Aluska88

Skvělý kraťas se závěrem, který mi způsobil pořádné "zimomriavky." Barák, sourozenci sami doma, rodiče na nějaké pracovní večeři. Najednou vypadne proud. Dcera zavolá rodičům, jak dál. Tatínek tedy po telefonu instruuje dceru, jak zase nahodit pojistky. Mezitím se dovídáme, že dcerka se jako dítě bála strašidla ve sklepě a kdo ví, jestli o tomhle baráku nekolují i nějaké strašidelné povídačky. Pojistky jsou ve sklepě a dolů je to "jen" deset schodů. A tak se dívka, za podpory tatínka na telefonu vydává schod po schodu dolů, do tmy. Chvíle napětí na těch "deseti" schodech jsou krušné, ale to, co následuje v samotném závěru, je snad ještě děsivější, než nějaké strašidlo ukrývající se v temných koutech sklepa. Když jsem se na snímek dívala podruhé, srdce mi zběsile tlouklo už od okamžiku, kdy stála ve dveřích do sklepa. Ten závěr... měla jsem z něj pocit jakéhosi strašného nekonečna, člověk musí nejprve přijít o zdravý rozum, než se vydá na "propad do temnot."

The Alchemist's Letter uchvátí nádhernou animací, dojme příběhem a potěší komentářem Johna Hurta. Vzpomínky nad zlato...

Vizuálně ohromující. Nádherné záběry přírody, k tomu proslov o existenci člověka, o přírodě (alespoň, co jsem rozuměla) a stopáž uplyne jako voda. Myslím, že A Solitary World nabízí i podněty k zamyšlení a má nějakou zásadní myšlenku, a té dokázal i na tak krátkém prostoru dobře využít.

Kraťučká POV exkurze po strašidelném domě. I na tak malém prostoru excelentně fungují všechny děsivé složky, které takový barák prostě musí mít. Nečekejte nějaké tradiční lekačky, spíše vizuálně úchvatnou prohlídku. Ke konci na nás "vybafne" pointa, která sice nedokáže šokovat, ale i přesto do celku dobře zapadá. Mně se nejvíc líbily scény s obrazem a houpací židlí a v dětském pokoji. Ty panenky na stropě a ta hudba k tomu... brr:)

Parádní britský hororový kraťas s výborným vizuálem, atmosférou i samotným monstrem. Zhlédla jsem již spoustu hororových kraťasů z různých zemí. Ale mám dojem, že žádné na mě nedokázaly zapůsobit tak silně a vyděsit mě natolik, jako ty španělské a právě především britské a také irské. Mají v sobě jakousi zvláštní esenci, jakou necítím třeba právě z amerických kraťasů. Samozřejmě, výjimky se najdou, ale... zatímco můžu zhlédnout klidně deset hororových amerických kraťasů a nijak to se mnou nehne, tak stačí třeba jenom pár těch britských a jsem odrovnaná a vyklepaná na týden dopředu s pocitem, že na další horor si nějakou dobu budu muset počkat:) The Other Side se s klidem může zařadit mezi ostatní klenoty britské hororové pokladnice. A to i navzdory menším nedostatkům, jako například lehké předvídatelnosti. A co jako? Ostatní funguje precizně, takže si myslím, že je to v pořádku:)

Dead Man's Lake přináší kraťas, který ze začátku vypadá jako recyklace tradičních žánrových klišé. Po chvíli se však karty začnou obracet, děj je vyprávěn pohledem jiné postavy a když si člověk začne uvědomovat, jaká je vlastně pointa, dojde i na mrazení v zádech. Krutá ukázka toho, jak dokáže zdánlivě nevinný a neškodný čin jednoho člověka na určitém místě ovlivnit osudy všech osob nacházejících se poblíž...

Nápaditý a vtipný kraťas o jednom chlapovi, co si dává leháro na gauči a chce se dívat na telku a jeho kočce, která by už taky ráda konečně dostala nažrat:) Spoustě diváků se při sledování jistě vybaví stejné chvíle, které zažívají s vlastní kočkou:)

Úžasný Doug Bradley v děsivém krátkém snímku o tom, jak lehce se může "běžná" zubní prohlídka zvrhnout ve středověké mučení. Dva roky předtím, než se "Pinheadovi" dostala do rukou zubní vrtačka, prováděl brutální zubařské zákroy na svých "neposlušných" pacientech Corbin Bernsen v Dentistovi. Navzdory očividnému hororovému potenciálu, který v sobě "Dentist Terror Movies" skrývají, zase tak moc snímků na toto téma natočeno nebylo. On Edge je malým, zapadlým kraťasem, který je v našich končinách téměř neznámý. A je to škoda, protože (závěrečný) "výsledek" je mistrovský...:)

Five Dances přináší jakoby tichý, klidný snímek s osobitou atmosférou a dějem plným úžasných tanečních čísel, které často působí jako ze sna. Beze slov. Vyrovnané a nádherné. Ryan Steele i Reed Luplau jsou oba fešáci a já si jen řekla "aha, tak je to jasné", když jsem se dozvěděla, že Reedova postava je Australan:) Chemie mezi nimi funguje tak, jak má a Five Dances se tak zařadili mezi jeden z těch zajímavých filmů s gay tématikou, které jsem zhlédla.

Martina Compstona jsem poprvé viděla ve filmu Zmizení Alice Creedové a připadal mi zajímavý. I kvůli němu jsem tento snímek chtěla vidět. Sladkých šestnáct let zpracovává nelehké dospívání tak realisticky a bez příkras, jak to Britové umí. Zároveň v tomto filmu není nikdo, kdo by mluvil tak, aby mu šlo alespoň trochu rozumět:) Snad kromě Trainspottingu jsem dosud neviděla čistě Skotský film. S tím rozdílem, že v Trainspottingu jsem docela i rozuměla, co říkají. Ale zde, občas jsem pochytila možná slovo, nebo větu, ale jinak...:) Jak úžasný skotský jazyk je. Martin Compston si ve své roli vede skvěle, stejně jako ostatní herci. Snímek není možná tak drsný a tvrdý, jako některé jiné, ale rozhodně se s nikým nemazlí. Přála jsem hlavnímu hrdinovi, aby se z toho všeho nakonec nějak dostal a hlavně, aby neudělal nějakou blbost. Snímek končí, Liamovi je čerstvých šestnáct let a tomuto okamžiku předcházely situace, které možná z části určí jeho budoucí život...