Bart

Za zemřelého Jana Valáška musel film dokončit Karel Kachyňa. Nakolik to filmu prospělo, těžko soudit. Každopádně film nevybočuje z řady českých komedií té doby.

Neokoukaný herci v čele se skvělým D. Day-Lewisem v chladném a syrovém příběhu podle Uptona Sinclaira. Za zmínku rozhodně stojí hudba. Především ta použitá. Když na mě během filmu vybafla optimistická třetí věta z Brahmsova houslového koncertu, nevěřil jsem. Musím ale uznat, že sedla jak p....l na hrnec. Pro mě jasná volba. Za pět.

Solidní překvápko. Nečekal bych, že se Antonovi takhle povede jeho debut, navíc podle obtížného K. H. Máchy. Vynikající práce s obrazem, herci vesměs hodně dobrý. Speciální poděkování paní Mgr. Blaženě Urgošíkové za skvěle odvedenou restaurátorskou práci. Zatím nejlepší českej němák, jaký jsem viděl.

Syrové a šedivé drama natočil jako svou celovečerní prvotinu podle vlastního scénáře David Hollander a jediné, co se tomu dá opravdu vytknout je herecké obsazení. Pro profesionálku M. Pfeiffer nemohl být problém takovou roli ztvárnit. Ovšem proč byl do role emocionálně (na svůj věk) nadmíru vyspělého Waltera "použit" takový herecký nedomrlec, jakým A. Kutcher bezesporu je, to nechápu. S rolí se opravdu popral, to se uznat musí. Role mu zabrat dala. Ale nejhorší na tom všem je, že ta námaha byla na něm vidět. Prakticky celý film můžete sledovat, jak se Kutcher s rolí pere, jak nedostatek emocionální vyspělosti a zkušeností kompenzuje různými trapnými hereckými pózami, grimasami a obličejovými křečemi. Pokud se někdo domníval, že reálný život po boku o 15 let starší ženy udělá z hereckého kojence muže z bohatou škálou hereckých zkušeností, tak se mýlil. Zajímavému námětu filmu tohle hodně uškodilo a celý film to prakticky zabilo.

Tohle nebylo ani romantický ani komický. Tohle byla slátanina, ve který mohla T. Spellingová prezentovat svojí pověstnou náklonnost ke gayům, pro které si myslím to nebude nikdy žádný kultovní film s nálepkou "GAYMOVIE".

Na televizní počin opravdu kvalitní výtvarné zpracování, výprava i zajímavé herecké obsazení.

Olga Scheinpflugová napsala a zahrála. Scheinpflugová napsala hru Okénko pro Národní divadlo. Premiéru měla ve Stavovském divadle 16.10.1931 v režii Jiřího Frejky. Titulní roli domovnice Dynybylky ztvárnila Antonie Nedošinská, docenta Johánka Hugo Haas. Sama Scheinpflugová byla obsazena do role Růženky Dynybylové. Do derniéry 06.04.1932 se hra dočkala 33 repríz, což ani v té době nebyl kdovíjaký úspěch. Přesto se režisér Vladimír Slavínský rozhodl přenést hru na filmové plátno pod názvem Okénko (1933). Ve filmové verzi si své role zopakovali Nedošinská i Haas, avšak do role Růženky byla obsazena Lída Baarová. Druhou filmovou verzi, tentokrát z gruntu přepracovanou, natočil v roce 1948 opět Vladimír Slavínský pod názvem Dnes neordinuji a do hlavní role docenta Johánka obsadil Jana Pivce. V roce 1967 byla hra inscenována v brněnském studiu Československé televize. Kromě brněnských herců byla do titulní role Dynybylky obsazena právě Olga Scheinpflugová a že se do role temperamentní a vychytralé domovnice hodila, o tom není pochyb. Její přísně civilní, realistické herectví vytvořilo pod vedením režiséra Aloise Hajdy nadprůměrnou a vtipnou televizní komedii, která pobaví i dnes. Přece jenom téma mamonářství, závisti a vychytralosti českého člověka je stále aktuální.

Chápu, že první třetina filmu, tedy milostný vztah mezi Michaelem a Hannou, byla pro celý film důležitá, ale pro mě to byla nudná pasáž, která celý film snížila o stupeň. I moje hodnocení. Kate Winslett si dva Zlaté glóby a Oskara letos opravdu zasloužila.

Skvělý Rourke a nic víc k tomu. Bohužel. A navíc k tomu úděsný schématismus. Je opravdu škoda, že tak vynikající herecký výkon byl zabit zbytkem filmu.

Po skončení filmu, ale i zřejmě hodně dlouho potom si budu postavu Nixona asociovat s jeho postavou ve filmu, tak jak jí stvořil Frank Langella. Už dlouho jsem neviděl tak vyrovnaný, samozřejmý, suverenní a přesto citlivý mužský herecký výkon, jaký zde Langella předvedl. Vedle něj působil trochu prkenný Michael Sheen dost nevyrovnaně. SPOILER Přestože ve filmu duel vyhrál Frost, na hereckém poli pro mě jasně vítězí Langella. Přesto to pro mě film roku není.