Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Komédia
  • Dráma
  • Akčný
  • Romantický
  • Animovaný

Recenzie (1 240)

plagát

2538 alter ma jib (2015) 

Už jsem z Thajska viděla lepší filmy, ale ani tohle nebyla ztráta času. Herci jsou v pohodě, podobný námět sice už předtím párkrát někoho napadl, ale tohle zpracování se mi líbilo. Zejména řešení konce mi je velice sympatické. Odhaduji, že film neměl žádný extra velký rozpočet, ale to je možná na filmu to milé. Že bych na to mrkla znovu je sice nepravděpodobné, ale nenudilo mě to.

plagát

Hwayugi (2017) (seriál) 

Takže jsem tady, abych vytáhla zdejší hodnocení aspoň o trochu výš. A to převážně kvůli hercům. Jsou tu hned tři esa. Prvním z nich je samozřejmě opičák Seung Gi, kterému kromě té ofinky nemám vůbec co vytknout. Naopak, dostal mě, zase mě dostal. A to stejné se povedlo největšímu šílenci a neskutečnému komikovi, který ze sebe dokáže udělat neuvěřitelnýho magora. Ano, správně, Cha Seung Won. To, co předváděl nemělo obdoby. A do třetice, Lee Se Yeong jako ta nejúžasnější (pro mě zatím vlastně jediná úžasná) zombice. Po její klidné a citlivé roli v The Crowned Clown jsem byla jejím rozsahem překvapená. Jako komik je prostě skvělá a musím říct, že mě zpočátku bavila o dost víc než Samjang. Ta měla hezké chvilky, ale taky s ní byla občas nuda. Trochu bych z toho vinila i stylistu. Moc nechápu, proč chodila polovinu času v obleku podobnému tomu, co nosil opičák. Zejména v těch zamilovaných scénách to mému oku úplně nelahodilo. Její postava prostě mohla být zajímavější. Naštěstí tu byla řada další milých a vtipných postav. Mezi nimi třeba sekretářka Ma, prasátko nebo opičákův tajemník. Hodně brzy jsem si tuhle bandu oblíbila a válela jsem se smíchy vždycky, když zasedli ke společnému stolu. Byly tam hodně povedené vtípky, narážky i camea. To se nedá říct o efektech. Ty byly jednoznačně slabší, o některých by se dalo dokonce říct, že byly mizerné. Sice to příběh a moje nadšení neovlivnilo, ale na druhou stranu je to zbytečná slabina seriálu. Říkám si, co za tím nízkým hodnocením stojí. Možná vysoké očekávání od proslulých spisovatelek? A nebo je možný, že se příběh vlekl a nedával smysl, a já si toho nevšimla, protože mě už jen samotný pohled na herce tak moc bavili. Tak či onak, já půjdu v tomhle případě proti... 4,5* Jo a soundtrack byl famózní!

plagát

Neujyeoreum (2018) 

Film roku z toho asi nebude, ale věřím, že Davidovi šlo stejně o něco jiného. Surfování na Jeju, batikovaná pohoda v ne příliš funkčním penzionu a její střetnutí s jistými lidmi ze Seoulu. To vše v poklidném, nikam nespěchajícím duchu. Bez velkých zápletek a zlomů. S menšími, ne až tak proslulými herci. Ale nedá se říct, že by to nefungovalo...

plagát

Gukgabudoeui nal (2018) 

Cokoliv, co je založené na skutečných událostech, a je to nějak spojené s Koreou, mě zajímá. Ráda si rozšířím znalosti, a když mě událost vezme, dlouze se v ní potom pitvám a hledám si k ní fakta. No a tady se mi nabídl vskutku jedinečný materiál. Jedná se údajně o první korejský film popisující ekonomickou krizi, a zároveň vycházející z události, která se skutečně stala. A hned od začátku je jasné, že je o čem vyprávět. Klidně se přiznám, že ani s anglickými titulky jsem některým debatám plně nerozuměla a doteď mi některé věci leží v hlavě, ale i jako naprostý laik jsem si film užila. Herecky to bylo, myslím, velmi dobře obsazené. Kim Hye Soo si svoji roli vychutnala a ponořila se do ní, jako kdyby byla její vlastní, a Yoo Ah In umí hrát lásku k penězům, to mu prostě jde. Nejsou nejsilnější, ale po jedné scéně na konci si je zaslouží, 4*

plagát

Changgowl (2018) 

Už nějakou dobu vím, že zombíci jsou to poslední, co by mě ve filmech přitahovalo. A tak, když už jim dám náhodou šanci, musí to mít pořádný důvod. Tady jím je Hyun Bin. A přestože mě on bavil, a bavilo mě dostat k němu ještě dalšího svého oblíbence, film zůstává o ničem. Takových krásných, akčních, zajímavě až geniálně napsaných historických příběhů jsem viděla, že tak nějak nevidím důvod, proč by se mi měl líbit tenhle. Je v podstatě bez nápadu, bez překvapení, vytvořený zřejmě pouze s jediným úmyslem... zombíci v paláci, to je nápad! Pro mě ale dost suchej. 2,5*

plagát

Wondeopul goseuteu (2018) 

