DJdano

David Ondříček publiku předkládá s citem zpracovaný příběh české fenomenální atletické dvojice, která přes nepříznivý vývoj politických události touží po jediném – žít a dělat to, co je baví a naplňuje. Retrospektivní způsob vyprávění prostřednictvím návštěvy Zátopkova přítele Rona Clarka v okupovaném Československu dle mého funguje dobře. Koneckonců jde o příběhovou linku na vedlejší koleji a dozvídáme se tak alespoň něco o Zátopkově životě po kariéře. To hlavní se ale odehrává zamlada na trati a tam štáb, herci a komparzisti odvedli prvotřídní práci. První třetina filmu nasadí laťku hodně vysoko – uteče, ani nevíte jak a pomalu se vzpamatováváte z dojetí a ztuhlosti, do nějž jste se dostali záplavou endorfinů z Emilovy radosti z běhu. V polovině si po nabušeném startu na chvíli odpočinete, jelikož do hry vstupuje politika a tempo se zpomaluje. S výletem do Helsinek se však opět blížíme počátečnímu tranzu, ze kterého se oklepete až jakmile z plátna zmizí polibek ústřední dvojice po maratonském závodě. Závěrečné scény jakoby měly za úkol diváka nechat vstřebat, co právě se Zátopkovými prožil a o jak zajímavé osobnosti a životy tu šlo. Vše dává smysl, odvyprávěno bylo, co odvyprávět bylo nezbytné, výprava Rona Clarkea přes půl planety nevyšla nazmar a já jsem rád, že moje očekávání bylo překonáno. Zátopek není filmem, který by jen slepě adoroval běžeckou legendu či stavěl kult jeho osobnosti, je to příběh o nezlomné vůli, lásce, (ne)svobodě a přátelství. Ono poslední jmenované ostatně sám Ťopek stavěl nade vše. Václav Neužil se hereckým výkonem přiblížil těm běžeckým pana Zátopka a pravděpodobně půjde o jeho životní roli (rád se budu mýlit). Martha Issová jako Dana Zátopková také výborná. Děkuji za emotivní zážitek na předpremiéře v kině Scala 22.8.2021 poté umocněný diskuzí s delegací.