Petrasuvicka

Trošku dlouhé, trošku nechutné, lehce protáhnuté přes kopírku Hvězdné brány, ale vesměs mě to bavilo a překvapivě mě bavila i Noomi. Na další díl jsem opravdu zvědavá.

A Oscara za nejlepší mužskou roli získává... Tom Hardy! Opravdu, jeden z jeho nejlepších výkonů (žádný Warrior, jak o něm někdo tvrdí, protože mlátit někoho v kleci v rámci MMA by zahrál kdekdo bez talentu). Ani Locke, ani The Take, prostě Dítě číslo 44. Uvěřitelně a přirozeně ztvárnil všechny možné polohy Lvovi postavy, od bezcitného agenta MGB po zoufalého a nervózního muže. Plus ten přízvuk. Ze začátku jsem se děsila, když jsem to slyšela v traileru, ale musím uznat, že bez přízvuku by to nebylo ono a to ztěžovalo práci nejenom Hardymu, ale všem ostatním a všichni se toho skvěle zhostili. Teď film... ano, jsou tam odchylky od knižní předlohy, ano natočila se spousta materiálu, která se ve výsledku chytla a odsunula stranou (a na kterém se vyhodilo víc než dost peněz už jen na komparzistech, ale to je jejich věc). Ale i tak jde všechno plynule za sebou, nikde to nedrhne a dokonce to zarytému milovníkovi knižní předlohy ani nijak zvlášť nevadí. Příběh jako takový je zkrátka temný, naturalisticky pojatý a celkově vzato - chladnokrevný. Veškeré hrůzy se ta dějí s naprostou samozřejmostí a s takovým ledovým klidem, jako v Sovětském svazu. Jen trošku zamrzelo, že soundtrack neměl žádnou výraznější melodii a nějaký motiv, ovšem udělali mi radost Partyzánskou budovatelskou skladbou v ruštině, děkuji. No a Noomi? Poprvé, kde jsem jí vážně dokázala rozdýchat a dokonce bych i mohla říct, že jí to na konci slušelo. Kinnaman alias Vasilij připomínal robotického Fassbendra z Promethea, ovšem na rozdíl od něj neměl Vasilij ten otevřený výraz dychtící po poznání, byl jen robotický sociopat. Jediné, co jim vážně nebaštím, je ten Lvův nóbl byteček. MGB neMGB, takový luxus určitě mít nemohl, pokud by nebyl stranický funkcionář. Za mě prostě 5/5 a plánované opakování v kině.

Paradoxně dávám plný počet, i když jsem šla do kina s tím, že to bude hrozná blbost, nakonec jsem byla opravdu mile překvapená. Nadupaný soundtrack, sexy Tom, v každé minutě spousta akce, takže jsem se ani nestihla nudit, takže i když nemám ráda filmy tohohle typu - tedy okleštěné, neduchaplné příběhy bez děje, které v tomto konkrétním případě zahrnují bod A a bod B, aby se načež rozhodli, že bod B je vlastně zároveň i bod A. Aneb paradox Šíleně smutné princezny, pořád si ale stojím za tím, že jsem se bavila, odpočinula a nemusela dvě hodiny vůbec myslet.

První půl hodina je vyložená nuda, takže jsem měla chuť to vypnout, jenže pak se tam něco evidentně zlomí, protože to člověka přilepí před obrazovku nebo plátno. Po hodině si začne říkat, jestli je to sakra možný... Geniálně naplánovaný mrazivý thriller, kterému bych dala plný počet, kdyby mi někdo předem nevykecal, jak to skončí!

Las Vegas je prostě úchylný místo plný podivnejch a strašně zvláštních lidí, což už nám ukázalo CSI L.V. Noc hrůzy je zkrátka hrozná kravina, který se musíte smát, protože je to prostě absurdita přitažená za vlasy, ovšem na druhou stranu, kdo by takovýho souseda nechtěl? :D

Snímek podle traileru a těch tří řádek obsahu vypadá lákavě, ale fakt jen vypadá. Určitě bylo těžké se to naučit a ještě těžší zahrát, ale herecké výkony nedoženou absenci obsahu.

Ne zrovna ukecaný film plný hudby připomínající Vyšehrad nebo něco na ten způsob a kromě toho John Smith mi zázračně připomíná vlastní sestřenici - Anglický lid si ho pošle do vsi domorodců pro jídlo a obchod a místo toho, aby se s tím vrátil, tak tam skejsne na bůhví jak dlouho. Nicméně přemýšlela jsem kolik dám, za polovinou se to jevilo na slibné 4*, ale pak to zase nějak chcíplo a nechtělo to startovat, aneb jak by se řeklo - zbytečně pročuměný film, takže jen za 3.

Snímek postavený na sáhodlouhých úvahách, filozofování, dialogů a Borisova pesimismu. Spousta vtipných poznámek v tom slovním průjmu zanikne, přesto se některé z nich objeví na povrchu a pobaví. Svým způsobem je film plný různých vztahových absurdit, do níž Woody Allen nejspíš otiskl svůj vlastní život, protože mi nápadně připomíná jeho vztah se svou vlastní adoptivní dcerou. Není to špatné, ale Půlnoc v Paříži byla mnohem mnohem lepší

Dlouho jsem přemýšlela, jestli dát dvě nebo tři, protože příběh byl jako houpačka, jednou nahoře, jednou dole a občas mě zajímal víc, než cokoli jiného, ale opravdu jen občas a u dobrého filmu bych si představovala, že mě většinou bude zajímat film a ne, kde co lítá.

Ani psovi by to člověk nedal...