mickyreed

V dalším okénku do světa filmu bychom se mohli ponořit hlouběji do filmové historie. Nedávno mne velmi zaujal film Dead Poets Society (Společnost mrtvých básníků) a protože bych vám jej chtěl doporučit, zde je krátká recenze.
Film vznikl v roce 1989 v režii Petera Weira. V hlavních rolích můžeme spatřit mladého Ethana Hawka nebo velmi známého komika Robina Williamse, který se jen zřídkakdy objevuje i ve vážných rolích jako je tato.
Vermont je chlapecká škola s dlouholetou tradicí. Klade důraz zejména na kázeň, řád a vynikající výsledky studentů. Snaží se chlapce připravovat k dalšímu studiu na prestižních akademiích jako je Oxford nebo Cambridge. Do prvního ročníku byl přijat také mladý a snaživý Todd Anderson (Ethan Hawke). Jeho spolubydlícím pro tento ročník je premiant Neil Perry (Robert Sean Leonard), jehož bratr absolvoval na výbornou a tím pádem jsou od něj ze strany učitelů a rodičů kladeny vysoké nároky. Neil má problémy se s tím vyrovnat, ale snaží se vzdor proti otci potlačit. Na akademii je také přijat nový učitel anglické literatury. Je to bývalý absolvent John Keating (Robin Williams). Studenti si jej velmi oblíbí, protože praktikuje velmi neortodoxní formy výuky. Snaží se ve svých studentech probudit touhu k tomu, aby žili život tak, jak chtějí oni sami a ne jak se to od nich očekává. Prozradí jim, že v mládí založili tajný spolek „Společnost mrtvých básníků". Scházeli se po večerce v nedalekém lesíku a předčítali si tam verše ze zakázaných knih, vlastní tvorbu, kouřili dýmky a randili s děvčaty. Zkrátka vše, co bylo na akademii přísně zakázáno. Chlapci se rozhodnou spolek znovu oživit a tak se potají scházejí v pozdních nočních hodinách, aby dali průchod vlastním názorům, pocitům a vášním. To vše začne mít velký vliv na Neila, který se bez otcova svolení přihlásí k divadlu. Nový učitel jej v tom podporuje a snaží se rozvinout jeho herecký talent. Neil se nakonec i přes velký nesouhlas a hádky s rodiči rozhodne s divadlem pokračovat. Po premiéře sklidí divadelní spolek v čele s Neilem velké ovace. Otec jej však přede všemi ponižuje. Doma mu pak s matkou vyčítají jeho počínání a nařídí mu změnit školu a pokračovat ve studiu medicíny. Tahle noc má tragický dopad na Neila a celé jeho tajné společenství.
Jde o úžasně lidský film o tom, že jedinec není schopen zvládat tíhu společnosti a hledá si svou vlastní cestu životem přes překážky společně s partou přátel, kteří se navzájem podporují.

Napsáno pro CoExist Press

Dnes bych vám chtěl představit jeden kouzelný snímek od velmi známého a dlouhá léta působícího režiséra Woodyho Allena. Tím filmem je Midnight in Paris (Půlnoc v Paříži) natočen v roce 2011. V hlavních rolích snímku se představují Oliver Wilson jako Gil a Rachel McAdams jako Inez. Ve vedlejších rolích však můžeme nalézt mnoho dalších poměrně známých jmen jako Marion Cotillard nebo Adrien Brody.
Děj filmu se odehrává převážně v romantických ulicích hlavního města Francie. Sledujeme průběh vztahu mezi dvěma naprosto rozličnými charaktery během jejich dovolené v Paříži. Inez je moderní materialistka se sklony ke kariérismu, naopak Gil je romantický spisovatel, kterého více než práce a peníze zajímá krása Paříže a staré vinylové desky s hudbou Colea Portera.
Jednoho večera jsou s jejich průvodcem a jeho přítelkyní na degustaci vína. Gil se rozhodne odejít dříve, protože se necítí na to, aby pokračoval v pití. Inez tedy pokračuje ve flámu se svými přáteli sama. Cestou zpět do hotelu Gil zabloudí a rozhodne se odpočinout si na schodech uprostřed ulice. Najednou se mu před očima zjeví asi 80 let starý automobil s připitou partou mladých lidí a on je vyzván, aby k nim nastoupil a nechal se odvézt. V lehké opilosti mu to přijde jako zábavný nápad, takže se podvolí. Je odvezen do domu na večírek, kde se setká se Scottem a Zeldou Fitzgeraldovými. Ti jej nakonec odvedou do baru, kde se seznámí s Ernestem Hemingwayem. Gil si není jistý, zda je to realita, protože Hemingway a Fitzgeraldovi žili ve dvacátých letech 19. století. Toto období Gil považuje za zlatý věk, a proto mu to přijde spíše jako sen. Nicméně chce, aby jeho rozpracovaný román ohodnotil sám Hemingway. Ten raději navrhne, že objektivní hodnocení přenechá osobě, které on předával svá díla ke kritice před jejich dokončením. Gil souhlasí. Když však vyjde z baru a vydá se na cestu pro svůj rukopis, celá ulice se najednou promění zpět do původního stavu v současnosti.
Druhý večer se rozhodne vše ukázat své snoubence. Po chvíli čekání Inez odjede otráveně domů, nicméně Gil hodlá zůstat. S odbitím půlnoci opět přijíždí starý vůz a v něm Hemingway. Gil si k němu přisedne a vydává se vstříc dalším podivuhodným dobrodružstvím. Tohle se děje opakovaně po několik nocí a kromě Hemingwaye se seznámí i s dalšími významnými umělci 20. let minulého století jako Pablo Picasso, Salvador Dalí nebo Luis Buñuel. Když se však setká s múzou mnoha tehdejších umělců, je jí naprosto okouzlen. Čím více se s Inez vzdalují, tím více se sbližuje s Adrianou ve svých nočních výletech do historie. Postupem času se navíc dozví, že Inez jej podvedla s jejich pařížským průvodcem. Znechucen její lhostejností, touhou po kariéře a životě v Beverly Hills se vydává opět do minulosti, kde je nejvíce spokojený a stále více prohlubuje vztah s Adrianou.
Zda nakonec zůstane ve své vysněné době s francouzskou kráskou Adrianou nebo odpustí své snoubence a vrátí se s ní do současné Ameriky, se už však musíte dozvědět vy sami. Přeji příjemně strávené chvilky u tohoto romantického filmu se špetkou fantasy.
Napsáno pro CoExist Press

