ImNotThere

Řvu ze všech sil, že byl natočen seriál, který je opravdu schopen udržet mou dlouhodobou pozornost! A to se daří opravdu málokteré sériové hovadině. Můj vztah k TB by se dal definovat jako pokročilejší stav závislosti, kdy jsem nucena přežívat na pravidelných přísunech dávky, ať už se jedná o omílání starších epizod nebo hltání těch nových. Ale kdo má ksakru na ty premiérové epizody pořád čekat? A teď vážně... Měla bych přestat psát o každém seriálu, který poslední dobou sleduji, že je ten nejlepší, protože to není pravda. Všechny jsou nejlepší a já se velkoryse chválím, že si dokáži vybrat něco, co 'smysluplně' zaneprázdní moji mysl a představy. Tento seriál nesrší kdovíjakou originalitou, ale umí diváka vcucnout tou bezprostřední snahou šokovat a udělat z neoriginality něco šmrncovního... True Blood má šmrnc! Navíc tomu příšernýmu opening creditu se jen těžko odolává i přes moji fobii z hadů, takže pokaždé musím vydržet ten sugestivně navozený infarkt. Já to říkám pořád - jednou mě filmová závislost zabije, ale smrt to bude krásná. Dalším velikým plusem je napravení upírské reputace, která byla znásilněna a zprzněna nechutným způsobem prostřednictvím Twilight ságy. Nečekejte žádné něžnosti, sladká slůvka, romantiku, berušky a jiné zvrácenosti, ale vychutnávejte Stmívání naruby. Milovníci Twilight ságy by po drobnější analýze možná mohli dosáhnout stejného závěru a tudíž se přidat na stranu ďábla, protože hřešit je o tolik chutnější. V tomto případě jsem schopna zavrhnout svou morální způsobilost a alespoň na chvilku se nechat strhnout. Zvrhlosti já ráda (i když ono to zase nebude tak horký).

Seriály mi obvykle za komentování nestojej, ale tohle je mega nářez, kterej strčí všechny ostatní počiny hravě do kapsy, ačkoliv se nevyhýbá špatným efektům ani přehnaný stylizaci. Začínám díla z produkce HBO milovat. Jsou jako droga, jediné co mě štve je zpoždění, s jakým se natáčí pokračování. To čekání je nesnesitelný. Jako když děcku strčíte do pusy bonbon, následně ho donutíte bonbon vyplivnout a dívat se na něj. A že Spartacus je pořádná mňamka!!! Všechny pravidla stranou - sereme na morálku, historii a slušnou mluvu! Dáváme totiž přednost nejnižším pudům v exhibici, kde slova jako tabu, etika a intimita dávno ztratily svůj význam.

'I can cry on demand!' Budu opakovat, co už zde bylo řečeno a co je také jasné jako facka - ano, můžeme Glee pokládat za jakousi verzi odstrašující série High School Musical, jen je to dospělejší, vtipnější, bez trapného moralizování a trapné snahy hlavních protagonistů o hraní (a vůbec, bez prvoplánově krásných 'herců'), se skvělou muzikou, s oku lahodícími barvami, s docela zajímavým příběhem, s detailně prokreslenými charaktery postav a... bla bla bla bůhví, co ještě. Jo a seriálové bannery jsou prostě k sežrání! To jsou všechno důvody, proč se této závislosti nezbavovat.