RetroMan

Ekoteror aneb indiánská vzpoura proti dobyvatelům. U mě spíš za 2 a půl hvězdy. Dalo se na to koukat, ale některé pasáže mě vyloženě nudily. Ohledně triků, ty na tu lacinou výpravu byly docela dobrý (inspirace Kruhem je nabíledni). O co tedy jde: Sean, který má indiánské předky, se vydá na výpravu spolu se dvěma kumpány po stopách dědečkova deníčku. V deníku je legenda o stromu s pohřebištěm a jeho strážném duchu, který, jak se zdá, je zodpovědný za zmizení několika návštěvníků lesa. V deníku Seanův dědeček popisuje příběh o lásce mezi Satinkou a šamanovým synem, kterou přerušila tragédie v podobě třech imperátorských kolonistů. Posvátný strom zachránil Satinku, ale za odměnu použil jejího ducha k pomstě na všech těch, co les poškozují. http://www.mauroborrelli.com/satinka/satinka_home.htm. Morální ponaučení je toto - nezahazujte v lesích vajgly, respektujte indiánskou (domorodou) půdu a tradice, neberte drogy a mluvte slušně.

Když bude vhodná nálada, tak se to dá. Sice účast známějších herců je jen malá, vybrat lepší Mexičany asi ani nelze. Já jsem film viděl v dabingu komplet, takže jsem všemu rozuměl. Film má být komedie o jedné bláznivé noci, kdy hlavního hrdinu stíhají gangsteři. Přitom vtipy a gagy tam byly, ale záleží na hercích, kteří je neuměly zahrát. Navíc hrdina z LA potká v Mexico City svého otce, což mi přišlo divný a k tomu se tam vrátí za exotickou tanečnicí místo kariéry. Takže je to asi film o tom, že máte dodržovat 3 pravidla v Mexico City a vybrat si cestu za svým srdcem. Asi ...

Ve filmu všichni umírají stejně, což ubírá na zajímavosti a přitažlivosti. Děj je zajímavý, ale odehrává se v takových střizích, že to ubírá snímku na kvalitě.

Film o 35-leté letušce, která potká chlápka, který je závislý na svém dítěti, ale nechce se k ní moc vázat (žádné důvody ve filmu nezazní, což by mě zajímalo). Některé scény mohly být víc rozvedené a nebo zajít trochu do psychothrilleru. Takhle z toho není ani komedie ani romantický film.

Mně se film velmi líbil, přičemž největší zásluhu na koukatelnosti má prostředí snobské bohaté smetánky, ve kterém se děj tohoto thrilleru odehrává. Pohledná Janine Turner hraje manželku Jean bohatého producenta Chase a sama se trápí tím, že už 6let nenapsala žádnou další knihu. A tak každý den vstává do nicnedělání, jezdí po nákupech na bezednou platební kartu a dvakrát do týdne navštěvuje terapeutku. Manželství, ve kterém je "uvězněna" už 20let jí nepřináší patřičnou dávku vzrušení a tak se jednoho dne zaregistruje na internetové seznamce secondchance.com. Zde najde bohatého vdovce, architekta Travise, a smluví si s ním rande. Jakmile přijede k jeho domu, nalézá ho mrtvého. Aby se o tom manžel nedozvěděl, nic nenahlásí policii a tím se roztáčí kolo lží a podvodů, přičemž vrah je někde nablízku. Hlavní zápletkou je problém odcizení v životě v přepychu. Velmi mě potěšil i představitel Jeanina manžela Costas Mandylor (vynikající v sérii SAW 3-7). Úsměvné a slabé mi přišlo jen policejní vyšetřování. Nu což, film potřebuje vypravěče.

Nápad s duchem za zrcadlem není nový, stejně tak jako mrazivé zjevování ducha se skřípavými zvuky a střihem. Na to, že dánská kinematografie předvedla takový výkon, bod k dobru. Děj filmu se odehrává v několika pokojích a na chodbě, což působí klaustrofobicky a mrazivě. Hlavní představitelka se mi docela líbila a tak jsem jí fandil, ať to se svým spolužákem Rolfem (divnej typ, mě se nelíbil) zvládne, ale nikdo jí ani nepřišel poděkovat. Málo postav, předvídatelný děj, lekačky a divnej konec.

Ve srovnání s předchozím snímkem ANI KROK ZPĚT horší film. Soudruh poručík Suchanov už není poručík, ale kapitán a i když je milý, odvážný a čestný, tak mu ta letní romance nesluší. Marina je však pohledná, což kapitánovi brání ukázat více hrdinské akce. Jeho hrdinství se přesto dočkáme v podobě rozkrytí šmelinářského kontrabandu a na závěr i vojenské akce proti Němcům, kde už je to on, jak ho známe. Bohužel v tu dobu film končí. Jaké překvapení, že nalézá i svou novomanželku Marinu na frontě. To asi ten německý důstojník neumí střílet ... (všimněte si, že při popravě se opravdu nestřílí).

Ačkoli se mi nelíbí evangelická kazatelská show a její komercionalizace, tak ukázka několika zfanatizovaných švédských bigotních věřících mé přesvědčení jen potvrdila. Hlavní představitelka, daňová expertka Rebecka, se vrací do své rodné Kiruny v době sluneční záře, aby utěšila svou sestřenici Sannu, která našla svého bratra Viktora mrtvého v kostele místní náboženské komunity s uřezanýma rukama. Automaticky se postaví na stranu její obhajoby, ale Sanna je přesto ihned zatčena a uvězněna. Rebecka tak potkává ve svém rodném městě několik postav, se kterými ji pojí společné zážitky. Od těch špatných prožitků Rebecka z Kiruny před sedmi lety utekla. Nyní se vše vrací jako bumerang. Sic jsem se místy ztrácel v přehlednosti postav, nečekaný závěr, mrazivá Kiruna i chladná atmosféra činí film shlédnutelným.

Filmy z amišského prostředí mám velmi rád a oslovují mě, ale v tomto filmu jsem marně čekal na příchod spásy nebo záchrany. Co mi nejvíce na filmu vadilo, bylo jeho schéma. Zejména kontrast mezi životem a disciplinovaností amišských dětí ve srovnání s prostředím Portlandské střední školy a Sářina luxusního bytu. Také závěr a celkové vyznění filmu na mě působilo až příliš chladně.

Co jsem čekal, toho jsem se dočkal. Je to hezká pohádka pro děti, jen kdyby jim někdo alespoň trochu vysvětlil, co je germánská mytologie. Dalo se na to koukat v neděli odpoledne, což je tak ideální čas na podobné filmy. Film samozřejmě těží z již jednou viděného schématu příchodu mytologických postav do současnosti (se kterou si poradili až moc rychle), ve filmu jsou k vidění i úsměvné momenty a odkazy na jiné filmy (např. scéna Toma Cruise v Mission Impossible v místnosti plné dotykových senzorů). Ovšem jen nevím, jak by se na to chtěli dívat dnešní děti.