Wawer

Tohle je jeden z těch seriálů, u nichž je fajn si jednou za čas nějaký ten díl pustit, zasmát se a pak jít zase o kus dál. Když později narazíte náhodou na jinou epizodu z jiné série, beztak zjistíte, že se toho moc nezměnilo

První polovina je výtečná, několik dějových linií se rozjíždí nezávisle na sobě a postupně do sebe proplouvají a splynou zhruba po hodině. Druhá polovina pak přípomíná Skrytou identitu nebo chcete-li Volavku, akorát v tomto případě se příběh vyhrotí až moc, začíná být až absurdní a v konečném důsledku je poněkud nedotažený. Škoda toho. Za mě lepší 3*

Jaromír Soukup je fenoménem moderní české televnizní tvorby. Tolikrát už porůznu zaznělo, že horší už to být nemůže a on vždy vytasí něco, čím všechny nevěřící Tomáše srazí do kolen. Upřímně jsem zvědav, co přijde dál. Jestli zůstane při zemi a napříště si střihne i roli Marcelky nebo například rovnou natočí My Fair Lady z Václaváku, kde se obsadí do všech rolí.

Po částech velmi zajímavé, celkově ale unylé

Po fenomenální rozjezdu bohužel následuje hodinové čekání na konec

S přimhouřenýma očima za 5*, protože je dobře, že takový seriál na takové úrovni vznikl a tak lze i trochu přejít nemalé množství nepřesností, kterých se v rámci tvůrčí licence autoři dopustili

Koukat na Endgame je jako koukat na pokračování Shreka nebo na další a další série Ztracených. Jde o film nesmírně zdařílý, velkolepý, dojemný i vtipný, jenže dost možná, stejně jako mě, vás napadne kacířská otázka: proboha proč? Celé to cestování časem, které se tu tvaří jako fyzikálně obhajitelné, přičemž tu padne spousta fyzikalních a matematických pojmů a orámuje se to slovy, že tak to fugnovalo v Návratu do budoucnosti, celé to působi jako nějaká nadstavba. Přestože to tak nebylo asi myšleno, Endgame vypadá sequelovitě a přestože spousta momentu je srdcervoucích, spousta scén potěší skalní i méně skalní fandy, nelze se ubránit dojmu, že Endgame je tak nějak navíc, protože to, co jsme chtěli vidět po skončení Infinity War, to se dostaví už v první čtvrhodině Endgame a potom už je jen o snaze zvrátit něco, co už je zahrané a ač je to zabavné a vesměs to funguje působí zbylé 2,5 hodiny poněkud křečovitě. Endgame je největší film roku a není těžké ho vychválit, spousta fandu z něho bude šílet blahem, jenže pro ty jedince, co nejsou z univerza úplně udělaní to až takové pošušňáníčko nebude a druhý den přijde pocit, že to byla vlastně taková natažená překombinovaná potitulová scéna, ve které chtěli dat kousek prostoru každému. Za mě lepší 3*

Dramaturgicky o chlup lepší než předchozí díl, nicméně pokračuje větší a větší odklon od cestopisného charakteru, který byl nejlépe zhmotněn na cestě Afrikou, jenž je podle mě filmařsky nejzdařilejší. Proto je to především příběh o bandě magorů jedoucí ve vracích přes půl zeměkoule, ale pokud nemáte slušný přehled v zeměpise, nevíte, kdese zrovna nachází a pokud jste pozorně nesledovali jejich reportáže z cest, tak dost možná například ani nepostřehnete, že během této cesty byli v Nepálu. Mně to přijde jako škoda, nicméně to beru tak, že v tomto ohledu vděčnějším formátem bude seriál.

Room je prostě špatný film, není v tom převratný ani nijak zvlášť zábavný, rozumím tomu, že někdo se do toho zahryzne a když po několikáté uslyší "I did noooot", začne ho to bavit, stejně tak si dokážu představit, že je to dobrý na party, kdy se pije například vždycky když se řekne Oh, objeví se Tommyho Mercedes nebo někdo práskne dveřma. Nicméně mám pocit, že můj život je příliš krátký na to, abych masochisticky experimentovali s tímto počinem ve snaze dostat se do fáze, kdy mě bude bavit.

FInále je fenomenální a já naprosto chápu, proč je 5* tak časté hodnocení. Bohemian Rhapsody má silný příběh, je v rychlém tempu odvyprávěná i přesně zahraná a to, jakým způsobem vygraduje, je prostě nezapomenutelné. Jenže při bližším pohledu se ukáže, že je film dosti krotký a povrchní, a momentů, kdy jde trochu více pod povrch je jak šafránu. Ve skutečnosti jde především o sled dobře seskládaných hudebních čísel a příběh tu plní spíš roli pojiva. A to je nesmírna škoda, protože mohlo jít o filmovou událost, na kterou se nebude vzpomínat "jen" jako na věrně natočenou bigrafii, ale i jako na film procítěný, kde budete za postavy chtít dýchat.