Film, který absolutně ničím nepřekvapuje. Příběh dokážete snadno odhadnout už po pár minutách a herecké výkony jsou spíš podprůměrné. Kim Yeong Kwang podle mého názoru není žádný extra herec. Ma Dong Seok sice ano, ale jeho role za moc nestála. Mezi hlavními postavami jsem navíc necítila dostatečné pouto, které by mě třeba přimělo na konci pustit slzu. 2,5*

plagát

Gaga: Five Foot Two (2017) 

Takhle nějak si představuji, že by měl vypadat dokument o celebritě. Troška ze soukromí, hodně z umělcovy tvorby, ukázka jeho každodenního života i velkých okamžiků, a k tomu sem tam nějaký drobný rozhovor. Lady Gaga mi, taková jaká je teď, velmi sedí, a tenhle dokument mi ji zase o něco přiblížil.

plagát

Persona (2019) (seriál) 

První dvě historky - dobrý. Nebyla jsem si jista, jestli jsem je správně pochopila, ale předpokládám, že nemají jedno jasné vysvětlení. Park Hae Soova účast mě navíc potěšila. Takže řekněme, že z prvních dvou jsem si i něco málo odnesla. Další dvě už mě moc nebavily a nepochopila jsem je. Znovu nepotřebuji vidět žádnou z nich.

plagát

Vzpomínky na Alhambru (2018) (seriál) 

Dlouho jsem se držela představy, že se mi seriál nakonec přece jen zalíbí. Vždyť tam hraje Hyun Bin! Tak kde se stala chyba? V jedné ukázce - kde mě hlavní hrdinové mimochodem bavili - Hyun Bin říká, že v seriálu uvidíme krásnou scenérii. To je pravda, to je rozhodně ta nejsvětlejší stránka seriálu. Park Shin Hye zase slibovala pěknou romanci - tu jsem ale bohužel neviděla. Emočně mě to naprosto minulo. Hyun Bin byl celou dobu strašně chladný. Většinu času mě nudil a absolutně jsem se nedokázala s jeho postavou sžít. Prostě nezajímavej, navíc arogantní ahjussi. Vůbec se nedivím, že hlavní hrdinka nechápala, co tam po ní pod tím deštníkem chce. Fajn, ne každý muž musí být romantik, ale co aspoň trochu vášně, když má někoho rád? Shin Hye tradičně pasovali do role plačky, která brečí už jen tak ze zvyku. Romantickou linku si dlouho vede sama, a k tomu si pro jistotu pláče. Jasně, láska si nevybírá, ale stejně nechápu, proč by se do toho podivína, který lítá bez vysvětlení po městě, a skoro s ní nemluví, zamilovala. Ani z vedlejších postav nemůžu jmenovat nikoho, kdo by seriál podržel. Otravný kamarád hlavní hrdinky, lidi ve společnosti, obě bejvalky, Marco, vyděšenej brácha, záporák... všechny tyhle postavy postrádají charakter, a režisér z nich dostal hodně mizerné výkony. Moc ráda bych se přidala k těm nadšeným komentářům (nejen tady), ale je těžký něčeho se chytit. Nápad byl velmi zajímavý, o tom žádná. Podařilo se jim ho pěkně graficky zhotovit, ve španělském prostředí je to pecka, jenže všechno ostatní je nuda. A proto i scény ze hry, které byly zpočátku fajn, začnou brzy nudit, protože se pořád opakuje jedna a ta samá situace. A místo aby se to začalo nějak řešit, zapojilo se do boje třeba více lidí, hlavní podivín se s nikým nebaví a řeší to všechno sám. Takže jako reklama na Granadu - super, přidávám si ji na seznam míst, které si přeji navštívit. Jinak u mě seriál neprošel. 2*

plagát

Hyeobsang (2018) 

K dokonalosti by to byl ještě kus cesty, ale je to dobrý film. Hyun Bin byl ve své roli přesvědčivý, a fakt šlo vidět, že ho to baví. Pro Ye Jin to byla naopak jedna z těch slabších rolí. Přitom její první záběr, kdy nastupuje sebevědomě k případu a vzteká se, že ji tahají do práce, sliboval postavu s úplně jiným charakterem. S takovým, jaký mám u Božské ráda. Nevím, jestli bylo úmyslem tvůrců ukázat, že ji ta první operace zlomila nebo ji prostě chtěli mít takovouhle. Pokud jde o scénář, tak na to, že se to téměř celé děje na jednom místě a převážně na obrazovce monitoru, film mě ani chvíli nenudil. 4*