Mkqp

Už od počátečních vteřin jsem byl naplno vtažen do mysteriózní atmosféry, která mě pustila až na konci filmu. Fascinovaný jsem byl nejen jí, ale hlavně uměleckou stránkou filmu. Vrah nebyl jediným kdo aranžoval oběti jako umělecké díla, i samotný režisér tak činil se svým filmem. Hra s obrazem a jeho barvami byla úžasná. Každý snímek byl jako z výstavy těch nejkrásnějších exponátů, v některých momentech morbidní, ale v jiných naopak tak krásné. Navíc ona záhadná studentka, jenž byla ztvárněna herečkou Takanaši Rin seděla do tohoto námětu na výbornou. Její děsivý výraz k ní natolik seděl, až se mi nechtělo věřit, že dokáže vyplodit, tak hřejivý úsměv a dokonce něžnou slzu, která bude působit přirozeně. Děj není nijak překombinovaný a neoplývá ani nikterak výraznou zápletkou, nicméně i přesto má co nabídnout. Nejvýraznější na celém filmu je asi poznávání oné studentky, která si s sebou nese hluboké šrámy z minulosti a každou minutou se nám otevírá jako studentovi, s nímž po vrahovi pátrá. Zrovna dneska mi tento filmek opravdu sednul.

Ani v těch nejdivočejších snech bych nečekal, že tohle bude jeden z nejhezčích korejských filmů, který jsem zatím viděl. Na první pohled se může zdát, že nenabízí téměř nic poutavého, nicméně ta niterní celistvost postav a herecké výkony jsou nad míru skvělé. No a ten omylem vytočený telefonát s bývalou partnerkou mě uzemnil. Ta citová zabarvenost hlasu a forma konverzace obou aktérů ... ach. Min-sik patří opravdu mezi korejskou hereckou elitu, což opět dokázal. Žádný fanmade herec, ale čistá kvalita.

Gůdfkljgfdbds ... agrhhh ... začátek je neskutečný námrd jak příběhově tak osobnostně. Kolotoč, který byl domácím učitelem rozehraný mě spolu s jeho hereckým projevem, nepřestal nutit tleskat. Jak já v duchu hulákal: "Bravo!". Nicméně jak čas plynul a díly ubíhaly, začal jsem sténat, protože mé nadšení mírně upadlo. Mým hlavním držákem se potom stali jednoznačně vévodící Rjúnosuke a Šó. Ti hereckým výkonem hravě zastínili všechny. Velký podíl na tom má i fakt, že jejich postavy jsou napsané velmi dobře. Delší dobu jsem neviděl tak skvěle propracovanou osobnost nalomeného člověka, jehož mysl se pod náporem mnoha událostí stala nestálou a jehož jednání se odráží od spousty komplexů z minulosti, jakou měl domácí učitel. ■ Váhal jsem mezi 4-5*, ale nakonec dávám 5. いいね!

Tohle jsem nečekal. Dlouho se mi do Komorné nechtělo a potom z toho vyleze jeden z nejlepších Korejských filmů, co jsem měl možnost vidět. A netvrdím to pouze díky precizně zpracované erotické stránce. Způsob jakým Park pracuje s manipulativním rozvíjením vztahů mě bavil ze všeho nejvíc. Navíc jsem si opět potvrdil, že Jin-Woong Cho je sázka na jistotu. Tady ztvárnil úchylného psychopata a popral se s tím s velkou dávkou osobitosti. Pro mě nejlepší Parkův film už jen z toho důvodu jak pracuje se sebemenšími detaily. ■ Nemůžu si pomoct, ale Yong-Nyeo Lee ve mně vzbuzuje děs.

Ófærð, Ófærð, Ófærð a ještě jednou Ófærð! Island zabodoval na plné čáře a to hlavně díky chytře připravenému prostředí, vynikajícímu scénáři, dokonale se posouvajícímu příběhu a sympatickým postavám. Pátrání po vrahovi nestojí na žádném mindfucku, nepracuje se ani s brutálními zvraty v příběhu, i přesto seriál zaujme, a to hlavně díky vztahovým pletencům se sympatickými postavami spolu s civilním vyšetřováním kde figuruje opravdu poctivá policejní práce. Na poli kriminálních seriálu se může určitě pyšnit vysokou kvalitou a zařadil bych jej mezi nejužší špičku. Všemu dopomáhá taková ta familiárnost mezi obyvateli odlehlého městečka kde se všichni navzájem znají.

Dospěle vyobrazena láska dvou dospívajících, přičemž děj nestojí na zbytečném oddalování jejich vstupu do vztahu a ničeho kolem toho. Jsou to sice dvě zakřiknuté dušičky, nicméně i tak si k sobě poměrně rychle nachází cestu, jenž zůstává už napořád spojená a nic ji nerozdělí. Musím vážně smeknout, protože příběh, emoce i psychologie jsou hodně celistvé a reálné. Obě postavy jsou obyčejní lidé a přesto, že jsou spíše šedé myšky s nízkým potenciálem zaujmout, tak mě vyloženě nenudily.

No, tak toto jsem nečekal. Velmi kvalitní drama seriál se skvělým scénářem a propracovanými postavami jak emocionálně tak charakterově. Na to, že se jedná o seriál ze školního prostředí, tak se v psychologickém světě většiny postav pitváme opravdu dost poctivě. O žádný laciný seriál se vážně nejedná. Sice jsou některé důvody, když je bereme jednotlivě, trošku úsměvné, nicméně když se všechny nakupí, tak by nějaký ten šrám zanechaly i na vyrovnaném jedinci. Každý díl mě bavil a ani na chviličku má slabá pozornost neutíkala jiným směrem. Za mě doporučuju všemi deseti. Docela se bojím pokračování, protože amíci mnohdy vážně neví kdy mít dost a przní tím mnoho skvělých kousků.

Tohle je něco pro mě, civilní a pomalu plynoucí snímek vyobrazující osamělé duše a jejich všední dny s poutavými konverzacemi. Ve filmu se v podstatě téměř nic neděje, ale i tak mi 2 hodiny utekly hodně rychle.

Nemůžu si pomoct, ale mám pocit, že už jsem někdy viděl film s úplně stejným dějem, nicméně ať se jakkoliv snažím, nemůžu přijít na to jaký by to mohl být a nemyslím si, že bych v minulosti viděl zrovna tento. Kdyby náhodou někdo věděl, o který by se mohlo jednat, tak mi prosím napište, protože mi to pořád vrtá hlavou. Jinak co se týče tohoto snímku, tak se jedná o skvělý odlehčený film, připomínající místy Hong Kongskou tvorbu. Ze startu se nám postupně představují postavy, přičemž ještě než by mohly začít šíleně nudit, se změní způsob vyprávění děje, čímž nám tvůrci pomohou držet pozornost dál. Spolu s decentním humorem jsem tak dostal velice příjemnou podívanou. Filmek je to kratší, coź v tomto případě ničemu neškodí, naopak si myslím, že pro jeho obsah se jedná o ideální stopáź. Klidně se na něj v budoucnu podívám znovu.

Japonské snímky tlačící se spíše do civilnějšího zpracování mám hodně rád a tady jsem se naštěstí nespálil. Pohodička s pohodovými postavami pro pohodově strávené chvilky utvářející pohodový dojem z pohodového seriálu xD. Jak psala Zíza, není to nejlepší seriál pod sluncem, nicméně se na něj dobře kouká a dokáže vykouzlit spoustu mimických úkazů na mé tváři.