Weehaa

Teeda, to byl zážitek! Rozhodně jsem nečekal takovou pecku! Téma nechám stranou, rozebírá ho tu každej a nic objevnýho k tomu dodat stejně nejde. Moc se mi líbilo obsazení a taky jakási "promyšlenost" filmu. Scéna, kdy se Daniela Kolářová hádá v lese s Lenkou Vlasákovou byla fenomenální (..třikrát jsem smazal to slovo a snažil se nahradit ho ještě silnějším, ale žádné silnější jsem nenašel, leda snad !!!FENOMENÁLNÍ!!!), obě byly fantastické. Potěšily mne detaily, které dokreslovaly postavy - třeba když sochař v rozhovoru ve studiu odpoví na otázku "kde se cítí doma" větou "to jsou klišé". Od začítku jsem měl problém identifikovat se s jakoukoliv postavou, ale možná právě proto se mi film tolik líbil. Jan Hřebejk nepatří k mým oblíbeným režisérům, ale umí a tohle se mu velmi povedlo. Překvapilo mě, že Nova produkuje i něco duchaplnýho.

Možná to není žádnej zázrak, ale jak ukázala následující léta, může být ještě mnohem hůř.

O Janě Paulové jsem si nikdy mnoho nemyslel. Marek Vašut asi ve svém životě potřebuje jakýkoliv, byť jen náznak úsměvu, ale Václava Vydru prostě nechápu. Umíte si představit, že by tam s nim hrála Dana Medřická, jako v Půli domu bez ženicha? Chci říct, že taškařice nemusí být nutně taková pitomost. Je to sice neuvěřitelné, ale i já znám skutečné lidi, kterým se tento film docela líbil, resp. kteří nelitují času, který s ním ztratili. Dokonce znám dva.

"Nestřílejte, jsou tu lidi." To je snad nejsilnější věta na světě.

Když doktor Martin mluví o obraně své malé země, dokonce se podívá zpříma do kamery a opakuje, že i on sám si vezme pušku a bude ji bránit. Člověk nemusí být zrovna historik, aby pochopil, o kterou malou zemi tu jde. Nakonec na pušku nikdy nedošlo a komplex z toho táhneme dodnes. Je to krásný film o velmi těžké době.

Trochu mi to připomnělo legendární film "Pomsta serfujících sexy vampů v bikinach" - hlavně myšlenkovou kvalitou. Prostě nádhera.

Helena Třeštíková uchovává pamět národa pro budoucí generace, a má zatraceně dobrej výběr témat. Krásný dokument o těžkém životním příběhu Zdenky Fantlové (četl jsem i její knihu Klid je síla). Je neuvěřitelné, čím vším musela projít a co vydržet. Arnošt Lustig prý kdysi prohlásil, že dělí lidi na ty, které by chtěl mít u sebe v koncentráku a na ty, se kterými by tam být nechtěl. Se Zdenkou Fantlovou bych v koncentráku být nechtěl.

Ano, je pravda, že mi to hodně připomínalo Dunu. Když se Jake Sully učil létat, bylo to v podstatě stejný jako když Muad'dib jede na šaj-hulúdovi Jenomže jsem za to rád, protože Duna je úžasná a takovýhle remake si po té lynchovině a low-cost seriálu rozhodně zasloužila. Spousta lidí tu nadává na příběh, já ne. Je to rodinný film, v 3D je to vizuálně dokonalý a taky to takový být mělo, to je jako vyčítat včelím medvídkům, že nerealisticky lítaj. Píše to tu skoro každej, ale i já jsem byl jak malej kluk s otevřenou pusou.

Libilo. Tri plus. Protoze je to sranda. Muzu tu vest pseudointelektualni monolog o kvalite normalizacni tvorby osmdesatych let a srackovat tady nad umeleckou hodnotou, ale nejak se mi nechce. Je to groteska a zabava. Je to pro lidi, aby se zasmali. Ja se zasmal. Co jineho meli herci a filmari delat v nejtuzsi normalizaci, kdyz na hrade sedel Husák a v podhradí vladla Havlova "blbá nálada"? Postopadesaty utect do minulosti, vykopat tam nejakou nedulezitou historickou postavu a natocit dalsi humorkou fresku z dob mocnarstvi, protoze to je jediny, co projde? Co byste natocili vy v te dobe?

Je to jiny, ale neni to nutne spatny. Trochu me mrzi zdejsi hodoceni typu "nojo, jednicka byla lepsi, uz to neni ono". Je potreba se na Hypercube koukat jako na uplne jiny film. Kostka dostala dalsi rozmer a pro me se stala mnohem vic strasidelnou. Je to zase psycho, ale jiny druh. Dobre to popisuje uzivatel MIMIC - jde tu spis o fyziku nez o matiku.