RetroMan

Hodně lechtivá komedie, o tom že jedna lež může změnit život všem účastníkům milostného čtyřúhelníku. Drobná účast tří známých herců filmu moc nepomohla. Jde to shlédnout, ale někdy se zdá, že autoři se vyžívají ve svých erotických fantaziích natolik, že zapomínají na pointu.

Když jsem poprvé zahlédl tvář mladého Andersena, tak jsem měl obavy, že se na jeho obličej budu muset koukat až do konce. A to se stalo. Jeho uplakaný obličej mě doprovázel po celý film a navazoval ve mně úzkostlivé stavy. Andersen má podle mého opravdu svou kapku šílenosti v krvi po svých předcích, protože s těmi jeho ranými verši by se nezavděčil ani dětem v mateřské školce. Ale musím říct, že kdyby neměl jeho mecenáš (ředitel divadla) dobré srdce, tak by se těžko z Hanse stala výrazná osobnost a Bůh ví, zda-li by to bylo dobře nebo ne. Tak jako tak, tento film se hodí pro promítání ve školách, kdy se z chudého negramotného dítěte stane Hans Christian Andersen. Alespoň ta školní docházka je znázorněna tvrdým herbartovským stylem, za což jsem byl vděčný.

Tenhle film byl alespoň s modelkama. Ale protože je nemám rád, tak jsem se na to chtěl s chutí podívat. A bavil jsem se, jak se dovedou i ty holky samy sobě zasmát, tak to se docela povedlo. Gayové jsou taky povedený, akorát ten závěr nestál za nic, ale o to nešlo. Šlo o to udělat si výlet s holkama na Kostariku a tam si to užít.

V tomto filmu nechybí ani krimi zápletka nebo mystery prvky. Však se také točil v tajemném St. Peterburgu. První pecka - matka (v podání Anne Archer) si počíná jako kdyby dělala soukromé očko už od dětství. Na všechno přijde a vyrazí, směr Rusko. Druhá pecka, která na mě čekala, byl chlapec tulák, který ke všemu němý, trpí předtuchami, takže si brzy padnou do náruče. Děj prozrazovat nebudu, ale byl jsem rád, že jsem byl asi ve druhé polovině filmu 15-20 minut napnutý jak v nějakým lepším thrilleru, zato konec jsem vůbec nepochopil. Asi toho mystery bylo na mě příliš.

Ztracený jsem byl i já. Čekal jsem na konec, abych věděl, co to mělo všechno znamenat. Vzhledem k tomu, že film má kolem 80 minut, několikrát uvidíte flashbacky, tak o moc nepřijdete.

Pokud odečtu všechny chybné, nesmyslné, za pačesy přitažené a patetické scény a přimhouřím oči nad tím, že jsem se kolikrát přistihl při myšlence, jak herci sami nevěří ani tomu, co vypouštějí z úst (fakt se mi zdálo, že se už neudrží), pak by se jednalo o vcelku pěkný sci-fi thriller a období covidu tomu z dnešního pohledu více než nadmíru přihrává balón. Z postavy pana prezidenta jsem byl tak často na rozpacích, že mě chvílemi napadalo, že to ani nemůže být pan prezident (jak s pistolí v ruce vyhrožuje křesťanovi). A tak při vzývání Spasitele a eucharistie zaženeme Satana a nákazu. Amen.

V rámci kanadských televizních thrillerů pro mě představuje FORBIDDEN SECRETS spíše podprůměr. Průměrný film obsahuje nejen jednodušší zápletku ať už s očekávaným koncem nebo bez něj, ale hlavně se mi vždy líbí atraktivita prostředí, fyzický vzhled hlavních i vedlejších aktérů a zajímavost, která mě vtáhne do filmu. Tento snímek, u kterého nic, co by mě přitahovalo, neobsahuje a s častými flashbacky mezi ty průměrné nepatří.

Přímočarý, dějově jednoduchý, předvídatelný a lehce napínový thriller kanadské televizní produkce vysílaný v hlavním nedělním čase na TV Barrandov. Pokud se chcete nastartovat na nový pracovní týden, je to neškodné jako teplé mléko před spaním. Na film jsem se podíval hlavně kvůli Erice, která po letech nabrala větší objem, jinak mi jí bylo líto, že zrovna hraje takovou mrchu. Až na několik příběhových lapsů se to dalo zhlédnout až do konce, což u některých podobných filmů vysílaných toutéž stanicí v témže čase nejde. Líbí se mi, když hlavní záporná postava se správně chová jako psychopat, když jí sekunduje prostředí a nahrávají okolní postavy. Volare, oh oh oh, cantare, oh oh oh, voláme, oh oh oh, kurare, oh oh oh, je fatale, oh oh oh.

Novodobý ruský válečný akční film o tom, jak Kozáci (jako chrabrý národ odporující i samotnému Stalinovi) likvidují ustupující Němce v západních Čechách (ačkoli se točilo všude možně). A tak sledujeme skupinku kozáckého bratrstva, jejich hrdinství a udatnost, jak postupně po lesích snižují počty Němců i sebe samotných až do bodu Omega.

Jako pohádka to byl hezký kouzelný příběh. Občas byla i sranda, zvláště majitel pohřebního ústavu mě dostával svými morbidními hláškami. Jako zaměstnankyni keramické dílny bych maminku rodinky nechtěl, protože je roztomile "mimo".