Mulosz

Takový ten film, po jehož zhlédnutí nevíte, proč byste ještě zítra měli mít důvod si na něj vzpomenout.

Po zhlédnutí remaku jsem zvýšil hodnocení originálu na 5*. To autor jistě nechtěl. Zbytečná a toporná záležitost, bez jediného smyslu, a ještě na ni skočí český distributor a jediný cíl tvůrce, proč vůbec udělal po krátkých 5 letech americký remake svého vlastního filmu, mu spolkne i s navijákem. Jistě si můžeme rozebrat určité jemné nuance, které remake drobně odlišuje od originálu, ale ty jsou divákovi, který zhlédl obě verze, zřejmé na první pohled. Důležitá je věc jiná - nedělní (24.3.2019) projekce filmu na Febiofestu byla nenahraditelnou sociologickou sondáží mezi diváky, jak takový počin (ne)funguje. Lidé se pousmávali u těch (v originále i remaku) nejvážněji míněných scén, při klíčové předposlední se publikum už doslova bavilo a nahlas situaci komentovalo. Závěrečné titulky byly ve znamení ironického potlesku. 99 % procent těchto diváků jistě nevidělo originál, nemělo kde. A u něj se něco takového během či po projekci na MFF KV nestalo. Myslím, že toto je naprosto vypovídající, jak se záměr minul účinkem a publikum nedokázalo na americké verzi snímku okouzlit vůbec nic, ani Julianne Moore v hlavní roli. Ta byla mimochodem navíc o dost méně odvážná než Paulina García v původní verzi.

No hurá, Koreeda.

Zameťte, pokliďte, tohle je spolehlivě největší žumpa této dekády. Může mi někdo sakra vysvětlit, do čeho jdou peníze daňových poplatníků? Výroba filmu byla totiž podpořena Státním fondem kinematografie. To je na defenestraci. Dementní, slaboduché, filmařsky všechno špatně. Karikatury, pitvoření, nedůstojnost. Bylo to k nevydržení, bylo mi stydno. Utrpení svatého Šebestiána a k tomu mi během sledování vyskákal ekzém. Marně jsem hledal jakékoliv hodnocení ještě níže, než je v té roletce odpad.

Hodnoceno po 3 povídkách. Poslední Weerasethakulovu, na kterou jsem se přirozeně těšil nejvíce, jsem nechytl z důvodu nutnosti přesunu do jiného sálu na Febiu. Ač byl Joe v anotacích ve festivalovém katalogu uveden jako druhý v pořadí. Přišlo mi to během projekce divné, neboť v oněch 3 zhlédnutých částech jsem jeho na první pohled čitelný rukopis neviděl (samotné začátky příběhů nebyly opatřeny údajem, kdo je jejich autorem). Že jeho povídka je v pořadí až poslední, to jsem se dočetl až posléze z anglicky psaných textů na Variety.

Dil s Felixem a Dadou, Beakfest Jaromira Soukupa ve Vysocanech, 26.11.2022… totalni existencialni jizda! :-)))

Celou dobu se film tváří komediálně, ale z konce zamrazí. Viděno v letadle na trase Peking - Moskva.

Svět slaboduchých.

Po téměř celou dobu sledování tohoto filmu jsem si říkal, že svět o příliš nepřišel, když ztratil takových 6 debilů. Nejsem si však jist, zda takové kognitivní vnímání bylo výslovným záměrem tvůrců.

Takeshi zase kropí jak o život a takhle ho máme rádi. Naprostý souhlas s tou melancholií (inutihar). Vše má reálně možný mimotextový přesah. Kitano je osobnost hodná obdivu a všemožných analýz, kdy film jako takový bez exkursu mimo něj obecně nestačí pro plnohodnotnou škálu pocitů z něj.