ripo

Formou komedie, v které nechybí řada směšných situací a honiček, odkrývají autoři sociální skutečnost prostých italských lidí, pro něž je otázka uživení rodiny neustálým denním ožehavým problémem. Esposito, který ve svých krádežích nevidí nic trestného, protože je chudák a banky přece nevykrádá, se brání jít se strážníkem. Když ho dá zavřít, co si počne jeho rodina? Strážník ho chápe, ale on má také rodinu a povinnosti. Pustí-li ho, bude vyhozen ze služby. Kruh je tedy uzavřen. Ve dvou hlavních úlohách vystupují vynikající italští komici Aldo Fabrizi a Toto (hrál prof. Sempriniho v "Římských povídkách"), jejichž společné rozmluvy jsou koncertem hereckého umění. Filmový přehled 38/1957

Sovětský umělecký film režiséra Viktora Žilina řeší zajímavý psychologický problém, který je sice zvláštní, ale ne ojedinělý. Scénárista Nikolaj Taube se zde soustředil na základní problém otcovství dítěte. Je otcem člověk, který svou ženu a dceru opustil a vrací se po čtrnácti letech aby si činil na tuto mladou dívku nároky, nebo je jím muž, který po celá léta dívku vychovával a věnoval jí veškerou péči a lásku jako vlastnímu dítěti? Scénárista N. Taube pracoval již na několika filmových předlohách, které byly realisovány. Režisér Žilin začínal jakom asistent režie filmu "Čuk a Gek" a film "Moje dcera" je jeho první samostatnou režijní prací. Obtížné bylo vyhledat představitelku pro hlavní roli, která musela být jak herečkou, tak i dobrou baletkou. Režisér Žilin objevil V. Radunskou na představení "Labutího jezera", kde vystupovala po absolvování baletní školy. Filmový přehled 38/1957

Bulharská kinematografie je mladá. Doposud bylo vyrobeno jen dvacet dlouhých filmů. Studio uměleckých filmů však zvětšuje rok od roku výrobu dlouhých filmů. Poslední dva roky se vyznačují zvlášť usilovným tvůrčím vypětím hlavně proto, že zpracovávání námětů se současnou thematikou nabývá vrchu. Nyní se v atelierech sofijského studia uměleckých filmů a v exteriérech natáčí osm filmů, z nichž převážná většina se dotýká současnosti. Před bulharskými filmovými pracovníky je velmi palčivě postaven umělecky nedořešený problém problém o rozdílnosti výrazových prostředků při zpracovávání námětů ze současné doby. Film „Bratři" patří bezesporu k nejlepší dosud realisovaným bulharským filmům. Už literární předloha spisovatele Elina Pe-Iina (vlastním jménem Dimitar Ivanov) je velmi dramatická. A režisér Zachari Žandov dovedl ještě podtrhnout filmovými prostředky ostrost autorova pohledu na život několika rodin typických pro bulharskou vesnici teprve nedávno překonaného období. Také herecké výkony jsou tentokrát na výši. Svým chmurným laděním i tragickým vyvrcholením připomíná film "Bratři" sovětský film „Pro dědictví ". Režisér Zachari Žandov natočil dokumentární film „Cesta Bulharska" (1948), umělecký film „Poplach" (1951) a historický film „Zářijoví hrdinové", který byl u nás uváděn v r. 1954. Filmový přehled 38/1957

Režisér Miro Bernat, který před lety působil jako profesor na grafické škole, chce svým filmem o vynálezci Karlu Klíčovi seznámit nejširší naši veřejnost s jeho dílem v oboru tisku, které je známé mezi odborníky celého světa. Hlavní pozornost věnuje proto především Klíčovu vynálezu heliogravury a později hlubotisku; o výtvarné práci Klíčově se zmiňuje jen na okraji. Filmový přehled 37/1957

Film mladých adeptů Vysoké filmové školy je určen mladým nadšencům, v budoucnosti možná vynikajícím sportovcům. Jejich sportovní úsilí a nadšení je třeba usměrňovat v souladu se školním prospěchem. Zde musí pomoci jak učitelé, tak dobří žáci. A pro ně všechny je určen film „Gól", který je promítán v pásmu společně se sovětským filmem „Oslík". Filmový přehled 37/1957

Ranní vstávání a vypravování se do práce nebo do školy je věc všední a zdánlivě jednotvárná. Člověk je rozespalý, řadu věcí vykoná mechanicky a posunují-li se ručičky na budíku příliš rychle, některé povinnosti už nestačí udělat. Bez zlého úmyslu, prostě zapomene. A to je pak příčinou častých rodinných hádek. Autoři filmu líčí s jemným humorem a porozuměním vznik jedné takové „příčiny" v ranním chvatu, která je však dík čtyřnohému členu rodiny zažehnána. Nezapomněli ukázat dobré vlastnosti i zlozvyky hlavně mužských členů a hlavně nezapomněli, na co rádi zapomínají rodiče, jak dobrými pozorovateli a napodobovateli jsou jejich děti. Filmový přehled 37/1957

