Mrxyz

Režisér Hal Hartley tímto filmem přispěl do cyklu snímků věnovaných konci tisíciletí a příchodu roku 2000. Toto téma je zde vyjádřeno poměrně stylově - do New Yorku 31.12.1999 přistane letadlem Ježíš v doprovodu asistentky Máři Magdaleny (v podání zpěvačky PJ Harvey). Kulisa New Yorku působí až magicky: rychlost života, hektická honba lidí za úspěchem a jinými hodnotami představují ideální prostředí pro Ježíšův příchod a možnou Apokalypsu. Děj probíhá rychle, dobře udělaný střih přispívá k téměř komiksové a klipové stylizaci filmu. Postava ďábla zde pochopitelně nemůže chybět, nicméně Ježíš se jím ani jinými okolnostmi nenechá ovlivnit a nakonec dává lidstvu ještě šanci. Apokalypsa proto s příchodem roku 2000 nenastane. Pozn. po druhem shlednuti: kamera by mohla byt vyuzita lepsim zpusobem, pusobi to vice mene jako televizni produkce a experimentalni cviceni na tema konce tisicileti. Nicmene i pres patos v dialozich a jine nedostatky to ma urcite zvlastni kouzlo, dobry hudebni doprovod a vubec celkovy namet - vyznam krestanskeho nabozenstvi, bez nehoz by euroamericka civilizace nikdy neexistovala v soucasne podobe. Zivy Jezisuv odkaz je prekryty mnozstvim interpretaci, z nichz ziji ruzne cirkve, nab. spolecnosti a kdovi kdo jeste. Medializace nabozenstvi a vyznam tradicnich mytu se posouva kamsi do neurcita a virtualna . . .

Muzikál, který přesně vystihuje dobu 80. let. Přesně vyvážená směs humoru, hudby, v zásadě realistického příběhu (v absurditě normalizace) a hereckých výkonů, které mají často záměrně podobu karikatury ´typických hrdinů své doby´. Ve svém vyznění je tento film mnohem přesvědčivější a upřímnější než novější pokusy o zachycení 80. let (např. Hřebejkovo Pupendo z tohoto srovnání nevyjde moc lichotivě). PS: Cabanův Arnoštek je opravdu fajn, fajn, fajnový :o)

Působivě natočený snímek o rodině, lidských vztazích a vzájemné komunikaci. Místo děje: přímořské městečko ve Skotsku v zimě někdy v současnosti. Hlavní herecký koncert předvádějí E. Thompson a P. Law v rolích matky a dcery (platí to pro ně i ve skutečnosti!). Film se dotýká určitých modelových vztahů, vedle matky a dcery jde o vztah k zemřelému partnerovi, vztah k synovi, vztahy mezi přáteli v dětství (dva malí kluci) a v pokročilém věku (dvě starší přítelkyně) a samozřejmě i vztah milenecký. Všechno je to zachyceno citlivě a civilně v tom nejlepším slova smyslu, vše působí přirozeně, bez falešného patosu. Emoce jsou opravdu prožívány a ne předstírány - jak v ději filmu tak i v účinku na diváka. I konec má pozitivní účinek, cesta v mlze po zamrzlém moři do neznáma nepůsobí bezútěšně, ale kupodivu právě naopak - symbolicky odkazuje k cestě, kterou každý prochází ve svém životě, víme odkud jdeme, ale cíl je často v nedohlednu. Herec A. Rickman to natočil jako svůj zatím jediný (?) film a dokázal opravdu hodne překvapit filmařským citem a šikovností. Je to inspirováno divadelní hrou autorky S. McDonaldové, která by rozhodně stála za zhlédnutí.

Skvělé zachycení společenských hodnot amerických zbohatlíků v New Yorku na konci 19. století. Scorsese se snaží rozpitvat mechanismy utvářející vztahy mezi lidmi v konkrétní době a mezi konkrétními lidmi. Inteligentní adaptace knižní předlohy se projevuje nenásilným komentováním děje, který dokreslují osobité herecké výkony (hlavně D. Day-Lewis a M. Pfeiffer). Originálně je využita kamera, zejména záběry zachycující prostředí salónů a honosných večírků (např. chytře udělané detaily místností prokládané pohledem z různých úhlů pohledu). Myslím, že i v tomto filmu se silně ukazuje zájem Scorseseho odpovedet na otázky, co nás dělá lidmi v dané době, co se považuje za samozrejmé a co ne, kdo určuje pravidla hry a jaké jsou možnosti individuálního přežití ´se ctí´.