dan.nad

Film se nese v duchu knihy, což je jeho největší klad i zápor. Podobně jako kniha nesedne každému, tak o filmu to platí snad dvojnásob, protože je skutečně naprosto schizoidně absurdní a silný kontrast mezi jeho dvěma dějstvími je ještě výraznější než v knize. Sledovat Pěnu dní kvůli ději je snad přímo kacířstvím (mladík a dívka se do sebe zamilují a dívka pak onemocní, that's it folks) - děj tu hraje až druhé housle, podobně jako postavy, které jsou ploché jako žehlící prkno. To hlavní je zde vizuální ztvárnění, přehršel úžasných nápadů, praštěnost a samotná naivita a banalita je také součástí celého kouzla. Gondry si mě svým puritánským ne-digitálním přístupem naprosto získal - hlavně první polovina má snad v každém záběru nějaký dadaistický, bláznivý detail či vymoženost. S druhou polovinou tento faktor ustupuje a přichází naopak tísnivější, temná atmosféra, která na mě ale už i v knize působila tak nějak rušivě a nepřirozeně - skok je to zkrátka obrovský - čímž bych ale nerad říkal, že by byla méně kvalitně natočená či horší, zkrátka mi jen tak nesedla. Pěnu dní je nutno nebrat vážně a jednoduše si ji užít. Vždyť je to jen taková roztomilá pohádka... na LSD a kokainu.. která se v polovině změní v jeden hodně, hodně depresivní bad trip.

Ono je velmi těžké The Room hodnotit - ačkoliv selhává na všech frontách, co se týče filmového umu, naprosto vítězí v kategorii zábavnosti. Tento snímek získává zlaté první místo v žánru "Film tak špatný, až je dobrý". Abych vám přiblížil děj - představte si Johnnyho, nestabilního zhuleného bankéře s poruchou řeči (I didh naht hit huur, I didh NAAAHT) a oblibou v moderním umění (avantgardní fotky lžiček v rámečcích rozmístěné po celém domě) a sportu (až příště půjdete do oddělení popálenin v pražské Motole, vezměte sebou rugbyový míč). Jeho domácí puťka Lisa s vaginou na pupíku dokáže neustále opakovat jen jednu věc: "I don't love Johnny anymore." a její jedinou starostí je, kdy se vyspí s Markem, který očividně trpí maniodepresivní psychózou a podobně jako Johnny i on má až podivnou zálibu v házení si míčem na všech možných místech (střecha, alej, park, byt). Dalšími fascinujícími postavami je nihilistická Lisina matka, voyeurský honílek Denny "I just like to watch you guuuys~", pejsek ("O hai doggy") a postava psychologa, která z ničeho nic v půlce filmu zmizí a o její existenci už nikdy nepadne ani slovo. Tento snímek je zkrátka unikát a měl by jej vidět každý, kdo si myslí, že nic horšího než Ed Wood už být nemůže.