El-Barto

Film jehož parádně skloubená komplikovanost a vtip mi pokaždé dokáže zvednout náladu.

Osudy lidí v těžkých životních situacích. Skoro všichni herci ze sebe vydávají maximum, ale asi polovina postav mi byla vyloženě nesympatických a tak se mi s nimi a jejich problémy těžko soucítilo. Všechny ty náhlé návaly upřímnosti zabalené do všemožných nadávek na mě dojem neudělaly. Podobně pospojovaný Crash mi v závěru přišel jako mnohem pevnější celek, možná to bude i tou rozdílnou délkou. Ale uvidíme, možná za čas docením.

Tak, přesně takhle se začínají nejlepší akční série všech dob. Matt Damon tady ještě oproti pokračováním vypadá jako mladý ucho, ale poprávu se z něj stala pravá akční hvězda. Skvělý byl i Chris Cooper a mile překvapil ve své menší roli Clive Owen. Špičkový agent s děravou pamětí je v podání Damona velký sympaťák, a proto ztotožnění se s ním funguje jak má. Akční scény jsem sledoval s neobvyklým nadšením, např. tu, kde Jason vyřídil frajera propiskou:)

Ve filmografii Bena Stillera je Starsky a Hutch tím nejlepším, co můžeme vidět. Vtipnější než Vybíjená, méně pošahané než Tropická bouře a méně trapné než Fotr je lotr. Tohle se prostě povedlo, Todd Phillips ukázal, že je na komedie machr a teď to jenom potrvrzuje.

Já nevim proč, ale tehle seriál si u mě v oblibě vede docela dobře. Tony Shalhoub je naprosto skvělý (připomíná mi trochu Mr. Beana) a docela nečekaně role sedí i "Buffalo Billovi" Tedu Levinovi. Monkova postava dělá z tohodle seriálu originální kriminálku, na kterou se podívám radši než na nějaké ty CSI. Občas je sice to jeho chování k nevydržení a proto asi nebudu tehle seriál nikdy přímo hltat tak, abych nevynechal jediný díl.

Ridley nám v Body of Lies nenabízí nic nového, takže nás nemůže ani ničím překvapit. Tenhle thriller je dobře zvládnutá trochu rutinní práce. Dialogy skvělé, akce je sice málo, ale podle mě hodně dobrá. Jediné co mi chybí je nějaká silná scéna, která by mi na trvalo utkvěla v paměti a ke které bych si přiřadil nějaký jedinečný pocit (když nepočítám zlámání prstů kladivkem). V porovnání s novější Greengrassovou Zelenou zónou, je Labyrint lží tématicky zajímavější, ale jinak jsou na tom oba snímky úplně stejně, stejně dobře.

Feťák Renton je pro mě zatím nejlepší role Ewana McGragora, ale nejvíc ze všech vyniká skvělý Robert Carlyle, který si roli Begbieho fakt užívá. Ale Renton, Tommy, Sickboy a Spud jsou sympatický postavy, který mě baví. Na pět to neni jen proto, že jsem čekal od kultovního Trainspottingu víc. Druhé shlédnutí mě bavilo daleko víc. A musím přiznat, že teď už vím, co je na tomhle Boylově filmu tak kultovního. Je to nejlepší film o drogách, co jsem viděl. Neni tak zaujatý jako Requiem za sen. Neříká, že jsou drogy špatný, ukazuje obě strany mince a ať si každej udělá obrázek sám (jak říká Tommy, jsme dospělí:) Hlavní je, že je to vtipný, svižný a nápaditý.

To co je ve Fincherově Hře dotaženo téměř k dokonalosti, tady vůbec nefunguje. Chybí pořádná atmosféra a scénář si na chytrý nebo rafinovaný jen hraje. Ubrečený Butler je za pár minut tak otravný, že jeho postavu začnete považovat za naprosto zbytečného ubožáka, na kterém nikomu další vteřinu děje ani trochu nezáleží. Když nepočítám obnaženou Marii Bello, tak aspoň Pierce dokáže natolik zaujmout, abych mohl dát dvě *.

Příběh plný nudných klišé, ve kterém se s přehledem ztrácí i těch pár povedených fórů. Napodruhé to byla ještě větší nuda než při prvním shlédnutí.

Stejně dobrý film jako Shawshank, ale o dost okoukanější.