedočkal, ovšem to co následovalo poté, mě naprosto zmrazilo a nikoli v pozitivním slova smyslu, v poslední hodině jsem už hluboce přemýšlel o tom, kam až se dá z nadějně rozjetého začátku klesnou a bylo pro mě opravdovým zklamáním sledovat nekonečné minuty protahující uměle a bezcílně stopáž, aby přece jenom byly dva "velké" filmy. To, co se ztratilo v té záplavě čekání na nic, už nedohnala ani po Trierovsku surová scéna zmlácení hlavní hrdinky a její konečné ponížení ve mě evokovalo spíše pocit, že Mia Goth společně s hlavní hrdinkou pokálela na závěr i celou první část a ten malý koukatelný kousek druhé a celé to potom vyznělo jako jakýsi poslední výkřik o pomoc a pokus zvrátit vše, co se ve druhé části pokazilo. Konečnou scénu už snad netřeba ani komentovat, čím víc se totiž tento moment blížil, tím více bylo patrné, co se stane a čím více to bylo patrné, tím více sem si přál, aby alespoň ten konec takto nezazdil. Musím uznat, že 2. část mi dokázala čátečně zkazit požitek z té první a ikdyž je celek vyzní jako 100% Trier, má max. 60% kvality a divák schopný sledovat jeho filmy má problém zkousnout, že v tomto případě 100%Trier se nerovná 100% kvalita. Ikdyž mi z Antikrista běhal mráz po zádech snad ještě týden a zapřísáhl jsem se, že si ho už nikdy nepustím, tak raději než se znovu pouštět do sledování Nymfomanky, zopáknu si jej.

Nevím, jestli je dobré hodnotit každou část zvlášť ve chvíli, kdy jedna bez druhé je jen půlka filmu, na druhou stranu je rozdíl v nich tak propastný, že hodnotit obě jako celek by jedničce výrazně ublížilo a dvojce zase přidalo. První část byla skvostná. Význam slova, skvostná, je ale nutno v tomto případě překroutit do Trierovi zvrácené reality a tak to hodnocení brát. Neměl jsem si číst recezne, jelikož když sem si po přečtení slovv jako "šokující, zvrácené" a pod. v kombinaci s osobou von Triera čekal jsem daleko větší smršť, v tomto ohledu Nymfa I. nenaplnila moje očekávání, naproti tomu vizuální stránka a celkový projev filmu byl 100% Trier. Přesně ten extrém, který mi chyběl v průběhu sledování první části jsem logicky očekával v půlce druhé, ikdyž jsem už vlastně předem věděl, že se ho nedočkám. Nutno dodat, že ač první část je výrazně lepší půlkou celku, stejně jsem jí až tak úplně nevěřil. Očekával jsem, že mi téma nymfomanie bude předhozeno v tak surové a odvrácené podobě, že už mě nikdy myšlenka na nymfomanku nevzruší a budu neustále přemítat o tom, jak je hrozné být takto "postižen", ale to se nestalo a je mi to líto, ikdyž nepochybuji o tom, že by mě to stálo určitou část mých sexuálních ideí. Tento mínus bych ohodnotil takovými cca 10%, které 1. části chyběly k dokonalosti.

Sice vím, že je to třeba, ale nejsem si jistý, jestli tento film snesu znova. Je geniální, to bezesporu, režie, herecké výkony, celková vizualizace jsou prostě skvělé a scénář tak orignální a strhující, až žasnu. Člověk nemá šanci při prvním shlédnutí vyhutnat plně atmosféru, jak složitě je děj propletený a věřím, že na podruhé musí být zážitek z tohodle filmu ještě komplexnější, ale stejně když teď pomalu vstřebávám první pokus, tak netuším, kdy a jestli vůbec se přesvědčím k opakování. Obvykle si po dobrém filmu připadám odpočatý a mám až euforickou náladu, ale teď se cítím vyčerpaný, zmatený a připadám si celkově asi hodně podobně, jako obě hlavní postavy po většinu příběhu, pokud to byl tvůrcům záměr, tak musím smeknout a uznat, že už mě dlouho tak moc žádný film neovlivnil. Už pomalu začínám uvažovat, že ho za pár dní zkounu znova:-)

