SjamK

Šla jsem cestou domů kolem nějakého baráku a dostala jsem nápad, že se do něj podívám. Došla jsem ke dveřím, otevřela je - zdálo se, že nikdo není doma. Tak jsem si za dveřmi na rohožce zula boty a šla do schodů porozhlédnout se do prvního patra. Našla jsem ložnici, chvíli jsem si bez dotýkání prohlížela nábytek a různé další věci, pak jsem šla ještě do nějakého jiného pokoje. Po nějaké době mi moje počínání začalo být poněkud hloupé a napadlo mě, že by se majitelé taky mohli vrátit a nevím, co přesně by následovalo. Pod schody jsem se zase obula, potichu otevřela dveře a vytratila se... Až o několik minut později doma ve svém pokoji jsem si uvědomila, že to, co mám na nohách, vůbec nejsou moje červené martensky, ale úplně cizí červené sněhule. Měli jste vidět ten šok. Svých pěkných bot jsem se vzdát nechtěla, ale copak jsem se pro ně mohla vrátit a nechat se přitom přistihnout úplně cizími lidmi v úplně cizím domě? Jak bych jim všechno vysvětlila? "Dobrý den, nikdy jsme se neviděli, ale zapomněla jsem si u vás v předsíni boty, prosím, mohla bych si je vzít?" ...Naštěstí jsem se pak probudila. Tohle se mi zdálo dneska v noci... :) (23.dubna 2011 - mimochodem den  Shakespearových narozenin a úmrtnin)

I rok 1949 znal hodnocení přístupnosti filmů a není divu, že povedená komedie Whisky Galore! dostala rovnou Áčko. Ve skutečnosti tou dobou v Británii existovaly jen tři stupně hodnocení, z čehož A znamenalo něco jako dnešní americké PG, neboli "přístupné s doprovodem rodiče". NIcméně dobové konvence se změnily  a tehdejší áčko pro Whisky  Galore! už dnes vykouzlí jedině úsměv na rtech. To naopak nic nemění na tom, že tu mluvíme o  skvělém filmu ze země oplývající mlékem a... no, ono pověstné strdí to určitě nebude...

Nechte si chutnat!

Jo a ještě jedna věc: Můj zbrusu nový deníček prozatím žádným ratingem nedisponuje. To víte, nějaký to papírování, ono to všechno chvíli trvá... ;)