kocaaa.p

Od začátku do konce jsem uvnitř sebe pociťovala chvění, bušilo mi srdce a tep se zrychloval... To mluví za vše!

Surově dojemný film o lásce až za hrob. Kdyby se k sobě lidé chovali tak, jako hlavní protagonisté Lásky, svět by byl o něčem jiném. Dnes už se jen tak nevidí, aby manžel s takovou něhou a sebezapřením pečoval o svou senilní manželku, která se jistojistě vrací zpět do dětství. Na člověka jsou přenášeny pocity úzkosti, strachu, ale i porozumění, a to vše s absencí jakékoliv hudby. Haneke je známý tím, že jeho filmy neobsahují žádnou hudební vložku a takové ticho ve filmu přináší úplně nový pohled na jeho snímky. V Lásce se za jedinou hudbu dá považovat vrzání starých parket, naříkání nemocné manželky (to dodnes slyším v hlavě) a sem tam neuvěřitelně nádherné klavírní melodie. Právě tyto hudební střípky si člověk pamatuje mnohem déle, než kdyby v podkresu hrál klavír celou dobu.