Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Akčný
  • Animovaný
  • Komédia
  • Krimi

Recenzie (263)

plagát

Věra ´68 (2012) 

Parádní dokument o neskutečný osobnosti. Přiznávám, že jsem půlku filmu dojatě proslzela.

plagát

Rjómaden (2010) (seriál) 

Seriál o Sakamoto Ryoumovi je výpravně natočený, správně dlouhý a mohl by být jedním z mých neoblíbenějších taiga. Bohužel jsem ale neustála ten retardovaný styl hraní, jakým byl Ryouma ztvárněn. Chápu, že jako mlaďas mohl být trošku praštěný, ale bohužel jsem po mnoho dílů neviděla žádnou změnu a tak jsem ještě před polovinou přerušila sledování. Nicméně díky perfektnímu soundtracku na tento seriál hned tak nazapomenu. A pak taky díky setkání s Černou lodí. Pro Japonce to tehdy opravdu musel být neskutečně šokující zážitek.

plagát

Garireo 2 (2013) (seriál) 

実に面白い! Já mám prostě tenhle seriál ráda, takže stejný styl případů jako v první sérii mi vůbec nevadí. Ve změně hlavní ženské postavy nevidím problém, vyšlo to skoro nastejno. To podstatný je pro mě profesor Yukawa a jeho kouzelně nafrněná osobnost a jeho pravidelné rovnicové záchvaty. :-) Klidně zvládnu ještě další tři série v podobným duchu a nudit se nebudu.

plagát

Namja yiyagi (2009) (seriál) 

V popisku tohoto seriálu je uvedeno akční/rodinný. To si asi někdo spletl seriály, ne? Rodinný seriál to opravdu není. Rodinný je tak možná Hledá se Nemo :-) A akční je pouze velmi málo. Jedná se o typické korejské drama o pomstě, které má dost dobrý příběh, několik výborných postav, správně vyšinutého záporáka a poměrně slušně to celé odsýpá. Snad jediné, co bych mohla vytknout, je nadprůměrná inteligence všech hlavních postav. Každopádně drama rozhodně stojí za zhlédnutí. Hodně mě zamrzelo, když jsem se dočetla, že hlavní představitel, Park Yong-Ha, se nedlouho po natáčení oběsil. Možná by nebylo od věci, kdyby měl na csfd aspoň správně napsané jméno.

plagát

Súmrak dňa (1993) 

Zvláštní film. Vlastně hodně o ničem, ale přitom jsem na to přes dvě hodiny vydržela koukat bez nejmenšího pocitu nudy. Anthony Hopkins je vynikající!!!! To je prostě majordomus, jak má být. Časový zasazení filmu ho dělá ještě zajímavějším. Fakt tleskám a to dokonce i Hugh Grantovi, který se mi taky moc líbil. Nechápu, proč tak dobrej herec hrává v těch romantických srágorách. Mimochodem, nejdřív mě velmi překvapil fakt, že autorem předlohy je Japonec. Ale ono se vlastně není čemu divit. Naprosto chápu, že musel být totálně fascinován oddaností a věrností anglických sluhů. Japonec asi musel dost koukat, že s podobnou oddaností se lze setkat taky mimo Japonsko.

plagát

Saikometeuri (2013) 

Ačkoliv nejsem zrovna příznivcem nadpřirozených schopností, tak tenhle film jsem si opravdu užila. Bylo to napínavý, mělo to super atmosféru a docela jsem se i bála. Super!

plagát

Seukaendeul: Maewoo choonggyeokjukigo boododeuckhan sagun (2013) (seriál) 

