Vopice2

Bylo to zbytečně zdlouhavý, v reálných scénách ze života nelogický a absurdní, všechno bylo svědomitě vysvětlený a třikrát zopakovaný, že by to pochopilo i pako s IQ tykve a v neposlední řadě to byl neuvěřitelnej patos. Myšlenka dobrá, ale potenciál podle mě nevyužitý.

Krom toho, že to byla neskutečná dvouhodinová nuda s Danielem Landou v hlavní roli, mi dost pohla žlučí finální scéna, kdy kvůli té sympatické bandičce lupičů s dobrým srdcem zařve tolik lidí, že se to nedá ani stíhat.

Hustý, pět hvězdiček při zohlednění cílovky, které je to celé určené.

Hvězdičky bych tomu dala i tři, koukat se na to dalo, ale vadilo mi výrazně nedůvěryhodné vyhrocení víceméně všech charakterů a tím pádem i dějové linie filmu. Neříkám, že takoví labilové po světě nepobíhají, ale nevěřím, že by takovým hysterkám někdo svěřil do péče bezprizorní dítě.

Koukat se na to dalo především díky Noomi Rapace a dojmu z prvního dílu, ale jinak teda styl německý detektivky jak vyšitej. U některých scén jsem se neudržela protáčení očí, nemluvě o výstupech některých aktérů. Nevim, že by zrovna ve Švédsku byla taková nouze o blonďatý hromotluky, který umí aspoň trochu hrát?

Film, po kterém se člověk může jít akorát tak zabít. Musím říct, že jsem se několikrát přistihla, že film v zájmu svého duševního klidu chvílemi nevnímám, a že se mi rozhodně významně posunul žebříček filmů, které už nikdy nechci a nemůžu vidět.

Film o čestném sovětském duchu. Herecké výkony byly sice výborné, ale celé to pozadí za tím? Při sledování Prémie jsem se nemohla přenést přes svou nelibost k oslavě obyčejného člověka, který dělá Sovětský Svaz zas o trochu lepším. Vykreslení charakterů bylo taky dost zavádějící – drsňák, ten, jenž nechce o ničem slyšet, svazácká bodrá ženština a do toho laskavý, švihácký předseda představující všeobjímající lásku Velkého bratra. Něco do sebe to mělo, ale tu účelovost přes srdce nepřenesu.