Dost dobře nevím, jakým slovem tento snímk popsat. Chtěl bych říct strhující, ale to by dost dobře nevystihlo, to, jak je tohle drama konzistentní od první do poslední minuty. Zvuk i vizuální stránka filmu jsou skvostné, Daniel Brühl dokonalý a Ron Howard je bůh. Nechápu, jakým způsobem dokázal uchopit příběh, který většina diváků zná a podat jej způsobem, který diváka dokonale přiková k obzarovce. Osobně sem nezažil éru Nikiho Laudy, ten příběh jsem znal, ale teď mám pocit, že jsem si ho prožil, jako každý fanda motorsportu v té době. Co dodat, snad jen, ''díky, Pane Howarde!''

Wow... nemám slov, nikdy jsem neveřil, že by mohl nějaký film o boxu překonat Rockyho 1, ale stalo se. Těžká váha hraje více na city, ale není to na obtíž, jelikož jsem věřil Russellovi každé slovo, každý pohled, dýchal jsem s ním a cítil každou ránu. Kdokoli, kdo má vlastní rodinu musí tenhle film vnímat i z oné druhé roviny, kdy v kontrastu, rádoby problémů dnešní doby a přepychu, který milně považujeme za chudobu, se jeví příběh J.J. Braddocka jako naprosto neuvěřitelný a nestydím se říci, že jsem měl během filmu nejednou na krajíčku. I kdybych pominul ten, nesporně obrovský, emoční náboj příběhu, nemůžu vynechat úžasné scény z ringu, z nichž hlavně poslední zápas byl naprosto neuvěřitelně skutečný a do poslední vteřiny napínavý, strhující, jednoduše fenomenální... Prostě klobouk dolů pánové, takhle se to má dělat!

Úžasně emotivní příběh, plný melancholie, podbarvený lehce kořeněným humorem. Oba herci hlavních postav byly perfektní, Omar Sy možná dokonalý. Absolutně mě pohltila geniální hudba a nenápadná, ale o to zajímavější práce s kamerou. Nabízí se mi srovnání s Uvnitř tančím, kde sice nebyla tak velká fyzická odlišnost hlavních postav, nicméně duševně si jsou obě dvojice velice podobné svou rozdílností. Nedotknutelní mi možná připadali malinko více vyrovnaní v poměru vtipu a empatie, celkově více výrazní a ne zrovna o málo, což bych do dnes řekl, že snad ani není možné.

Dlouho jsem přemýšlel, ke kterému filmu napsat první komentář, vybrat si z dějin kinematografie jeden film, kterým začít je pro člověka mojí nerozhodnosti obrovský problém. Žebříček oblíbených filmů bych mohl přerovnávat den co den a pořád nebudu spokojený. Vybral jsem si Zelenou míli, jelikož je to pro mě je existence tohoto zázraku podobně neuvěřitelná a nepochopitelná, jako pro Paula existence Johna Coffey. Napadá mě několik filmů, které se mohou námětem, režií, hereckými výkony i hudbou měřit s podle mě nejlepším filmem Franka Darabonta (ano, podle mě je lepší, než Shawshang), ale Zelená míle má něco navíc, něco, co nedokážu pojmenovat, něco co mě pokaždé upoutá, naštve, rozpláče a je jedno, jestli ji vidím poprvé v životě, nebo popáté za den. Darabont nenatočil nic lepšího, Tom Hanks nebyl i přes svou dokonalost nikdy tak dokonalý a M.C. Duncan i přesto, že zde opticky vypadal na 8 a půl stopy, nikdy nepůsobil tak lehce a přesvědčivě. Kdybych mohl jednou v životě použít 6tou hvězdičku, asi bych se nerozmýšlel dlouho......