Protože tu není zatím žádný obsah, tak lehce nastíním - tohle dorama je především o vztazích mezi rodiči a dětmi, přičemž hlavní důraz je kladenej na lásku mezi otcem a synem. Hlavní hrdina nachází svého biologického otce skoro 30 let poté, co byl unesen a láskyplně vychován svým únoscem. A protože biologický otec není zrovna z těch kladných postav (jinak řečeno, je to arogantní businessman, který se neštítí pro dosažení svých cílů ani nechat někoho zabít), tak se úkolem hlavního hrdiny stává nasměrovat ho na tu správnou cestu. Způsob, jakým se Ha Eun Joong rozhodne svého otce napravit, je vynikající. Vůbec celý scénář je napsaný perfektně. Co mě ale nejvíc na seriálu zaujalo je, že neobsahuje skoro žádná klišé a není v něm snad jediná postava, která by nebyla něčím zajímavá. Není tam snad jediná postava, která by mě nezajímala, a navíc se všechny v průběhu děje vyvíjejí a mění. Za tohle musím scénáristům opravdu pogratulovat. Jasně, jako v každým seriálu se hlavní postavy hlavně ze začátku pořád náhodně potkávají, takže má člověk pocit, že v celý Jižní Korei žije tak padesát lidí :-) Ale bez toho se asi nelze v příběhu obejít. Dorama má docela hodně okamžiků, kdy jsem poslouchala dialogy s otevřenou pusou. Některý chvíle jsou opravdu geniální a nezapomenutelný. Poměrně velkýho počtu epizod jsem se zezačátku bála, ale nebyl důvod. Díky tomu, že seriál měl po celou dobu nějakou napínavou linku, nebylo jak se nudit. Kdo by hledal legraci, tak tady není moc čemu se smát. Snad jedině tomu, co dokáže představitel Jang Tae Hy dělat s obličejem a co mu naopak dokáže maskér vyčarovat na hlavě za barevnou kombinaci. Seriál můžu jen doporučit.

plagát

I am fishead (2011) 

Jako hudební klip by to nebylo špatný, ale jako dokument.. prostě to nešlo dokoukat. Přitom téma je to velmi zajímavý. Ale šíleně mi lezlo na nervy neustálý problikávání rybiček a i to, jak byly cpaný skoro do všech záběrů. Všechno to bylo tak nějak divně roztahaný.. Těšila jsem se, ale jsem trochu zklamaná.

plagát

Toowikseu (2013) (seriál) 

Chvílema jsem měla pocit, že sleduju Lenku Bradáčovou, jak nahání Alexandera Hemalu.. :-))) Ne, tak teda vážně. Byla to krásná pohádka o tom, jak dobro zvítězilo a zlo skončilo v kriminále. Celý to bylo nadprůměrně akční, hlavně první polovina, kvůli který jsem dva dny v práci usínala u stolu. Prostě to nešlo přestat sledovat, ačkoliv už bylo hodně po půlnoci. Právě tu akci jsem si přála a za ní bych dala pět hvězdiček. Proč dávám jenom čtyři? Především kvůli neskutečně otravným scénám s absolutně neuvěřitelně přemoudřelou a přesladkou holčičkou. To není vina tý kouzelný malý herečky, ale blbýho scénáře. Druhý důvod, proč ubírám hvězdičku, je opět neuvěřitelná proměna hlavního hrdiny v drsnýho borce s abnormálním IQ. Opět - za to nemůže Jun-Ki, ten byl tradičně skvělej. Na vině je zase přiblblý scénář. Nicméně, těšila jsem se na akční seriál, a toho se mi dostalo měrou vrchovatou. Určitě si taky zapamatuju tu suprovou písničku, co hrála vždycky na konci plus LJK s fousama. Asi první chlap, kterýmu podle mě ty fousy vyloženě sluší. Dorama rozhodně doporučuju.

plagát

Downtown no Gaki no Tsukai ya Arahende!! (1989) (relácia) 

Pokaždý když thaiboxer kope chudáka vyděšenýho Tanaku, probouzí se ve mě mateřský instinkty. Ale stejně se u toho řežu smíchy jak blázen. Asi to není zrovna inteligentní humor, ale já prostě z těch vtipů nemůžu. Gaki no Tsukai jsou jedním z mých léků na blbou náladu, který pokaždý spolehlivě zabere. MATSUMOTO - OUT!