V této nové rubrice se s vámi budeme dělit o své filmové zážitky a budeme tu psát zejména o filmech, které podle našeho názoru stojí za zhlédnutí. Prvním filmem, který si tu představíme je Into the wild (Útěk do divočiny). Byl natočen v roce 2007 podle stejnojmenné knihy Jona Krakauera inspirované skutečným příběhem cestovatele Christophera McCandlesse. Režisérem filmu je známý hollywoodský herec Sean Penn a hlavní role se na jedničku zhostil mladý, talentovaný Emile Hirsch (Legendy z Dogtownu). Skvělý folk rockový soundtrack pro film vytvořil zpěvák skupiny Pearl Jam, Eddie Vedder.
Děj filmu mapuje Chrisovu snahu o útěk od moderní civilizace řízené ekonomikou. Po ukončení vysoké školy se rozhodne odejít z města, nikomu nezanechá žádnou zprávu a svobodně cestuje napříč Spojenými státy až ke svému vysněnému cíli, jímž je Aljaška. Na cestu si sbalí jen to nejnutnější, zbaví se auta, spálí své finance. Setkává se s mnoha různými lidmi a snaží se konkrétněji formovat svůj pohled na moderní svět. Často se se svými kontroverzními názory dostává do konfrontace s názory ostatních. Nikdo jej však nepřesvědčí o tom, aby se vrátil k rodičům a sestře, kteří se jeho odchodem velmi trápí. V retrospektivních záběrech se dozvídáme, co jej k tomuto radikálnímu rozhodnutí vedlo (četba klasických představitelů naturalismu a romantismu, krize a hádky v rodině, nedůvěra ve vztahy, znechucení konzumem moderní doby). Jeho cesta se v průběhu snímku stane velmi trnitou. Svého cíle nakonec dosáhne, ale za jakou cenu?
Tento film je silně psychologicko-filosofickým dílem. Nabízí spoustu témat k diskuzi a zamyšlení. Civilizace, ve které se nacházíme, nebyla pro člověka nikdy přirozeným prostředím, nicméně lidstvo se tomuto způsobu života přizpůsobilo do takové míry, že návrat k původní primitivní a přirozenější formě žití je téměř nemožný. Příběh Christophera McCandlesse je příběhem člověka frustrovaného děním ve svém okolí a hledajícího pravou podstatu lidského života.

Napsáno pro CoExist Press

Měl jsem za úkol napsat recenzi na film o Vánocích. Jako první se mi v hlavě zrodil nápad napsat o filmu Love Actually (Láska nebeská). Tento film jsem viděl již před pár lety a velmi mě oslovil. Pokud jste jej již zhlédli, tak Vám neuškodí uvařit si horký čaj, zabořit se po krk do vánočního cukroví a vychutnat si tohle krásné dílo, které může mnohé z Vás rozplakat nejen smutkem, ale i smíchem nebo radostí.

