RasputincZ

Popravdě nemám s norskou kinematografií zatím moc zkušeností. Za poslední rok jsem viděl jen dva norské filmy, Lovce hlav a Lovce trollů. Pro oba filmy je výrazná nevyzpytatelnost a nutný nadhled. Ovšem pokud přistoupíte na režisérovy pravidla hry, budete se zaručeně bavit královsky. Přesně to platí pro i pro Lovce hlav. Režisér snímku Morten Tyldum kombinuje žánry a vzniká z toho zajímavý místy dost surový thriller,který prostě dokáže překvapit. Mimochodem gore je ve filmu více než povedené a je jen otázka času, než někdo natočí americký remake a ústřední postavy, jak už bylo zmíněné musí hrát Steve Buscemi a Aaron Eckhart :)

Na debut velmi slušné. Durkin by mohl časem vystoupit mezi nejvýraznější americké auteury po vzoru PTA. Právě na filmy od PTA jsem si během sledování dost často vzpomínal. Pomalé budování atmosféry za pomocí přesvědčivého herectví mladé Olsenky (mnohem půvabnější než její vychrtlé sestry) a přirozené kamery a tíživých motivů. Šikovné prolínání přítomnosti a minulosti přenáší psychický rozklad hrdinky i na diváka. Celkový způsob narace je na debut dost odvážný a obdivuhodný, ale Durkin u mě selhává ve své nedoslovnosti a neschopnosti vyprávět ucelený příběh, který by aspon s náznakem katarze diváka zasáhnul a zavrtal se do jeho myšlenek a vzpomínek. MMMM je řemeslně perfektní film, ale k srdci mi také nedoputoval. Snad příště.

[MFF KV 2011] 90%

K Moneyballu mám několik poznatků: 1) Brad Pitt je skutečně Pan herec a nevěřím, že existuje role, kterou by nebyl schopný zahrát. 2) Baseball je pro mě španělská vesnice, ale Moneyball ve skutečnosti o baseballu vůbec není, je to spíš životopisné drama než ryzí sportovní drama. 3) To, že scénář napsal Aaron Sorkin jsem popravdě nevěděl, ale jeho rukopis jsem ve filmu pocítili už během promítání. Opět jde především o peníze a fakt, že Billy Beane byl především průkopník a revolucionář ve světě baseballu a jeho systému scautování hráčů a řízení týmu obecně. 4) Bennet Miller není David Fincher a nedokázal mě na 133 minut připoutat do sedadla tak, abych jeho po všech stránkách kvalitní film hltal plnými doušky. Přesto rozhodně Moneyball doporučuji ke zhlédnutí! :)

Naprosto jasný prototyp letního filmu a jeho účel splnuje. Jednoduchý až přihlouplý humor, vůči hlavní hrdince přijatelný happy end a do jisté míry snad i lehká dávka romance. Chybí snad už jen nějaká herečka/modelka, která by na film přilákala dav diváků. Tuto roli si vzala na své bedra Cameron Diaz a svoji roli zvládá v pohodě – konečně záporná postava, a to skutečně zlá a falešná, která tak vydrží až do samotného konce filmu. Tudíž se nebojte prapodivného vystřízlivění před koncem filmu a tzv. prozřením, protože to se u Elizabeth naštěstí nekoná. Každopádně mycí scény aut už Diaz tak v malíčku nemá. Ano, někdo může namítnout, že je stále atraktivní a nejspíš pro leckoho je, ale mě nechala po této stránce celý film ledově klidným a beru to jako mínus :) Zaškatulkovaný Segel se představuje v další roli jako vystřižené z průměrných Apatowek (takže nikoliv přecitlivělý Marshall) a Timberlakovy akcie jakožto herce vstoupají prudce vzhůru a svoje si odehraje s přehledem, ikdyž hraje totální primitiva. Zkažená úča neurazí, ale je to jeden z filmů, na který si druhý den sotva vzpomenete.

