Mates Hradecky

Před nedávnem jsem četl publikaci o nenatočených filmech. Některé se nerealizovali vůbec, jiné skončili na nedostatku financí. Mnohé z nich bych vůbec vidět nemusel, ale dvou projektů je velká škoda. První je epochální Leoneův Leningrad a druhý právě Gilliamův Don Quijote, o němž je tento film o nefilmu. I z několika málo dochovaných záběrů, které se z jednoho natáčecího týdne zde prezentovaly je zřejmé, jak velké dílo mohlo vzniknout nebýt té proklaté smůly. Rochefort byl jako Quijote prostě nepřekonatelný a Gilliam přímo sršel energií a nápady. Plně jsem s ním prožíval rozčarování ze zastavení celého projektu. Vzhledem ke stáří a nemoci Rocheforta nebude nikdy možné film v takové podobě dokončit a to je velká škoda.

Samá "tragédyje"...aneb když se bohatí nudí, tak si existenci pohnojí nevratně sami. Bratři Tavení mě tímto snímkem na lopatky tentokrát nepoložili. Asi proto, že jsem nenašel jedinou sympatickou postavu, takže mi bylo celkem jedno, jak to celé dopadne.Film byl uveden v rámci Filmového klubu na ČT2.

Další naturální sandlerovka, místy vtipná, místy nudná - vejdi a neuškoď! Komedie pro tropickou noc v letním kině s kelímkem čehosi chlazeného. Malá rolička Buscemiho velmi osvěžující.

Příběh o opravdové chudobě dvou bratří sicilských, kteří přijedou hledat tak jako stovky dalších negramotných chudáků hledat do Itálie štěstí a práci. Po dlouhé době útrap se jim relativně začne dobře dařit, ale jejich duše jsou strádáním a každodenním bojem o skývu vezdejší trvale rozčarovány a unaveny. Uvedeno na ČT2 ve Filmovém klubu.

Opět další varianta filmu o pomstě - následovnice Charlese Bronsona je tentokrát atraktivní žena s poměnkovým pohledem. Nic nového na filmové scéně - bez Jodie by to byla jen několikrát ohřívaná polévka z nádražního bufetu.

Příjemné překvapení-příběh manželské nevěry v bývalé NDR. Natočeno v civilních exteriérech s minimálním štábem a to dává příběhu nečekanou uvěřitelnost. Jako třešnička na tomto zákusku je padnoucí hudební doprovod a postupné vygradování scény s pouličním muzikantem. Uvedeno ve Filmovém klubu ČT2.

Ponuré a místy nudné, tichá válka zpravodajských služeb. Hlavní hrdinka se neustále drží za hlavu nebo si čechrá účes ve stylu Upír Krejčí a tak místo dojetí po jejím skonu dostaví se spíše lehká úleva. Ventura tradičně výborný, Morriconeho hudba k filmu dobře padnoucí. Dávám tři hvězdy - jedna za Venturu, druhá za konec filmu a třetí za hudbu. Bez těchto tří veličin by toto dílko spadlo do kategorie odpad.

Záběry, které ležely 30 let v archívu a nově objevená fakta - obé velmi drsné!

Pořádně silná káva vyvolávající v duši divákově emocionální turbulence. Nevhodné pro slabší povahy. Dlouho mě tak nezasáhla závěrečná věta filmu: natočeno dle skutečné události.

Ani hovno, ani fík- jak říkává můj ostravský kamarád.