Děj filmu se začíná odehrávat v Londýně pět týdnů před Vánoci. Rozvíjí se nám před očima postupně několik příběhů, které mají jedno společné – všechny se týkají lásky. Každý z příběhů vykresluje lásku z jiného úhlu. Předkládá její různé formy především partnerskou, přátelskou, rodičovskou, sourozeneckou a platonickou. Režisér Richard Curtis, který je také sám autorem scénáře, se snažil zachytit naprosto všechny podoby lásky a natočit výjimečný romantický film. Myslím, že to se mu nadmíru povedlo. Jedná se o romantickou komedii, proto by se mohlo zdát, že jde o tuctový film, jehož zápletky už byly viděny v minulosti stokrát. Omyl. Všechny příběhy se vzájemně propojují díky vztahům mezi postavami ve filmu, takže tvoří určitý celek. Precizní scénář vykresluje často lásku jako radostnou a naplněnou, avšak zobrazuje i její druhou stránku a to nešťastnou, vyprchanou nebo nesmyslnou. Některé postavy během předvánoční doby využívají atmosféru a  výjimečnost tohoto období k rozhodnutím, které by nikdy nebyly schopny učinit. Konec filmu odehrávající se na Štědrý den je však velmi optimistický. Do filmu byly obsazeny velké herecké hvězdy jako Hugh Grant, Alan Rickman, Emma Thompson nebo Keira Knightley. Naprosto famózně se své herecké role zhostil Bill Nighty jako přestárlý rocker s velmi osobitým humorem. Jeho hlášky a ani styl hraní prostě opravdu nemají chybu.

Ve filmu se můžete těšit na zamilovaného premiéra, amerického prezidenta sukničkáře (Billy Bob Thorton), bývalou feťáckou rockovou hvězdu, která o Vánocích zažije osvícení, nebo známého Rowana Atkinsona (Mr.Bean). Podle portálu www.csfd.cz má film hodnocení 87 % a patří ke 20 nejoblíbenějším filmům. Tím se nemůže pyšnit žádný film ze stejného žánru. Mé hodnocení je 90%.

Určitě všichni znáte herce Adama Sandlera, který se proslavil svým, pro mě sympatickým, hraním komediálních rolí (50x a stále poprvé, Trestná lavice aj.). Jelikož jsem toužil zjistit, jak se vypořádá s jiným žánrem, sehnal jsem si film s názvem Reign over me (Volání o pomoc) z roku 2007.

Úvodem snímku je seznámení se zubařem Alanem (Don Cheadle). Má velmi dobrou pověst, milující rodinu a vše, co stačí k relativní spokojenosti. Jednoho dne zahlédne na ulici povědomého člověka. A děj začne nabírat spád. Jde o Charlieho Finemana, dávného přítele, se kterým Alan v době studií navštěvoval stejnou kolej. Neviděli se spoustu let. Charlie si jej zprvu nemůže vybavit, i přesto se však stanou přáteli. Alan s ním začne trávit spoustu svého volného času. Manželce vše vysvětluje jako připomenutí starých časů. Zanedlouho se ovšem ukáže, že jde o něco mnohem komplikovanějšího. Charlie Fineman měl rodinu, kterou miloval - manželku a dvě dcery. Všechny zahynuly při tragédii v letadle 11. září 2001. Nejzvláštnější však je, že Charlie se navenek chová, jako by si velkou část svého života, včetně této tragédie, nepamatoval a když se o tom někdo jen zmíní, začne být nekontrolovatelně agresivní. Je jasné, že se snaží traumatizující zážitky ze své paměti vědomě vytlačit. To, že Charlie netruchlí nad ztrátou rodiny, však nechtějí snášet rodiče Charlieho zemřelé manželky. Mají v úmyslu jej umístit soudním příkazem do psychiatrické léčebny. Alan se mu rozhodne pomoci. Jestli se mu to podaří nebo jestli Charlie skončí v psychiatrické léčebně zjistíte po shlédnutí tohoto filmu.

Není to žádný ‘‘akčnák‘‘ se spoustou rukojmích v letadle nebo o padajících dvojčatech. Jde spíše o psychologický obraz toho, jak se tato tragédie podepsala na životě jednoho člověka, který tehdy při přišel o své nejbližší. Film staví na výkonech herců pod vedením výborné režie. Don Cheadle mě nepřekvapil. Beru jej jako charakterního herce už dlouho dobu. Ale z výkonu Adama Sandlera jsem unešený doteď (nutno vidět v originále). Ve vedlejších rolích můžete vidět Liv Tyler nebo Donalda Sutherlanda. Moje hodnocení je 95%.