Těžko hodnotit vzhledem k tomu, že jsem švédskou verzi stále neviděl a knížku dočítám po večerech. Řemeslně po všech stránkách uspokojivé, ale od režiséra takového formátu jako David Fincher bych zkrátka čekal větší šlehu. Nepocítil jsem v jeho posledním filmu žádný osobní odkaz nebo vliv. Nejzásadnější zklamání je pro mě bezesporu hudba. Trent Reznor se v hudebním doprovodu k filmu Social Network skvěle trefil do noty akademikům i veřejnému publiku. Navíc jeho chladný ost TSN skvěle doplnoval i po atmosférické stránce. Zde jsem nic takového nezaznamenal a Reznor je pro mě tedy u Mužů, kteří napodruhé nenávidí ženy největší zklamáním. Dále se k filmu neodvažuji moc vyjadřovat, dokud nedočtu knížku a nezhlédnu švédskou verzi :)

Profesionální, odtažité. Jako racionální představa globální katastrofy výtečné, jako plnohodnotné katastrofické drama s vypjatými a emocionálními momenty je to už horší. Více v obsáhlé recenzi na realfilm.cz !

Cronenberg se trefil přesně do mého diváckého očekávání a film jsem si sobecky užil. Skvěle vypointované dialogy mezi Freudem (zábavný Mortensen) a Jungem (Fassbender) jsem hltal jedním dechem a nemohl se jich nabažit. Komorní řekl bych až skromná forma provedení mi vůbec nevadila, ba naopak. Obzvlášt zajímavé bylo sledovat Kieru Knightley jakožto Jungovu pacientku. Její démonické ztvárnění hysterie je obdivuhodné, ačkoliv aspon dle mého názoru hraničí s přehráváním. K dokonalosti filmu ubírá závěrečné finále mezi Sabinou a Jungem, které aspon u mě film trochu shodilo, ale přesto jsem si film užil. Určitě doporučuju k zhlédnutí pro diváky, kteří se u komorních filmů, založených na dialozích nenudí!

Momentálně asi nejvíc nadhodnocený film na csfd v posledních týdnech. Nedotknutelní jsou kvalitním filmem, ale nikterak jedním z nejlepších. Samotný příběh se na papíru může zdát jako emocionální vydírání (aspon tak by to bylo prezentováno hollywoodem), ale francouzi této pasti unikli za pomocí sympatické herecké dvojce a hromady černého humoru. Já si k Drissovi a Philippovi bohužel za celý film cestu nenašel. Černý humor mě ani v jedné scéně vyloženě nerozesmál, neustále jsem čekal na větší zapojení Drissovi rodiny do příběhu (s kým to odjížděl jeho nevlastní bratr, nevyřešený vztah s matkou), ale čekal jsem marně. Celý průběh filmu je neskutečně předvídatelný a místy až klišovitý. A to se nechci vyjadřovat k doslova pohádkovému námětu o černochovi, který nic neumí a je akorát samý průšvih a najednou se za oprsklé chování dostane do luxusního domu s nádhernou koupelnou. Emoce fungují ve filmu jen skrze krásnou skladbu od Ludovica Einaudiho, která je do filmu zakomponována hned několikrát. Zkrátka tento silně vyhypovaný film mě míjí obloukem. Už během sledování filmu se mi vybavovaly mnohem silnější a lepší snímky s podobnou tématikou jako Než si pro nás přijde nebo Good will hunting a tuny dalších.

60%. Řemeslně dobré, ale obsahově je to naprosto průměrné. Celý film budete mít pocit, že už jste to někde viděli. Filmů podobného ražení je zkrátka už moc. Neměj strach je další sterilní vykřičník, který má veřejnost upozornit na stále aktuální problém zneužívání dětí. Ano, je to velký problém, ale točením stejných filmů tomu pán režisér nijak nepomůže. [MFF KV 2011]