galiea

Nemám ráda dlouhé filmy. Jak je nad dvě hodiny, hodně přemýšlím, jestli do toho půjdu. U IE jsem se na stopáž zapomněla podívat a když jsem v čase 1:45 ospalá a znuděná zjistila, že to má proboha trvat další více než hodinu, už jsem byla doopravdy na prášky. Nakonec na etapy dokoukáno. A bohužel. Čekala jsem ono "cvak", kdy aspoň částečně pospojuji některé dějové linie a budu moci přemýšlet, jak by to celé mohlo pasovat dohromady (nad Mullholand Dr. už takhle přemýšlím asi deset let:-), a ono nic. Zajímavé okamžiky by se sice našly, ale trošku bych to přirovnala k nudnému pátečnímu večeru u televize, kdy přepínáte z programu na program, sem tam narazíte na něco, co vás zaujme, a po chvíli zas přepnete dál. A rozhodně na to nebudu koukat znovu, protože tři hodiny se zvládnu nudit i lépe. Dvě hvězdy za Lauru Dern, vizuální stránku filmu a odvahu všech zúčastněných.

Na tento kultovní film jsem se docela těšila, nicméně po shlédnutí jsem byla poněkud zklamána. Zezačátku to bylo super - spousta triků a skvělých nápadů, vypadalo to malinko na poněkud alternativnější a zábavnější film, než ta nudná romance obzvláštěna motivem televize kterak energii vysávajícího média. Navíc jsem měla utkvělý pocit, že jsem toto téma už někde zpracované viděla. Pak jsem si uvědomila, že to asi bude realita. Zkrátka pár vtípků a vizuálních nápadů neoriginální scénář nepozvedne.

Jsem naprosto nadšená! Výborný seriál, když každý díl běží svižně a logicky, herci ze sebe vydávají maximum a nechybí chytrý, někdy pravda poněkud ironický humor. Obsazení je skutečně skvělé, každé postavě její roli věřím a líbí se mi, že nikdo nepřehrává, naopak někdy nenápadná gesta vyjadřují jejich názor a jen těžko se přesvědčuju, že Polívka opravdu není major před důchodem:-) Úžasný je i Miroslav Vladyka, přestože Sršeň na první pohled moc sympatií nevzbuzuje, teď už se vyloženě těším na každou scénu, kde se objeví. A to jsem si myslela, že Humoresky už nic nepřekoná... Jinak jakožto osoba pohlaví ženského musím pochválit výběr charismatických, méně známých herců - Filipa Blažka bych vůbec nepoznala, vyrostl z něj oku lahodící chlapák, a Petr Stach i Stanislav Majer si rozhodně své role plně zaslouží!

Miluju Lego již od dětství, což je třeba zmínit dříve, než bude následovat nekritická chvála vizuální stránky filmu. Připadala jsem si jak ve stavebnici, poznávala jsem jednotlivé sady a obdivovala nekonečnou zásobu nápadů, díky kterým se nejedná o film o Legu - je to film Z Lega. Jen mi bylo líto, že se víc scén neodehrávalo třeba v mém oblíbeném westernovém nebo středověkém světě (námět pro další film?). Dějová linie byla jasná a závěr byl vtipný i překvapivý, nicméně v některých akčních scénách jsem kvůli jejich rychlosti neměla šanci zaregistrovat, kdo po kom střílí (a proč) a co se na plátně děje vůbec, trošku polevit ve snaze o wow efekt a kterak-nacpat-co-nejvíce-triků-a-pohybu-do-jediné-scény by bylo jedině ku prospěchu. Překombinovanost se projevila i v nejasných dějových zvratech a hlavně, pokud si logicky po odhalení pointy projdeme začátek filmu, některé věci se zdají dost nepravděpodobné nebo vůbec nesedí. Vtipů bylo habakuk a naštěstí převládaly ty originální a satirické před očekávatelnými a dětskými. Takže doporučuju jako oddechovku i dospělákům!

Čekala jsem víc, než mi film mohl nabídnout. Nový pohled na věc, netradiční řešení, vzepřetí se zavedeným zvyklostem - a ono nic. Příběh se vyvíjel přesně tak, jak mě po přečtení anotace okamžitě napadlo a končí nemastně (poněkud škodolibě jsem si v reakci s odkazem na události minulého roku domyslela vlastní konec, že Wajmu v Indii při cestě z letiště v autobuse přepadne skupina nadržených Indů a ona na následky znásilnění zemře). To, co mě překvapilo, byla paradoxně míra svobody v tamější kultuře - ženy se bez problémů baví s muži (nikoli ovšem o samotě, a kdo by se divil?), hlavní hrdinka, přestože nepochází z bohatých poměrů, má jít studovat univerzitu... Oproti "kapitalistické propagandě" plné nesvéprávných žen v burkách (pozor ovšem, i taková se ve filmu objevila!) zcela odlišný pohled na život muslimů.

Můj pohled na izraelsko-palestinský konflikt je poněkud jednostranný, byla jsem tedy zvědavá, zdali palestinský film bude tak tendenční, jak jsem očekávala. A ono kupodivu ani ne. Tento příběh mohl být klidně zasazen do úplně jiného prostředí (arabského světa) a fungoval by stejně. Hlavní hrdina v sobě musí vyřešit dilema, zdali dá přednost životu vlastnímu nebo jeho přátel. Tedy, zpočátku je rozhodnutí jasné, ale postupem času a komplikací se vše musí náležitě změnit a zamotat. Omara-atentátníka nelze pochopit, ale musíme s ním alespoň soucítit.