RasputincZ

Čekal jsem brutálnější, surovější verzi Alenky v říši divů. Ve skutečnosti mi přišel Faunův labyrint především jako válečné drama. Ta kouzelná část s nádherně vytvořenými bytostmi (skvělé masky, jak bývá u Guillerma zvykem) mi přišla ve filmu druhořadá, což mi vadilo. Možná jsem si v tom filmu jen neuměl srovnat priority a zaměřil se spíš na tu reálnou část. Závěr – vysvobození pro malou Ofílii celý příběh pěkně uzavře, ale žádné vlny emocí se u mě nedostalo.

Po prvním zhlédnutí jsem měl rozporuplné pocity a z filmu jsem byl dost zmatený. Ovšem po druhém zhlédnutí jsem byl všímavější a příběh vstřebal pečlivěji a dostalo se mi takové exploze jemných pocitů, jaké může způsobit jen Xibalba ve spojení se soundtrackem C. Mansella, který je skutečně "majstrštyk" a právem se zařadil do mé top 10 soundtracků a v nejbližší době se z ní asi nedostane. Hugh Jackman zde hrál skutečně perfektně. Film je umění a já věřím, že jedním z velkých předností umění je člověka dílem skutečně zasáhnout. Nemusím ve filmu chápat každý detail, ale pokud mě dokáže takhle citově zaujmout, tak musím dát plné hodnocení. 5/5

Zezačátku dobře se rozjíždějící komedie, ale s odchodem Alana Arkina humor vázne a nezachrání to ani Steven Carrel svými pohledy. Osobně moc nechápu Arkinovu nominaci na Oscara, ale to není poprvé. Dobrý byl také Greg Kinnear v roli sebevědomého otce – tahouna rodiny. Závěrečný tanec Abigail byl úsměvný, ale čekal jsem víc. Chvílemi Malá Miss Sunshine odbočuje do rodinného dramatu a rozhodně to není čistokrevná komedie, přesto jsem se po dlouhém rozhodování mezi 3* a 4* přiklonil k té lepší variantě. Už dlouho jsem nebyl tak nerozhodný. P.S.: K lepšímu hodnocení jsem se z části přiklonil také kvůli této skladbě, která je vážně hezká http://www.youtube.com/watch?v=RSF21mYLnNI

Vcelku povedený kratas. Neherci své role zvládli docela dobře ( obzvlášt té malé holce). Greutert se snažil mixovat post-apokalyptický thriller se survival hororem. Je škoda, že atmosféra celý film tak pokulhává, jinak by se určitě jednalo o skutečně parádní kratas, ale i tak jako debut je to obdivuhodné.

Herecké obsazení plné hvězd, udělený Oscar za nejlepší film roku a na židli sám Martin Scorsese. To je dost, aby to běžného diváka zaujalo, ale jak je to vlastně s tím filmem jako takovým? Začal bych možná právě hereckým obsazením. Nemohu tvrdit, že bych zrovna DiCapria měl v lásce, ale musím říct, že tento film patří jemu. Očekával jsem, že bude kralovat spíš Nicholson, ale ten byl v tomto filmu především jako pozér, který neustále něco mlel o kundách a na konci mi přišel jako úplně tupá postava. Matt Damon mi vyloženě nevadil, až na to, že často používal ten jeho nevinný obličej, který byl k vidění například v Agentovi bez Minulosti. Okouzlující Vera Farmiga a Mark Wahlberg nebyli vůbec špatní. Vlastně Skrytá identita je možná úplně první film, kde mi Wahlberg nelezl úplně na nervy. Neviděl jsem asijský originál a možná díky tomu jsem si film užil více. Přesto má největší výtka patří na gradaci děje. Ano, nejspíš to takhle Scorsese chtěl natočit. Chtěl to natočit odlehčeně bez zbytečných dramatických výlevů, ale mně to vadilo. Ani moment jsem filmu nevěřil tu lehkovážnost a dávku černého humoru s kterou fungovaly například Ritchieho britské gangsterky a jiné. Furt jsem doufal, že konec vyústí v nějaké dramatické finále, ale namísto toho se mi jen dostavilo pár prostřelených hlav a Wahlberg v modré sportovní soupravě. Ne díky. Nadruhou stranu se mi moc líbil soundtrack ( především potěšili Dropkick Murphys) a rád bych také ocenil to, že mě Scorsese s kameramanem dokázali na celých 151 minut slušně zabavit, ale tentokrát to na plné hodnocení vážně nebylo Pane Scorsese. http://www.youtube.com/watch?v=x-64CaD8GXw

Po delší době celkem kvalitní americká, romantická komedie. Duo Vaughn + Wilson je zábavné a McAdams je skutečně půvabná. Trochu kratší stopáž by filmu dle mého prospěla.

Na to, že je celý snímek vytvořený skrze stop-motion metodu je to velmi inspirativní.

Z Balea jde strach, o tom žádná, ale zápletka filmu opravdu není ničím revoluční. Myslím si, že podobných filmů se dá najít tucet a bohužel mě nenapadá nic, kvůli čemu bych měl zrovna Drsné časy vyzdvihovat, kamera je ze začátku dost nepříjemná, Longoria Parker jak jinak než otravná a Freddy Rodriguez působí ve spojení s Balem jako nutné zlo. Na jedno zhlédnutí stravitelné, ale podruhé už to nejspíš nikdy neuvidím. A když budete chtít za každou cenu vidět šíleného Balea, vždy je tu Americké psycho...

Korejským patosem k průměrnosti. Seung-u Jo ovšem výborný...

Kombinace dokumentárního hororu s duchařským subžánrem nezní špatně. Obzvlášt v japonském provedení. Faktem ovšem zůstává, že režisér Koji Shiraishi klade důraz na umělé vyvolání autenticity, což je v polodokumentárním hororu pozitivní, ale už to není tolik efektivní, pokud to klade na diváka falešnými tv pořady, několikrát se opakující zprávou, že hlavní hrdina skutečně zmizel a podobnými věcmi. Kdyby Noroi vznikl před Záhadou BlairWitch, nejspíš bych se z toho posadil na zadek, takhle se jen škodolibě usmívám, ačkoliv přiznávám, že v pár momentech měl japonský film opravdu slušnou atmosféru. Navíc velkou neznámou mi je postava Horiho, jehož chování a především závěr filmu mi trochu unikl. Chápu, že v duchařském subžánru s mysteriozními prvky nemusí být divákovi vše jasné, ani to neočekávám, ale zrovna závěr filmu byl dost zásadní moment. Přesto je to lepší, než série Paranormal activity nebo spousta jiných pokusů o spojení duchařiny s blair witch konceptem, což zde relativně funguje, ale působí to spíš vtipně a nadsázku podobnou té z Lovců trollů jsem ve filmu také nezaregistroval. Mírný nadprůměr.