aslavey

Nuda. Zbytečnost. Nechme devadesátky v Japonsku Devadesátkama v Japonsku. Tahle splácanina je fakt film na nic. Nikomu nic neřekne, příběh kulhá víc, než Terry Fox a že udělám u scény seskoku z baráku ctrlc a ctrlv tuhle mizerii nezachrání. Stopáž 100 minut, pocitově 4 hodiny. Booo. 👎

První půlka fakt dobrá. Námět, co má koule, drajv a napětí tomu nechybělo, a pak přišel "druhej díl", kterej to měl krásně dokončit a místo toho hodinová natahovačka, nuda, zmar a hromada scénaristických kravin. Hromada "šťastných náhod", chyb a unylých pohledů. Závěr byl už jen opravdová zlatá malina. Jedná se sice o zajímavej pohled do psychologie zneužitých lidí - ať už bílýho masa, nebo jejich ploditelů, či policajtů ztracených v důkazech. Ale celkovej dojem zkazil zkrátka závěr. Nicméně v rámci televizní tvorby se pořád jedná o nadprůměrnou filmařinu. Kdyby všechno vcucli do dvouhodinovýho jednofilmu, udělají líp.

Jen ať to stříká. Celý je to o milionech litrů krve a ustřelenejch končetin. Ale je to boží. Přesně tenhle typ filmu jsem potřeboval. Žádný sračky kolem. Myšleno kecy. Sraček je tam habakuk. Ale přímočará, ryzí, osmdesátková akce s milenialovým zpracováním včetně zabíjení dětí a žen. Slyi, já se ti klaním.

внимание, внимание, toto je ..... jednoznačně nejlepší věc, jakou můžete v televizi vidět.

Hoši tak toto nemá obdoby. První dva díly jsou ukázkou dokonalé seriálové tvorby. Jestli jsem u prvního dílu psal o atmosféře, tak ve druhým díle je vytočená do nejvyšších otáček dozimetru z trezoru. Nedivim se, že buchnul.

Ta atmosféra!!! Ta hudba!! Ten zmar a strach!! Pilot jako krava.

Je to barevný, je to animovaný, je to blbě zahraný, ale baví to.

Epičtejší to asi už být nemůže. Infinity war byla perfekní. Endgame je dokonalá. To nejlepší završení jedné filmové éry. Chápu i ty větší rozpaky. Filozofii nahradilo skákání v čase a s tím spojená nostalgie. Ale to právě dohromady dělá tu nejlepší zábavu v dějinách kinematografie. Celý tři hodiny jsem se bavil. Některý hlášky a jejich použití se dostalo na hranu, ale ani jedna nebyla zbytečná. Thor Lebowski, Back to the Future, Smrt, Zmar, Naděje, Captain Marvel.

Bradley debutem překvapil. Režie není špatně zvládnutá. Sám hraje výborně, Gaga je uvěřitelná a zaujala mě volnost, jaká určitě provázela natáčení, protože se celej film tváří fakt přirozeně. Včetně všech přebreptů, spontánních reakcí a podobně. Ale pořád se jedná o tuctovou romanťárnu. Popelka zpívající hnusnou hudbu, co se pouští tak maximálně na záchodech v Kauflandu. O tom ale Grammy je. S hudbou to nemá nic společnýho. Proto mě bavila vlastně jen první půlka. Ono už toho opileckýho žvatlání (trochu mi to připomnělo Crazy Heart - Bridgesovi totiž taky není rozumět ani slovo a taky mu v půlce došel dech). Takže za půlku filmu polovina hvězd. A ta půlka třetí hvězdy za chcaní na podiu při Grammy.

Devadesátkovej biják remastred. Včetně hlášek, výrazů, logiky, hereckých výkonů, příběhu, postav, kozatých holek atd... Ale co se tomuhle dílu musí nechat, je napětí. Od začátku do konce se akce nezastaví. Vědecká linka tam prostě být musí, ať je jakkoli hloupá. Ale jako příběh o zlomeným hasičovi, kterej přišel o jednu dceru a chce zachránit druhou, to funguje. Efekty nakonec taky tak zlý nejsou. Bezestřihová scéna na střeše je super. Připomněla mi Proyasovo Proroctví. Což je taky blbost, ale má svoje světlé stránky, jako je právě scéna s pádem letadla. A myslím, že inspiraci vzali v GTA. V San Andreas bylo taky potřeba použít všechny dopravní prostředky. Chyběl jen raketoplán. A měli by říct Amíkům, že baráky mají postavený dost na chuja.