Marek 11

Dovolím si drobný postřeh. Ti ze zdejších uživatelů, kteří četli knižní předlohu Piknik u cesty, se o Stalkerovi často vyjadřují značně kriticky. A právě tito uživatelé dokážou nejlépe zhodnotit Stalkera po obsahové stránce. Tři hvězdičky za atmosféru, víc ze mě nedostanete. Intelektuálům přeji příjemnou zábavu při meditování nad hlubokými filozofickými otázkami. Ale ruku na srdce, opravdu Vás film přivedl ke hlubšímu zamyšlení? A o čem?

Jim Thorpe byl bezesporu jedním z nejlepších sportovců 20. století. Natočení jeho životního příběhu se ujal zkušený Michael Curtiz, do hlavní role byl obsazen Burt Lancaster. Autoři uchopili základní momenty Thorpeovy hvězdné kariéry, kolem kterých nabalili děj nepříliš reflektující skutečného Thorpea-člověka. Škola pro indiány Carlisle je vylíčena jako téměř ráj na zemi, Thorpovy problémy s alkoholem nejsou zmíněny, ale jen naznačeny. Ve filmu se za nimi skrývají následky traumatu ze smrti vlastního syna. Ve skutečnosti přivedlo Thorpa k alkoholu spíše živoření a neúspěchy po skončení sportovní kariéry. Přesto film rozhodně stojí za zhlédnutí, přinejmenším pro připomenutí si všestranného sportovního velikána.

Nečetl jsem Le Carrého knižní předlohu, ale měl jsem možnost zhlédnout stejnojmenný britský seriál z roku 1979. Ve srovnání s ním nedopadá Alfredsonova filmová verze příliš valně. Největší nedostatek spatřuji v tom, že snímek působí neuvěřitelně zmateně a ploše zároveň. Autoři se snaží nacpat do dvou hodin ohromné množství údajů a situací, což jde na úkor jejich důkladnějšího vykreslení. Mnoho scén je ledabyle vměstnáno do pár vět. Aby divák úplně neztratil nit, jsou tyto krátké dialogy často velmi povrchní (skoro až stupidní). Druhý zásadní problém snímku do značné míry souvisí s výše zmíněným. Všechny postavy kromě Smileyho mají ve filmu vyhrazeny zoufale málo místa. Divák není s jednotlivými protagonisty dostatečně obeznámen, neví nic o jejich chování a vlastnostech a není tak schopen porozumět jejich jednání. Herecké výkony jsou průměrné. Oldman je výborný, ostatní spíše nevýrazní a často též nezajímaví. Vyloženě mě iritoval Benedict Cumberbatch, v jehož podání vyzněl Peter Guillam jako puberťáckej trouba. Nepochopitelným „oživením“ pro mě zůstává přesměrování Prideauxovi mise z Československa do Maďarska. A ten závěr je taky nějakej zpatlanej.