Filmová komedie „Yvettiny miliony" byla natočena významným německým režisérem Martinem Hellbergem, nositelem národní ceny a Mezinárodní ceny míru, autorem pozoruhodných filmů „Odsouzená vesnice", „Vůl z Kulmu", „Sudí zalamejský" a „Thomas Muntzer". Ve všech svých filmech, i když zrovna nezpracovávaly současnou thematiku, se snažil Hellberg ukázat aktuálnost jejich problémů. Autor filmové předlohy Hanns Julius Wille odpověděl za režiséra na otázku o aktuálnosti komedie, která se odehrává v Dusseldorfu na přelomu století. Kritika těch, kteří podléhali a stále ještě podléhají magii peněz, kritika korupce justice, kritika podvodů velkoburžoasie je vždy aktuální, protože, jak uvádí autor, i dnes leží Dusseldorf blízko Bonnu, i dnes ještě někde ve světě platí „kouzla, čáry a moc" peněz Námět k filmu byl napsán podle sensační podvodnické aféry, která propukla jednoho dne za Třetí republiky v Paříži a rozvířila na čas pozornost sensacechtivého publika. Filmový přehled 37/1957

Jedine tu sa dozviete skutočnú históriu osídľovania Ameriky ... Viac vám napovie scénka zrežírovaná Wednesday Addamsovou pri príležitosti Dňa Vďakyvzdania ...

Obsah filmu je prostý. Děti najdou polomrtvého oslíka, zachrání ho od jisté smrti a přilnou k němu dětskou, čistou láskou. Jsou chudé a ubohé stejně jak on, ale zůstanou-li jednoho dne samy bez matky, nebudou opuštěny. Mají přátele, chudáky sobě rovné, ale čím víc bídní, tím semknutější a pevnější. Nespravedlnost soudců, podplácená penězi bohatých kupců, se nebude dlouho opakovat. Gruzínští filmoví umělci vytvořili vzácné čisté dílo, poetické a půvabné ve své prostotě. Vynikající herecké výkony, obzvláště dvou malých dětí Micha a Kato, zachovávají filmu jeho vysokou uměleckou úroveň. Film byl velmi zdařile dubbován v Moskevských atelierech M. Gorkého do ruštiny. Bude promítán společně s maďarským středometrážním filmem z prostředí dětského fotbalového klubu „Gól". Filmový přehled 36/1957

Historie mexického filmu není dlouhá. Teprve v roce 1935 byly dostavěny první filmové ateliery Tepeyac, vybavené moderními přístroji. V r. 1939 byly dostavěny ateliery Azteca, později další ateliéry Clasa a v posledních letech největší ateliéry Churubusco, v nichž byl také natočen film „Maclovia". Po začátečních neúspěších dosáhl mexický film svého uplatnění ve světové kinematografii. Jsou to obzvláště dvě jména, která učinila mexický film slavným. Je to režisér Emilio Fernandez a kameraman Gabriel Figueroa, který byl na mnoha mezinárodních festivalech vyznamenán cenou za nejlepší filmovou fotografii. Emilio Fernandez (nar. 1906) se doslal jako mladík do Hollywoodu, kde statoval v řadě dobrodružných filmů a pak byl vyhledávaným náhradníkem herců v nebezpečných situacích. Současně psal scénáře ke kovbojkám a detektivkám. V r. 1938 se vrátil do Mexika a hrál menší filmové role. První film který realisoval jako samostatný scénárista a režisér, byl „Ostrov vášně" (1941). V r. 1942 natočil s Pedrem Armendárizem v hlavní roli film "Jsem čistokrevný Mexičan". Ve světové kinematografii jej proslavil film z r. 1943 „Maria Candelaria", který byl vvznamenán na Mezinárodním filmovém festivalu v Cannes v r. 1946. Od tohoto filmu spolupracoval s Fernandezem kameraman Figueroa. Pak následovaly filmy „Bugambilia" a „Opuštění" (1944) oba s Dolores del Rio a Armendárizem, 1945 „Pepita Jimenez" (uvedeno v ČSR 1947) s Rositou Diaz, 1956 „Enamorada" s Marií Félix a "Perla" podle Steinbecka, 1947 „Rio Escondido" s Marii Félix a 1948 "Maclovia", „Salon Mexiko" a „Vesničanka" s Columbou Dominguez, 1950 „Den života", 1951 „Souboj v horách". 1953 „Síť" a 1955 „Ohnivá země uhasíná" v Argentině. - V Československu dobyly Fernandezovy filmy třikrát vynikajícího úspěchu: v r. 1948 byla udělena Cena za fotografii filmu „Rio Escondido", v roce 1949 rovněž Cena za fotografii filmu "Maclovia" a v r. 1950 Cena za fotografii "Vesničance". Filmový přehled 36/1957