K tomuto filmu jsem se dostal díky oscarovému hereckému výkonu Daniela Day Lewise a zároveň velmi kladnému hodnocení na internetovém filmovém portálu www.csfd.cz. Režisérem tohoto díla je Paul Thomas Anderson. Mladý americký experimentální režisér, který je ve světě filmu známý pod pojmy Magnólia nebo Hříšné noci, se při psaní scénáře částečně nechal inspirovat románem Uptona Sinclaira – Petrolej. Avšak postavy a zápletky si pro film vytvořil sám.

Děj filmu je zasazen do přelomu 19. a 20. století, kdy se spousta obyvatel Spojených států snažila najít podzemní ložisko ropy a tak velmi zbohatnout. Tedy něco jako zlatá horečka na počátku 19. století. Jednou z hlavních stavebních jednotek filmu a zároveň také záruka kvality byl úžasný výkon, v minulosti již jedenkrát oscarem oceněného, Daniela Day Lewise do hlavní role hledače ropných ložisek Daniela Plainviewa. Právě z něj se ve filmu během 10 let stal majitel několika ropných vrtů a zároveň velmi bohatý člověk. Ovšem Daniel byl povahou naprostý samotář a chamtivec, který nevěřil nikomu. Následují kruté konflikty vyobrazující 30 let z Plainviewova života, které skončí tím, co uvidíte v závěru filmu. Pokud nenuceně vydržíte sedět na zadku prvních 15 minut, aniž byste potřebovali slyšet jediné slovo a nechali se pouze uchvacovat tím, co nám režisér vizuálně servíruje, tak vám stopáž okolo 160 minut nebude dělat problém. Film nikam nespěchá, ale ani NENUDÍ. Vyhrocené konflikty střidají dlouhé dialogy, které vám otevřou bránu do nitra hlavních postav. Nádherná práce kamery diváka naprosto vtáhne do úžasně realisticky vyobrazeného prostředí horkého slunce, pachu nafty a tvrdé práce. Jedinou chybu vidím v otázce hudby. V jedné chvíli sedí jako ušitá a v jiné chvíli si říkáte, co dělá typická thrillerová hudba ve scéně, kdy se hlavní představitelé prohánějí na koních americkou pustinou. V tomto okamžiku jsem si říkal, že tady to opravdu s tím experimentováním přehnali a že se to tam jednoduše vůbec nehodí.

Film jsem viděl v originálním znění s titulky, ale měl jsem i tu smůlu zhlédnout dvouminutový úsek filmu v českém znění na serveru youtube.com. Řeknu to tak: Kdo chce vědět, proč vyzdvihuji Lewisův výkon skoro až do nebe, ať se podívá na originální verzi. To, že vám český dabing přijde směšný v srdcervoucí scéně, asi nebude zrovna namístě. Pokud budete mít šanci určitě film zhlédněte a pokud ne, tak si ho sežeňte a pusťe. Jestli máte aspoň kapku citu pro film, tak určitě nebudete zklamaní. Moje hodnocení je 85%.

Jedná se o pátý a zatím poslední počin režiséra Darrena Aronofského. O tom, že Aronofskému nejlépe sedí žánr psychologického dramatu svědčí i filmy Requiem za sen nebo Wrestler. V hlavní roli jeho posledního filmu doslova září herečka Natalie Portman. Kvůli této roli musela podstoupit několika měsíční trénink, aby ztvárnila svou roli naprosto věrohodně. Námaha se jí však vyplatila, protože za svůj výkon sbírá spousty ocenění a kladných kritik. Také méně známý francouzský herec Vincent Cassel (Purpurové řeky, Dannyho parťáci 2) se své role zhostil opravdu znamenitě.

Děj filmu je zasazen do prostředí baletních sólistek. Nina patří mezi špičku souboru a vynakládá obrovské úsilí, aby získala hlavní roli v baletní hře Labutí jezero. I přes silnou konkurenci mladých a talentovaných baletek nakonec roli získává. Tím však pro Ninu vše teprve začíná. Na cestě k vysněnému vrcholu ji čeká plno nástrah. Zatímco ji doma podporuje až příliš starostlivá matka, trenér jí nechce uvěřit, že dokáže ztvárnit obě stránky své role. Bílá labuť je plachá a hodná, její druhá stránka, černá labuť, je však jejím pravým opakem. Ninin charakter je na počátku v mnoha ohledech podobný bílé labuti, avšak v průběhu příprav na roli se snaží osvojit si vlastnosti i černé labuťě do takové míry, že se to začíná celkově projevovat na její osobnosti.

Dílo podává úžasný obraz o tom, jaký vliv může mít na psychiku člověka cesta za vysněným cílem a snaha vydat ze sebe to nejlepší. Autentičnost a opravdu strhující závěr snímku podrhuje výborná hudba a precizní práce kamery. Moje hodnocení je 90%.